Sicílií bez auta aneb pár osobních poznatků

Od jeho návštěvy před více než sto lety se zde toho určitě hodně změnilo, exotické kouzlo podtrhnuté krásnými památkami se ale naštěstí nevytratilo. O tom všem si můžete přečíst v mnoha průvodcích či cestopisech na internetu. Já zde nabízím pár osobních zkušeností z letošní jarní Sicílie, konkrétně z Trapani a okolí, Palerma, Monreale, Cefalù či Isnella a taky Catanie a Taorminy.

Trapani a okolí

Také sem levně létají nízkonákladové aerolinky, třeba z Bratislavy. Z letiště je možné dojet do centra města linkovým autobusem společnosti AST a přes Booking si najít hotel se snídaní, kterou servírují třeba už od sedmi hodin ráno. Bude se vám to hodit, pokud chcete vyrazit veřejnou dopravou na výlet do okolí. V tomto se osvědčil hotel Historico Loft & Rooms Palazzo Adragna XIX. Po dobré snídani máte dostatek času stihnout kupříkladu autobus v 8:30 jedoucí z Trapani ve směru na San Vito Lo Capo. Autobus (také AST) vyjíždí od přístavu a je lepší jít přímo tam s drobným předstihem, jelikož tento spoj může být plnější (další jede až ve 13 hodin). Jízdenku jsme kupovali u řidiče, mohli jsme platit kartou. Vystoupili jsme v Macari a celé dopoledne se věnovali procházce po pobřeží s nádhernými výhledy na z moře „vyrůstající“ Monte Cofano či okolní kopce přírodní rezervace Zingaro. Zpět do Trapani jsme jeli stejným linkovým autobusem. Vystoupili jsme kousek od lanovky, která nás následně dopravila do starobylého opevněného městečka Erice. To se nachází ve výšce přes sedm set metrů nad mořem, je plné pěkných uliček, starých kostelíků a nabízí také krásné výhledy do okolí – na jaře na zelené kopce i pobřeží či nedaleké Egadské ostrovy. Výhodné je, že zde můžete zůstat až do tmy, lanovka vás pak dopraví zas dolů do Trapani.

Palermo

Z relativně klidného Trapani se do daleko rušnějšího Palerma pohodlně dostanete dopoledním Flixbusem. Připravte se na mraky aut, skútrů či elektrických koloběžek a všudypřítomnou omšelost i různé pachy, které barvitě vylíčil ve svých zápiscích už Čapek. Dnes by nejspíše svůj výčet doplnil taky o výfukové plyny z husté dopravy či pach moče pocházející nejspíše z měchýřů pařících Palermanů, Palermanek a dalších návštěvníků centra města. Kozí bobky nahradilo množství psích hovínek, přibyly sladké vůně z cukráren, ale taky ty „street-foodové“ - smažené, grilované i připálené. Do toho všeho pak samozřejmě nesmí chybět závany parfémů mnohdy naparáděných Italů vyznávajících ideál „bella figura“.

Město stojí za návštěvu zejména pro jeho úžasné památky. V Normanském paláci se kupříkladu nachází krásná zlatem se blyštící Cappella Palatina plná byzantských mozaik či pokoj Rogera II., kde jsou patrné orientální vlivy, jež připomínají multikulturní kořeny Palerma. Za pozornost stojí nejen pěkně zdobená katedrála, ale taky třeba kostel San Cataldo či vedle stojící Martorana z 12. století, o které se Karel Čapek zmiňuje jako o „křesťanské mešitě“ a to nejspíše z důvodu pestré výzdoby, v níž se spojují prvky křesťanské a islámské estetiky. Pokud se nespokojíte se spíše povrchními informacemi běžných knižních průvodců, sežeňte si v knihovně docela povedenou deset let starou publikaci Masarykovy univerzity nazvanou Zápisky z cest II. Cefalù – Palermo – Monreale.

Monreale

Toto příjemné městečko na kopci nabízí nejen pěkný panoramatický pohled na Palermo, ale také „dóm vystlaný od hlavy k patě zlatými mozaikami“, jak napsal Čapek, nebo benediktinský klášter s nádhernou unikátní křížovou chodbou. Velmi fotogenické! Do Monreale není složité dostat se z centra Palerma běžným městským autobusem ze zastávky Indipendenza Palazzo Reale (bus č. 389, bývá někdy dost plný). Pro milovníky starého umění a historie ovšem důležitý bod, který by rozhodně neměli vynechat.

Cefalù, Castelbuono, Isnello

Dvě mohutné věže katedrály v Cefalù vám možná připomenou záběry z výborného televizního seriálu The White Lotus. Taky zde se natáčela druhá „sicilská“ série. Z Palerma se do tohoto půvabného prázdninového přímořského městečka dostanete velmi jednoduše – vlakem. Pěkné rozhledy do okolí si můžete dopřát, pokud se vydáte do kopce, který se tyčí přímo za katedrálou. Příjemně se ale čas tráví také na zdejší písečné pláži nebo procházkami v uličkách, kde můžete narazit třeba na zajímavou venkovní středověkou prádelnu nebo drobné pouliční oltáříky opečovávané místními.

Z Cefalù jsme podnikli taky jeden výlet do vnitrozemí. Ranním autobusem (společnost SAIS) jsme nejprve dojeli do města Castelbuono, které zmiňuje nejeden bedekr. Možná taky proto je zde dost turistů, ale i několik pěkných pamětihodností. Pěšky jsme se pak vydali ve směru na trochu menší Isnello, které leží ještě o něco výš – na úpatí pohoří Madonie. Autobusy zde téměř nejezdí, taky jiný provoz je minimální. Po asi hodině a půl chůze nám přesto jeden místní řidič zastavil a zavezl nás až k astronomickému parku, který ale není tak zajímavý, jak jsme si původně mysleli. Do městečka to už ale není daleko. Isnello je půvabné, dosti omšelé jako celá Sicílie, všude kolem kopce. Pěkné výhledy jsou třeba od kostelíku Santa Maria. Zpět k moři jsme plánovali jet autobusem společnosti AST. I přesto, že lze spoj dohledat přes internetový vyhledávač (viz odkaz výše) a pro jistotu jsme ověřovali, že opravdu pojede i na informacích v Cefalù, autobus nepřijel. Blížil se večer, lehce pršelo, auta směrem z kopce dolů už téměř nejezdila, taxikáři zde nejsou žádní. Co teď? Naštěstí nám pomohla ochotná policistka. Postupně prověřila různé možnosti, dokonce nabídla nocleh přímo v Isnellu u své kamarádky, a nakonec sehnala řidiče, který nás za finanční příspěvek svezl z hor dolů. Pozor: s angličtinou tady moc nepochodíte.

Catania a Taormina

Přesun vlakem na východní pobřeží byl docela rychlý a spolehlivý. Snad jediný větší problém mohl nastat kvůli stávce (italsky sciopero), kterých je v Itálii ve veřejné dopravě opravdu hodně, někdy i více během jednoho měsíce. Vyplatí se proto sledovat při plánování cest mobilní aplikaci Trenìt!, v níž najdete záložku Next Strikes. O Catanii se toho spousty dočtete v průvodcích. Já pouze doplňuji, že se mezi vlakovým nádražím a centrem města s bulvárem via Etnea nachází také čtvrť San Berillo, která je aktuálně dějištěm pravidelných policejních razií, prodávají se zde drogy i sexuální zážitky. Zároveň se v blízkosti nabízí občas i nějaké to ubytování, což nemusí být vždy ta nejlepší volba. Tato oblast je zmiňovaná i v docela dobré sicilské detektivce Černý písek od Cristiny Cassar Scalii, která se odehrává v Catani: „Tohle je poslední kousek čtvrti červených luceren, co tu zůstal: staré San Berillo,“ ukázal inspektor, když projížděli po vie Di Prima, dlouhé ulici, do níž ústila celá řada rozpadlých uliček obývaných multietnickým společenstvím transek, prostitutek a tak dál.“

Catania je výborným východiskem k dalším výletům a taky je zde letiště. My jsme před odletem stihli návštěvu Taorminy. Podle Karla Čapka se jedná o „ráj pozemský nad šumícím mořem, ostrov vůně a květů mezi skalami.“ Je tady opravdu pěkně, i když je městečko nacpané turisty a všemožnými hotely. Ano, i tady se odehrávala část děje výše uvedeného seriálu. Pěkné výhledy (i na antické Teatro Greco) nabízí výstup do kopce nad město k hoře Monte Tauro, pod níž se krčí do skály zapuštěný kostel Santuario Madonna della Rocca (lze se podívat i dovnitř). Během jednodenní návštěvy lze stihnout slézt i přímo k moři na pláž k ostrůvku Isola Bella. Možná i zde seděl Čapek a do svého zápisníku si psal, že pod Taorminou břeh dělá „tak divnou arabesku, že se na ni musíš dívat po celé hodiny, a přece to nepochopíš.“ A abych u toho snění nezapomněl – do Taorminy je z Catanie nejvýhodnější jet autobusem společnosti Interbus či Etna. Autobusy jezdí často, dostanete se díky nim až nahoru do centra města na tzv. Taormina Bus Terminal. Jízdenky ovšem neprodává řidič. V Catanii si je musíte koupit v prodejně před autobusovým nádražím, podobně taky tak v Taormině v budce na „terminálu“. Jízdenky se kupují na konkrétní spoj. Je možné, že v sezóně budou některé spoje vyprodané.