Článek
Kdo byla sv. Barbora?
Podle křesťanské legendy žila svatá Barbora ve 3. století na území dnešního Turecka. Byla to krásná a vzdělaná dívka. Její otec byl bohatý kupec, ale hluboce nesnášel křesťanství, které se pomalu začínalo rozmáhat. Aby se k Barboře křesťanské učení nedostalo, zavřel ji do věže, kterou nechal postavit vedle svého domu.
Ani tohle opatření ovšem nepomohlo. Barbora se stala křesťankou a ve strachu před rozzuřeným otcem se skryla do skály, která se před ní zázračně otevřela.
Bezpečí ovšem narušil pastýř, který prozradil, kde se dívka skryla. Její otec a další lidé ji našli a drasticky mučili, aby se vzdala své víry.
Kromě kopání a drásání železnými hřebeny došlo dokonce na odřezávání ňader a následně na odsouzení k smrti. V tuto chvíli se nad ní prý anděl smiloval a zahalil její zhmožděné tělo do bílých šatů. Poté jí její vlastní otec sťal hlavu. Trestem pro něj byl blesk, který ho na místě spálil na popel.
Jaké tradice se na její počest dodržovaly?
V předvečer dne sv. Barbory, tedy 3. prosince, obcházely dívky vesnici, převlečené za „Barborky“. Na sobě měly dlouhé bílé košile a přes obličej měly vlasy, které držel zelený věneček. V jedné ruce měly větvičku, případně metlu, kterou šlehaly zlobivé děti, zatímco v druhé nosily košík se sladkostmi pro ty hodné.
O něco známější je řezání třešňových větviček, rovněž nazývaných barborky. Ty dívky dávaly do vody a čekaly, jestli do Štědrého dne rozkvetou. V tom případě by je do roka a do dne čekala svatba. Pokud mělo děvče více nápadníků, utrhlo větviček více a na každou pověsilo cedulku se jménem. Větvička se jménem jejího nastávajícího měla být ta, která vykvetla první.
Díky třešňovým větvičkám naši předkové zjišťovaly také další věci. Kromě odhalení čarodějnic věřili také, že jim barborky ukáží, který měsíc bude v nadcházejícím roce nejšťastnější. Stačilo spočítat, kolikátý den po uříznutí větvička rozkvetla, čímž zjistili také číslo měsíce.
