Článek
Vzpomínky plné kontrastů
Tišerovy memoáry, na kterých se jako spoluautorka podílela Marie Urbanová, nabízí čtenářům vcelku přehledné chronologické vyprávění mapující jeho složitou životní dráhu. Od popisů sportovních úspěchů v boxerském ringu se příběh opakovaně stáčí k drsnější realitě života veksláka, šmelináře, občasného násilníka či podvodníka, který těžil z lidské důvěřivosti. Jako jakýsi happy-end pak v knize dobře funguje Tišerovo působení v roli trenéramládeže. Je to příběh plný paradoxů: jako boxer muší váhy se stal na přelomu 70. a 80. let velmi populárním a úspěšným, současně se ale dlouhodobě pohyboval na hraně a mnohdy i za hranou zákona. Byl vězněn, veksloval, korumpoval policii, byl součástí gangu skořápkářů, zažil závislost na automatech… Přesto se nakonec stal inspirativním trenérem mladých kluků z ulice, když v polovině devadesátých letzaložil Box Club Žižkov.
Etické dilema bez odpovědi
Zatímco kniha detailně a někdy až heroicky líčí Tišerovy schopnosti či kuráž, s níž se vypořádával s různými problémy, daleko méně prostoru je věnováno hlubší reflexi etických důsledků jeho jednání. Čtenář tak pociťuje určitý rozpor: má obdivovat sílu, průbojnost či vychytralost protagonisty, anebo spíše kriticky hodnotit pozadí některých jeho životních etap? Tahle dilemata nejsou v knize téměř vůbec akcentována. Tišer své činy popisuje většinou s hrdostí, buduje kolem sebe obraz téměř mytického hrdiny, pochybnosti či náznaky lítosti odsouvá zcela na okraj. To však kupodivu neubírá na síle příběhu. Popisované nejednoznačnosti a rozpory jsou svým způsobem zajímavé, i když si čtenář může o hlavním hrdinovi knihy myslet cokoliv. Jistá ambivalentnost totižčtenáře vede k promýšlení toho, co vlastně slovo „frajer“ ve svém důsledku znamená.
Vyprávění, které vtáhne
Celému vyznění příběhu pomáhá zejména styl vyprávění – je živé, svižné, místy až filmově obrazné. Nechybí humor, nadsázka či až dojemné momenty. Kniha se nevyhýbá ani sociálnímu kontextu – popisuje život v romské komunitě, vztah k majoritní společnosti, zkušenosti s rasismem nebo způsob, jak se box může stát nástroj emancipace či sebevědomí.
Obraz doby a společnosti
Když odhlédneme od osobnosti vypravěče, kniha je určitě zajímavá také popisem fungování některých sfér tehdejší společnosti před a po roce 1989 – boxerský klub, financování sportovců, vekslácké prostředí, šedá ekonomika… Čtenář se tak třeba dozví,jak fungovalo překupování bonů, kdo to byli ruličkáři, jaké taktiky volili skořápkářinebo jak snadno se člověk mohl stát gamblerem v raných devadesátých letech.
Srovnání s Bangovou výpovědí
Kniha Já byl frajer kluk je silná memoárová výpověď, která zaujme nejen svým obsahem, ale i formou. Při četbě jsem si však opakovaně vzpomněl také na jinou podobně laděnou autobiografickou knihu - Skutečnou cestu ven od Patrika Bangy. Ta mě svým vyzněním oslovila více - mimo jiné tím, že Banga klade na rozdíl od Tišera důraz na morální volbu, sebereflexi a vzdělání. Obě knihy se tak mohou do jisté míry doplňovat. Dokumentují nejen osobní příběhy, ale zároveň otevírají širší otázky identity, morálky a společenského uznání.
Stanislav Tišer, Marie Urbanová - Já byl frajer kluk: Příběh romského boxera a veksláka. Garamond, 2024
