Článek
Jejich koncerty nejsou jen hudebním zážitkem, ale i specifickou formou společenského komentáře, který s nadhledem a ironií reflektuje realitu současného života. Midi Lidi si dlouhodobě budují pověst kapely, která dokáže míchat elektroniku s prvky popu a především s humorem, ale i špetkou melancholie či nostalgie. Výsledkem jsou česky zpívané songy, v nichž se spojuje neustálá tendence k improvizaci, různým kontextuálním poťouchlostem a slovním hříčkám. Jejich texty se dotýkají témat jako jsou mezilidské vztahy nebo existence člověka v dnešním světě. Podobně jako tomu bylo v Horce poblíž Olomouce v areálu Sluňákov, to vše podávají s lehkostí, která baví a inspiruje – třeba k novým pohledům na vlastní život.
Vystoupení Midi Lidi jsou specifická svou atmosférou – kombinují taneční rytmy, vizuální projekce i nenucenou komunikaci s publikem. Právě schopnost dělat si legraci nejen ze světa kolem sebe, ale i ze sebe samých, je jedním z důvodů jejich jedinečnosti. Frontmana kapely, Petra Marka, třeba začne uprostřed show „zlobit“ kytara – starý retro kousek s bílými podlouhlými přepínači, které se za socialismu montovaly do kytar i do vysavačů. Jiný muzikant by si hudební nástroj hned vyměnil, anebo by byl alespoň trochu naštvaný. Naopak Marek celou situaci bez zaváhání využije k sérii vtipných improvizací – a kapela se tomu rychle přizpůsobí. Možná i proto, že Midi Lidi spolu vystupují už dvacet let a pojí je také zkušenost s působením v Dekadentním divadle Beruška. Vše, co se děje na pódiu, je prezentováno přirozeně jako součást celé performance. Tím se také odlišují od většiny tuzemské produkce. Koncert není jen sledem písniček, ale do jisté míry i hereckou akcí či dramatickým kusem o tom, jak se parta stárnoucích muzikantů objeví na pódiu, hraje své hity, ale i písně jiných – třeba kouzelnou coververzi osmdesátkového hitu Miroslava Žbirky „Kup mi knihu“ –, tančí, vtipkuje a u toho ji sem tam něco překvapí. Hudba je pak kongeniálním doprovodem k celému výslednému sdělení o tom, že bychom svůj život měli brát s nadhledem, nebát se trapnosti, proti absurditám tohoto světa bojovat zejména prostřednictvím humoru a nezapomínat, že v každém věku je potřeba si bez výčitek zatančit, jako se to stalo i na samém konci koncertu ve Sluňákově při závěrečné Operaci „Kindigo!“.
Psáno na základě dojmů z vystoupení kapely Midi Lidi na Edojarmarku dne 25. dubna 2026 v Horce nad Moravou v areálu Sluňákov.
