Článek
První den jsem se rozhodla využít tabulku, kde jsou vyznačené časy s největší poptávkou. Vybrala jsem si tedy úsek mezi 16. a 20. hodinou a počítala s tím, že se domů budu vracet s velikým balíkem peněz, jelikož upoutávky slibovaly minimálně 300 Kč/hodinu.
Když jsem ovšem pozorněji nahlédla do aplikace, zjistila jsem, že namísto vydělávání zatím pouze splácím dluh 1 000 Kč za vybavení. Ačkoli mě to zarazilo, řekla jsem si tedy, že splatím dluh a vydělám si alespoň něco málo.
První hodinu jsem ovšem jen bloudila po městě a žádná objednávka mi nepřicházela. Nakonec se mě kolegovi zželelo a dal mi několik rad, kde chytat objednávky. Přesunula jsem se tedy na jedno z těch míst a po chvíli mi přišla má první objednávka.
Rozvoz byl zhruba podobný, jako jsem očekávala. Zprvu jsem dost bloudila, ale později jsem se více sžila se specifiky navigace a vše už šlo hladce.
Když se začal blížit konec mé směny a já jsem měla rozvezené pouze tři objednávky, začínalo mi být jasné, že dnes zdaleka ani nesmažu ten dluh, natož nic nevydělám. Přidala jsem si tedy ještě hodinu do devíti, za kterou jsem nakonec odvezla ještě jedno jídlo.
Za pět hodin jsem tedy rozvezla celkem čtyři objednávky a povedlo se mi snížit dluh o třetinu. Nejnapínavější část ale teprve přicházela, jelikož se začínalo stmívat a mě čekala téměř hodinová cesta po neosvícené cyklostezce domů. Ještě k tomu mi na telefonu zbývalo 10 % baterie a cedule okolo polí hlásaly, že je zde zvýšené množství divokých prasat. Po nepříliš úspěšném rozvozu jsem dojela domů tak rychle, jako ještě nikdy, což rozhodně nepotěšilo mé nohy (ve kterých jsem už tak měla přes 40 kilometrů), takže jsem se jen tak tak doploužila do postele a usla jako špalek.
