Článek
První adventní věnec vytvořil v 19. století Německý kněz, který jím chtěl potěšit děti v sirotčinci. Ze začátku neměl čtyři svíčky tak, jak ho známe dnes, ale rovnou třiadvacet-jednu a každý den.
Tento nápad se rychle rozšířil a brzy měla každá rodina svůj adventní věnec. Aby ovšem nemusely být tak obrovské, začaly se používat pouze čtyři svíčky-jedna na každou neděli.
Dalším rozdílem oproti dnešní době je umístění věnce. Stejně jako vánoční stromečky se i adventní věnce kdysi věšely ke stropu.
Věnce byly většinou vyrobeny z břečťanu, nebo jehličí svinutého do kruhu. Tento zelený kruh měl symbolizovat nekonečný život, případně korunu, kterou Ježíš dostal při ukřižování.
Ze čtyř svíček bývaly první tři fialové. Ty symbolizovaly naději, mír a lásku. Poslední byla růžová a zobrazovala přátelství.Některé věnce měly ještě pátou, bílou svíčku, která se zapalovala až na štědrý den a měla symbolizovat anděly a narození Ježíše.
Svíčky bychom správně měli zapalovat proti směru hodinových ručiček. V případě svícnu s podélným uspořádáním svíček z levá do prava.
