Článek
Diskuze nad domácími úkoly se objevuje celkem pravidelně. Obvykle ji rozpoutá naštvaný rodič, který na sociálních sítích nebo jinde zveřejnění nesmyslný úkol, který dostalo jeho dítě, případně úkol, kterým učitelé zaměstnají celou rodinu, případně rodič, který má pocit, že veškeré školní povinnosti končí s posledním zazvoněním. Obvykle se s nějakým vyjádřením vytasí i ministerstvo, případně školní inspekce. A diskuze je na světě. Část rodičů i dětí volá po jejich naprostém zrušení, většina vyučujících a řada rodičů oponuje.
Domácí příprava je důležitá
Argumentů, proč úkoly ano a proč naopak ne, je hromada. Od odpůrců často slýchávám, že dítě má právo na volné odpoledne podle svých představ, že je unavené nebo že čas má trávit jinak než učením. Samozřejmě. Ale je tady ještě druhá strana. Některé věci je prostě třeba procvičit, protože jen cvičení dělá mistra. Násobilku, vyjmenovaná slova, ve starším věku vedlejší věty nebo rovnice prostě bez cvičení neupevníte. Navíc mnohdy je domácí úkol jedinou povinností, kterou dítě má. A i když je to dítě a má právo na bezstarostné dětství, hru a podobně, od útlého věku by se taky mělo učit povinnostem a tou bezesporu domácí úkol je.
Možná by jen stačilo, kdybychom změnu udělali my dospělí. Učitelé například v tom, že budou zadávat úkoly v rozumné výši a takové, aby je dítě zvládlo samostatně a rodiče by od nástupu do školy měli vést dítě k tomu, že je to jeho úkol a jeho odpovědnost. A obě strany by také měly pochopit, že někdy na ten úkol prostě není prostor. Možná dítě někdy nemá svůj den nebo odpolední program je natolik náročný, že sednout si večer k velké násobilce je trest pro všechny a výsledek nula. Kolik z nás někdy zazdilo přípravu prezentace na druhý den, protože venku bylo prostě pěkně nebo dávali fotbal? Dovolme to i našim dětem. Občas.
Úkoly je třeba zadávat rozumně a individuálně.
V rámci prvního stupně mají děti obvykle jednoho učitele, občas jim například na cizí jazyk nebo tělesnou výchovu vstupuje i další učitel. Zde je to celkem jednoduché, protože učitel má představu, kolik toho žáci v daném dni zvládli, kolik úkolů dostali a může úkoly dávat v rozumné míře a korigovat, druhý stupeň je pak trochu složitější, učitelé se ve třídě střídají, ne vždy dokáží odhadnout, kolik toho mají v jiných předmětech a ruku na srdce, skoro každý si myslí, že jeho předmět patří mezi nejdůležitější.
A tady samozřejmě často nastane chvíle, kdy učitel v dobré víře nasadí úkol, u kterého se nakonec sejde celá rodina, ne-li ulice a hledají řešení a poté celá rodina napjatě čeká, jakou asi dostanou známku. Nebo se na to prostě vykašlou a před dítětem otitulují paní učitelku nějakou bytostí ze světa zvířat. U takových úkolů dítě také ztrácí motivaci a vlastní sebevědomí. Příště úkol neudělá nebo opíše. Pojďme tedy myslet na to, na co dítě stačí a co ho rozvíjí a má smysl. Matematickému géniovi asi není třeba dávat na odpoledne 20 příkladů, stejně jako slabému dítěti, které se plnohodnotně bude soustředit pouze na první. Génius může dostat zajímavý úkol navíc, který mu trochu zamotá hlavu a slabému dítku postačí jeden příklad denně. Já vím, zní to jako práce pro učitele navíc, ale přináší to výsledky všem.
Dobrovolné úkoly? Mají smysl?
Mají, ale pouze pokud učitel i rodič dítě motivují. V opačném případě dobrovolný úkol, který je pro všechny děti naprosto stejný, stejně udělá jen ten, který ho v podstatě dělat nepotřebuje. Nebo ho udělá maminka, aby je náhodou paní učitelka nepomluvila.
Já osobně už jednotné úkoly několik let nedávám. Nebaví mě číst 40× dokola, že „Babička s vnoučaty v-la u v-ly v-nce.“ Pouze je nabízím. Tak aby bavily mě i děti. A motivovaly nás všechny. Neplánovaně, necíleně, případně dítě i rodiče informuji v rámci zpětné vazby (ne hodnocení), kde je možné zapracovat a zlepšit se. Ne zlepšit známku, ale zlepšit vlastní schopnosti a dovednosti.
Odpoledne má dítě odpočívat nebo si hrát. A dělá to?
Nedávno mi jedna známá říkala, že ji štvou ty úkoly, že je z nich její holčička fakt unavená, a že se ty učitelky asi zbláznily. Její dcera má v týdnu osm kroužků, každý jiného zaměření. No a když není na kroužku, čeká, kdy ji někdo někde vyzvedne a přesune jinam. Mezitím sjíždí sociální sítě a hraje hry na mobilu. Je unavená. Akorát ne z těch úkolů, které za ni stejně nakonec udělá ambiciózní maminka, protože se přece nepodepíše pod něco, kde je chyba. Škoda, pro učitelku by to zřejmě byla zpětná vazba, kde může s dítětem zapracovat a nemusela by pak čelit maminkovským větám typu - „To je divný, paní učitelko, ona to doma všechno umí, to vidíte v úkolech, jestli vy ji náhodou trochu nestresujete?“
Hodnotit domácí úkoly? Jedině pozitivně.
S domácími úkoly přichází také téma hodnocení. Všechny strany to slyšely milionkrát - nehodnotit. Dát zpětnou vazbu, zejména na prvním stupni, kdy dítě teprve upevňuje své návyky a neví, že úkol dělá pro sebe, ale dělá ho pro paní učitelku, aby ji potěšilo nebo aby ho pochválila. Tady je zpětná vazba velmi důležitá. Pozitivní, pochopitelně.
Hodnocení jakékoliv domácí práce není na místě a nedává logiku. Nikdo nevíme, kdo vlastně úkol dělal, jak moc se zapojil rodič a prostě podmínky nemají všechny děti stejné. Někomu pomůže rodič, sourozenec, někde to nechají na dítěti a někde je situace taková, že pomoci ani nemohou. Já bych s úkolem z matematiky pro sedmáka asi taky sama nehnula.
Zákaz domácích úkolů nic nevyřeší
Mnoho dětí je přetížených. Důvodů je nespočet. Rodiče, kteří si na svých dětech plní vlastní ambice, učitelé, kteří nad rozsahem úkolů nepřemýšlí, hromady volnočasových aktivit, které volný čas naopak požírají a sebraly dětem neřízenou zábavu a aktivitu, televize, počítače, mobily. Vyřeší se tato situace, když zakážeme domácí úkoly? Nenajde se hromada rodičů, kteří jen tak cvičně, protože dítě přineslo dvojku z násobilky, nechají své dítě dvě hodiny počítat hromadu nesmyslných úkolů? Nenajde se spousta učitelů, kteří budou dál dětem nakládat nesmyslné povinnosti, které se sice nebudou jmenovat domácí úkoly, ale budou jakousi „přípravou“ na těžké testy? Najde. Zákaz nevyřeší nic. Stejně jako všude je třeba změnit komunikaci, přístup a svoje vlastní požadavky.
Tak to místo zákazu pojďme zkusit jinak.
