Mezi hradbami a útesy: Lucca, La Spezia a Cinque Terre bez auta

Na relativně krátké trase se střídají středověká města obehnaná hradbami, romantické rybářské vesničky, ostrovy, ligurské útesy, mramorové hory i světoznámé památky, které každoročně přitahují miliony návštěvníků. Trasa vedoucí přes Luccu, La Spezii, Lerici, Tellaro, Porto Venere, Carraru, Cinque Terre či Pisu nabízí zajímavý průřez severozápadní Itálií.

Mnozí návštěvníci Toskánska směřují především do Florencie nebo Pisy. Lucca přitom bývá často označována za jedno z nejpříjemnějších historických měst celé Itálie. Na rozdíl od svých slavnějších sousedů si dosud zachovala civilnější tempo i autentičtější atmosféru. Velkou chloubou města jsou mohutné renesanční hradby, budované od první poloviny 16. do první poloviny 17. století. Na rozdíl od většiny evropských měst nebyly nikdy zbořeny a dnes tvoří přibližně čtyřkilometrový zelený okruh kolem historického centra. Široké promenády na jejich vrcholu využívají místní i turisté k jízdě na kole nebo třeba podvečerním procházkám.

Samotné historické centrum je pestrou přehlídkou sakrální architektury. Lucca bývala ve středověku známá jako „město sta kostelů“ a řada z nich se zachovala dodnes. Nejvýznamnější stavbou je bohatě zdobená katedrála San Martino, jejíž počátky sahají do 11. století. Jen několik minut chůze odtud stojí kostel San Michele in Foro, vyrůstající na místě někdejšího římského fóra. Jeho bohatězdobené průčelí patří k vrcholům románské architektury v Toskánsku. Pozornost si zaslouží také bazilika San Frediano, kterou zdobí obrovská zlatá mozaika na průčelí viditelná už z dálky. Uvnitř lze obdivovat mimo jiné nádhernou románskou křtitelnici.

Turisté často míří hlavně ke kostelům, ale město skrývá i řadu dalších pozoruhodností. Výrazným bodem je například Torre Guinigi, středověká věž, na jejímž vrcholu dodnes roste několik cesmínových dubů. Luccu je však vhodnější navštěvovat mimo vrchol léta. V úzkých uličkách sevřených historickou zástavbou bývá během horkých dnů poměrně dusno a přílišné osvěžení nenabídnou ani četné kostely. Letos v červenci zde panovala taková vedra, že v jinak výborném hostelu San Frediano tekla pouze teplá voda. Ani po několika pokusech se nám nepodařilo natočit studenou, ba ani vlažnou.

Přístavní La Spezia bývá většinou vnímána pouze jako přestupní uzel na cestě do Cinque Terre. Ve skutečnosti však nabízí zajímavý pohled na novodobé dějiny Itálie. Historické centrum bylo výrazně poškozeno během druhé světové války, a proto se zde vedle starších budov objevuje množství pozoruhodné architektury 20. století. Až nečekaně působivá je například katedrála Krista Krále (Cattedrale di Cristo Re). V 50. letech ji navrhl slavný architekt Adalberto Libera, projekt pak po jeho smrti s určitými změnami převzal a realizoval Cesare Galeazzi. Dokončena byla v roce 1975 a dnes patří k pozoruhodným ukázkám poválečné moderní sakrální architektury v Itálii. Fascinující je zejména interiér, v němž výrazně vyniká surový beton. Obří kruhový prostor podpírá dvanáct masivních sloupů symbolizujících apoštoly. Namísto tradiční zdobnosti zde vládne absolutní strukturální čistota – na stěnách i monumentálním stropě jsou jasně viditelné otisky dřevěného bednění, které interiéru dodávají syrovou texturu a dynamiku. Tento chladný, šedý monolit však ožívá díky prstencovému světlíku pod střechou. Denní světlo klouže po drsném betonovém povrchu, vytváří hru světla a stínu a proměňuje strohý sál v hluboký mystický prostor.

Pozornost upoutá také velkolepá hlavní pošta, postavená ve třicátých letech během Mussoliniho režimu. Budova představuje výraznou ukázku architektury spojené s italským futurismem. Pošta dodnes slouží svému původnímu účelu, takže návštěvníci mohou nahlédnout i do interiéru a nasát atmosféru doby, kdy měla veřejná architektura vzbuzovat respekt a demonstrovat sílu státu. Uvnitř zaujmou nejen vysoké stropy a velkoryse řešené haly, ale také kontrast mezi jednoduchostí odhaleného cihlového zdiva a luxusními obklady z pestrých druhů mramoru, ze kterých vyniká vzácný černozlatý portoro z nedalekého ostrova Palmaria.

La Spezia, která nabízí spoustu kvalitního ubytování, představuje ideální základnu pro poznávání celého okolí. Odsud jezdí množství vlaků, autobusů i lodí. Jen pozor: milovníci vylehávání na pláži to budou mít trochu složitější, v La Spezii se koupat nedá.

Jednou z možností, kam vyrazit za koupáním, je městečko Lerici, zejména pobřežní úsek mezi San Terenzem a Lerici. Z La Spezie sem jezdí časté regionální autobusy. My jsme jízdenky kupovali předem v trafice (tabaccheria), kde vám také obvykle poradí i se správným tarifem podle vzdálenosti. Autobusy bývají v létě plné, přesto jezdí poměrně spolehlivě. Je však dobré dát na zastávce řidiči znamení, že chcete nastoupit. Sami jsme jednou zjistili, že ani plná zastávka nemusí být dostatečným signálem a autobus bez mávnutí jednoduše projel kolem. Místní nás pak poučili, že nastupující cestující by měli svůj úmysl řidiči zřetelně naznačit. Při hledání spojení v této oblasti dobře poslouží například Google Maps.

Lerici je příjemné místo nejen ke koupání, ale také k procházkám. Městečko nabízí dlouhou pobřežní promenádu lemovanou palmami a kavárnami. Nad přístavem se vypíná mohutný Castello di Lerici, jehož historie sahá až do 12. století. Z hradeb se otevírá krásný výhled na celý záliv. Oproti slavnému Cinque Terre zde navíc bývá podstatně méně turistů, mnozí návštěvníci dokonce považují Lerici za autentičtější ukázku současné Ligurie.

Jen několik kilometrů jižněji se nachází Tellaro, jedna z vesnic zařazených mezi I Borghi più belli d'Italia, tedy nejkrásnější historická sídla země. Malá rybářská osada patří k nejmalebnějším místům v celém Zálivu básníků (Golfo dei Poeti). Barevné domy zde vyrůstají přímo z mořských skal a úzké uličky stoupají od pobřeží vzhůru do labyrintu schodišť, průchodů a drobných náměstí. Dominantou vesnice je kostel San Giorgio, postavený na skalním výběžku přímo nad mořem. Také zde se lze osvěžit koupáním, větší pláž tu však nečekejte. Do moře se vstupuje spíše z několika malých zákoutí mezi skalami.

Porto Venere leží na samém konci výběžku, který odděluje Záliv básníků od otevřeného Ligurského moře. Přestože bývá často ve stínu slavnějšího Cinque Terre, mnoho cestovatelů jej považuje za ještě působivější. Historické městečko si totiž zachovalo autentičtější atmosféru a není zdaleka tak přeplněné. Z centra La Spezie se sem dostanete místním autobusem zhruba za 40 až 60 minut v závislosti na dopravní situaci.

Po příjezdu vás přivítá spleť úzkých uliček, barevné domy natěsnané jeden vedle druhého a množství schodišť stoupajících vzhůru svahem. Nad městem se tyčí hrad Doria, jehož počátky sahají do 12. století. Po staletí střežil strategický vstup do zálivu a dodnes nabízí krásné výhledy na okolní pobřeží. Nejfotografovanějším místem je bezpochyby kostel svatého Petra (San Pietro), postavený na skalnatém výběžku vybíhajícím přímo do moře. Jeho silueta patří k nejznámějším obrazům celé Ligurie a spolu s řadou barevných domů tvoří jednu z nejpůsobivějších scenérií italského pobřeží.

Právě zde si lze dobře připomenout, proč se okolnímu zálivu říká Záliv básníků. Toto pojmenování získal díky řadě spisovatelů a básníků, které místní krajina inspirovala. Pobývali zde například Lord Byron, Percy Bysshe Shelley nebo Mary Shelleyová, autorka Frankensteina. Shelley žil nedaleko v Lerici a v roce 1822 tragicky zahynul při plavbě přes záliv. Byron zase podle legendy přeplaval z Porto Venere do Lerici, aby svého přítele navštívil. Právě jejich přítomnost a romantická pověst zdejšího pobřeží vedly k rozšíření názvu Golfo dei Poeti, tedy Záliv básníků.

Přímo naproti Porto Venere leží ostrov Palmaria, největší z ostrovů Ligurského regionu. Společně s Porto Venere, Cinque Terre a menšími ostrovy Tino a Tinetto je součástí památky světového dědictví UNESCO. Většina návštěvníků míří na Palmarii lodí z Porto Venere, často s cílem vykoupat se na některé z místních pláží. Nejoblíbenější je pláž Gabbiano, kam se dostanete během několika minut plavby (zpáteční lístek nás při naší návštěvě vyšel na 5 eur). Ostrov však potěší i milovníky pěší turistiky. Dobře značená stezka obchází téměř celý jeho obvod a vede střídavě lesnatými svahy, kolem skalnatých útesů, bývalých mramorových lomů, opuštěných vojenských objektů i malých zátok s průzračnou vodou. Největší odměnou jsou ovšem výhledy z výšky zpět na Porto Venere. Právě odsud nejlépe vynikne poloha městečka vtěsnaného mezi strmé skály a moře a také krása pobřeží.

Jen několik kilometrů od moře začíná úplně jiný svět. Apuánské Alpy jsou z dálky rozpoznatelné podle výrazných bílých zářezů v horských svazích. Jde o slavné carrarské lomy, odkud pochází mramor používaný už od dob starověkého Říma. Našemu výletu do těchto míst se věnuje text Bílé zlato Apuánských Alp: Výlet bez auta do srdce carrarského mramoru.

Jen pár kilometrů od La Spezie se nachází nejslavnější část ligurského pobřeží, Cinque Terre, tedy pět historických vesnic Monterosso al Mare, Vernazza, Corniglia, Manarola a Riomaggiore. Barevné domy nalepené na strmých svazích, vinice terasovitě vystupující nad moře a dramatické skalnaté pobřeží vytvořily krajinu, která byla v roce 1997 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Přestože jde o jedno z nejnavštěvovanějších míst v Itálii, stále si zde lze vychutnat atmosféru starých rybářských osad, zejména brzy ráno nebo večer po odjezdu většiny jednodenních návštěvníků.

Nejjednodušší způsob, jak se do Cinque Terre dostat, představuje vlak. Z nádraží La Spezia Centrale jezdí během turistické sezóny časté spoje, které zastavují ve všech pěti vesnicích. Cesta do první z nich, Riomaggiore, trvá necelých deset minut. Auto se naopak nedoporučuje, protože silnice jsou úzké a parkovacích míst je nedostatek. V roce 2026 stojí jednotlivá jízdenka podle období a času návštěvy 5, 8 nebo 10 eur. Pokud plánujete během dne navštívit více vesnic, vyplatí se zpravidla Cinque Terre Train Card, která zahrnuje neomezené cestování vlaky Cinque Terre Express, vstup na zpoplatněné turistické stezky a další služby. V roce 2026 se cena jednodenní karty pro dospělého pohybuje od 22 do 35 eur podle období a sezónního tarifu.

Mnohé návštěvníky láká především pěší turistika. Nejznámější stezky propojují jednotlivé vesnice a nabízejí nádherné výhledy na moře i terasovité vinice. Je však třeba počítat s tím, že některé úseky bývají kvůli sesuvům půdy dočasně uzavřené a že v letních měsících může být na trasách velmi horko. Milovníci koupání ocení zejména Monterosso al Mare, které jako jediné nabízí větší písečné a oblázkové pláže. Vernazza a Manarola zase patří k nejfotografovanějším místům celé oblasti a jejich pohlednicové scenérie zdobí většinu průvodců po Ligurii.

Pro jednodenní výlet z La Spezie většinou postačí navštívit dvě až tři vesnice. Snaha projít všech pět během jediného dne často vede spíše k únavě než k zážitku, zvlášť když teploty přesahují třicet stupňů ve stínu. My jsme proto návštěvu tří vesnic rozložili do dvou odpolední. První zastávkou byla Vernazza, která bývá společně s Manarolou označována za nejkrásnější vesnici Cinque Terre. Malý přístav, pestrobarevné fasády domů a kostel Santa Margherita vytvářejí kompozici, jež se stala symbolem celé oblasti. Hned po příchodu od vlakového nádraží k přístavu jsme se však ocitli uprostřed davu turistů. Byli doslova všude: v uličkách, na molu, v kavárnách, restauracích i v moři. První dojem proto nebyl zcela ideální. Po krátkém posezení u vody a prohlídce kostela jsme se vydali po schodech na vyhlídku nad vesnicí směrem k místnímu hřbitovu. Odtud uvidíte Vernazzu jako na dlani, včetně středověké pevnosti vystavěné na skalnatém výběžku. Kupodivu jsme zde potkali jen minimum jiných výletníků. S blížícím se večerem totiž počet turistů v celém Cinque Terre rychle klesá. Pokud vám to čas dovolí, rozhodně se vyplatí zůstat až do západu slunce. Výhodou také je, že večer pořídíte nejen pěknější snímky, ale i o něco levnější vlakové jízdenky.

Druhý den jsme zvolili podobný scénář. Nejprve jsme si prohlédli Monterosso al Mare, které disponuje největšími plážemi v oblasti a ve své novější části působí spíše jako klasické přímořské letovisko. Historické centrum naopak nabízí řadu památek, příjemné uličky i působivé výhledy na pobřeží. Krásný pohled se otevírá například od kostela San Francesco nebo od nedaleké sochy svatého Františka z Assisi. Po prohlídce nejzajímavějších míst Monterossa jsme si také na chvíli odpočinuli na písečné pláži nedaleko nádraží, abychom nabrali síly před další zastávkou.

Manarola bývá spolu s Vernazzou nejfotografovanější vesnicí Cinque Terre. Historické domy přiléhají na strmé skalní svahy a vytvářejí známou scenérii. Klasický pohled na obec se otevírá z pobřežní stezky vedoucí západně od centra. Méně známé jsou vinice rozprostřené vysoko nad vesnicí. Právě zde si můžeme uvědomit, kolik úsilí stálo vytvoření terasovitých polí, která se po staletí udržovala bez pomoci moderní techniky.

Cinque Terre dnes představují výrazný příklad overturismu v Evropě. Nádraží plná turistů, přecpané ulice, fronty k automatům na jízdenky i přeplněné vyhlídky jsou v hlavní sezóně součástí návštěvy. Paradoxně právě kontrast mezi mimořádnou krásou krajiny a enormním množstvím návštěvníků patří k nejdiskutovanějším tématům současného cestování nejen v této oblasti. Zdá se, že jedním z nástrojů regulace se postupně stává zdražování. Za krátkou jízdu vlakem mezi vesnicemi lze v některých dnech zaplatit až 10 eur. Přístup na nejnavštěvovanější turistické stezky je zpoplatněn a ani ubytování už dávno nepatří mezi levné položky cestovatelského rozpočtu. Přesto zájem návštěvníků neklesá. Naopak, popularita fotografií na sociálních sítích, dostupnost levných letenek a popularita krátkých víkendových pobytů přivádějí do oblasti stále nové a nové zájemce z celého světa.

Důsledky jsou přitom patrné na každém kroku. V některých částech vesnic během dne turisté výrazně převažují nad místními obyvateli. Řada domů již neslouží k bydlení, ale byla přeměněna na apartmány, restaurace, kavárny nebo obchody se suvenýry. Místa, která ještě před několika desetiletími žila především z rybolovu a zemědělství, se dnes ve značné míře živí cestovním ruchem. To sice přináší pracovní příležitosti a příjmy, zároveň však proměňuje charakter obcí a postupně vytlačuje běžný každodenní život.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že bez turistů by zdejší krajina možná nevypadala tak, jak ji obdivujeme dnes. Terasovité vinice, kamenné zídky i historická zástavba vyžadují neustálou péči a právě příjmy z cestovního ruchu často umožňují jejich zachování. Overturismus proto není jednoduchý problém s jednoduchým řešením. Přináší současně prosperitu i zátěž, ochranu i postupnou proměnu navštěvovaných míst.

Při pohledu na přeplněnou Vernazzu nebo Manarolu si člověk snadno položí otázku, kolik návštěvníků ještě dokáže takto malý prostor unést. S rozvojem levné letecké dopravy a rostoucí oblibou krátkodobých cest se zdá, že návrat k poměrům známým z minulých desetiletí není příliš realistický. Možná je proto lepší nesnažit se bojovat s proudem a místo toho hledat méně známá místa v okolí. Právě v tom spočívá jedno z kouzel Ligurie. Stačí popojet o několik kilometrů dál, do Lerici, Tellara nebo na Palmarii, a návštěvník stále může objevit pobřeží, které si uchovalo mnohem klidnější tempo i autentičtější atmosféru.

Na zpáteční cestě, když jsme směřovali na letiště, jsme se zastavili ještě na několik hodin v Pise. Většina návštěvníků tohoto slavného toskánského města si hned představí Šikmou věž a množství turistů pózujících u ní. Každý druhý chce věž na fotce podepřít, a pak se s ní pochlubit na Instagramu. Slavné Piazza dei Miracoli je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších architektonických souborů v Evropě a stojí za to se sem podívat i opakovaně, když je příležitost. Kromě bílé krásně zdobené věže se zde nachází neméně půvabná románská katedrála, baptisterium či monumentální Camposanto. My jsme během své krátké návštěvy stihli alespoň prohlídku katedrály (při naší návštěvě byl vstup zdarma, bylo ale potřeba předem získat volnou vstupenku). Pisa toho samozřejmě nabízí více. Historické centrum si zachovává stále příjemně živou atmosféru, kde se místní potkávají s návštěvníky města nebo také třeba se studenty jedné z nejstarších univerzit v Evropě.

Že je pobřeží mezi Toskánskem a Ligurií jedním z nejoblíbenějších koutů Itálie, nám připomněla i přeplněná odletová hala v Pise. Není divu. Na relativně malém prostoru se tu střídají středověká města, elegantní přímořská letoviska, strmé útesy i industriální krajina spojená s těžbou slavného carrarského mramoru. Vedle světoznámých míst, jako jsou Pisa nebo Cinque Terre, tu ale naštěstí stále existují zákoutí, kde se život neřídí jen rytmem masového turismu.

Možná právě v tom spočívá největší kouzlo této oblasti. Nabízí vše, co návštěvník od Itálie očekává, a zároveň dost příležitostí k tomu, aby objevil něco nečekaného. A právě na taková místa se často vzpomíná déle než na atrakce, které člověk znal už z internetu.