Článek
Svatební obřad je věc vážná. I proto u něho většina účastníků pláče. Pokud jste však pouze nestranní pozorovatelé, nelze nevypozorovat několik se opakujících postav ve scénáři.
Otec nevěsty je náš oblíbený účastník zámeckého svatebního veselí. Většinou přichází již na obřad pod rouškou slivovicových výparů. Zde se naše výklady rozcházejí, podle rodinných zkušeností. Kolegyně tvrdí, že je nešťasten z odchodu milované dcery z domova, já tvrdím, že slaví totéž. Na výsledku se toho moc nemění. Nejraději máme tatínky, co nás nutijó ochutnat jejich destiletó slivovicu, co schovávali mladé na svajbu.
Maminky nevěsty a ženicha jsou nejdůležitější osoby na svatbě. Nepřehlédnutelné. Zorganizují vše, i nebohou paní matrikářku, která považte, jen 50 minut do obřadu, a ještě si nevyzvedla všechny doklady a prstýnky! Když se vdávala kamarádka v Praze, její maminka a maminka jejího nastávajícího zorganizovaly vše. Včetně toho, že musí mít nevěsta klobouk. Když však objednaly na odvoz na radnici tramvaj, nevěsta se už jen odevzdaně zeptala, kdy a kde má stát.
Svědek je po otci nevěsty nejveselejším členem svatby. Asi že se to neděje jemu?! Bylo pozorováno, že veselejší jsou neženatí svědci. Neženatí jsou také veselí, při očekávání příchozího veselí, ale v očích jim byla pozorována jakási vyděšenost, nebo co.
Svědkyně je povětšinou kamarádkou, nebo sestrou hlavní hrdinky. Přičemž této smrtelně vážné role se ujímá s největší zodpovědností. Rovná vlečky, podává vodu hrdince, upravuje rtěnku, závoj, rtěnku ze závoje atp. Všimli jste si, že u českých svateb se neujala role svatební koordinátorky? No jasně, protože máme svědkyně a maminky. A když už tam profesionálka je, je snadno zastíněna.
Ženich tam prostě je. V prostoru a čase obvyklém.
Nevěst jsou tři základní typy. První: česká pohodářka se usmívá, uklidňuje maminku, krotí tatínka se slivovicí. Druhá: konzumentka jihoamerických a tureckých telenovel je taky víceméně v klidu. Ono jí totiž dá dost práce nezamotat se do 13 spodniček svých objemných svatebních šatů podle pohádkových svateb katarských princezen a neseknout s sebou už před zámkem. A pak je tu třetí typ: konzumentka amerických romantických filmů a reality show. Tak tady je to oříšek! Na svatbu chce dojet kočárem, ale jak na potvoru v dědině je jenom bryčka a unavení dva koníci posledního farmáře. Tak chce dojet na koni jako Julia Roberts. Nikdo však nepomyslel na sesedání z koně! Ono to taky v tom filmu nebylo. Takže se stěhuje lavička pod přišedšího koně, aby hrdinka měla na co stoupnout, protože se jí po cestě od hlavní brány k zámku spodnice zamotala pod sedlo a svědkyně ji musí z koně vymotat, aby nevěsta nezůstala viset na koni. Dále je třeba, aby prstýnky na mašličce přinesl oblíbený pejsek. Pejsek není, takže se vybralo oblíbené morče, které však nemůže doklusat samo na značku. Tak jej nese svědek na polštářku, a pak musí, chudák, opatrovat celý obřad ono morče. Následuje požadavek na pouštění holubiček (nelze kvůli sokolům na okolních stromech), na lampionky štěstí (nelze kvůli požárnímu nebezpečí v dřevěném zámku), na házení rýže (nelze kvůli popraskaným historickým podlahám), prostě a jednoduše je celá svatba i život v ruinách. To by se v Americe nestalo!
Nejnevychovanějším a nejprotivnějším prvkem vyskytujícím se na svatebních obřadech je stavební fotograf. Poznáte jej jednoduše. Stačí se rozhlédnout a vybrat nejnevhodněji oblečeného člena smečky. Většinou v pantoflích, crocsech, ošoupaných bermudách, nebo v tričku s vtipným nápisem jako Smile to me. Svatební fotograf má jasno o nejnovějších trendech v moderní fotografii, a proto si klidně v „okamžiku Ano“ vleze s objektivem mezi snoubence a oddávající tak, že na sebe nevidí. Taky leze po židlích, stolech, a to, aniž by se zul, jen proto, aby měl fotky shora. Posledním výkřikem je pak rovnání svatebčanů na společné fotografii do tvaru srdce. Když vytáhne dron, zámečtí vytahují kuše.
A na závěr jen upozornění, abyste se nelekli: ti dva, co nikdy nestíhají, to jsou svatební hudebníci. Právě se prodírají špalírem za nevěstou asi 1 minutu do začátku obřadu a už po cestě přes nádvoří trénují hlasivky na svatebních peckách jako Jsi můj pán, Armageddon, Titanic (myšleny filmové trháky) a nejnovějších hitech jako Šrouby a matice.
Jeden z nejhezčích zážitků na svatebním obřadu byl s italským šoférem luxusního sporťáku, který přivezl nevěstu. Nevěstu vyklopil před zámkem a poodjel zaparkovat mimo hlavní vchod. Než se vymotal, přeleštil svůj vůz, oblékl do saka, učesal a navoněl, obřad v zámku začal. Ital přiběhl před hlavní vchod a chtěl vysvětlit, že by rád dovnitř a že přivezl nevěstu. Máchal rukama, naznačoval gesty pohyb při držení volantu a vypadlo z něj lámaně česky: „Já svatba, já autista.“ Dodnes vlastně nevíme, zda to opravdu neznamenalo to druhé?!
Nejdete na zámek na svatbu? Zase příště!
