Hlavní obsah
Věda a historie

Anarchisté Sacco a Vanzetti byli popraveni za vraždu. Ódu na ně nazpívala Helena Vondráčková

Foto: Autor neznámý / Wikimedia Commons, volná licence

V roce 1927 skončil v americkém Charlestownu jeden z nejznámějších procesů meziválečné éry. Italští anarchisté Nicola Sacco a Bartolomeo Vanzetti byli popraveni za vraždu, kterou podle mnoha historiků nespáchali. Pro jiné však dál zůstávají vrahy.

Článek

Dne 23. srpna 1927 byli v massachusettské věznici Charlestown popraveni dva italští přistěhovalci – Nicola Sacco a Bartolomeo Vanzetti. Odsoudil je soud ve Fall River za dvojnásobnou vraždu, k níž došlo při ozbrojené loupeži v městě South Braintree v roce 1920. Podle obžaloby zastřelili pokladníka a strážného, aby získali výplaty pro dělníky místní obuvnické firmy Slater & Morrill.

Oba byli dělníci, anarchisté a původem Italové – tři rysy, které v americké společnosti po první světové válce vzbuzovaly nedůvěru. Spojené státy tehdy zažívaly tzv. Rudý strach, období obav z komunismu, levicového teroru a imigrace z Evropy v divokých poválečných letech. V roce 1919 otřásly zemí bombové útoky anarchistů a vláda reagovala rozsáhlými raziemi. Soudy a poroty byly vůči obžalovaným cizincům náchylné k předsudkům.

Foto: Autor neznámý/wikimedia Commons, volná licence

Po ruské bolševické revoluci v roce 1917 panovaly po celém světě obavy z podobného vývoje. Americká vláda na palubě USS Bufort, označované za „Sovětskou archu,“ transportovala 249 radikálů rovnou do Ruska.

Sacco pracoval jako dělník ve zmíněné továrně na boty, Vanzetti prodával ryby. Oba patřili k okruhu anarchisty Luiggiho Galleaniho, který hlásal ozbrojený odpor proti kapitalismu. Při zatčení u nich policie našla zbraně, letáky a revoluční literaturu. Přímé důkazy o jejich účasti na loupeži však chyběly. Střelné zkoušky se rozcházely a svědci si pamatovali jen neurčité obrysy mužů, kteří z místa činu utekli.

Proces začal v květnu 1921. Předsedal mu soudce Webster Thayer, známý odpůrce levicových radikálů. Obžaloba stavěla na nepřímých důkazech a na tvrzení, že Sacco vlastnil pistoli stejného typu, jaká byla použita při vraždě. Obhajoba upozorňovala na nejasnosti v balistických zkouškách i na alibi obžalovaných. Porota však po několika hodinách jednání vynesla verdikt: vini. Soudce pak rozhodl o nejpřísnějším trestu.

Rozsudek smrti vyvolal v USA i v zahraničí rozsáhlé protesty. Intelektuálové, dělnická hnutí i významné osobnosti, mezi nimi Albert Einstein, H. G. Wells či George Bernard Shaw, žádali obnovu procesu. Objevily se nové výpovědi, které zpochybňovaly původní důkazy. Jiný italský anarchista, Celestino Madeiros, dokonce přiznal, že se vraždy dopustila jiná skupina. Soud však odmítl případ znovu otevřít.

Foto: Autor neznámý/Wikimedia Commons, volné dílo

Protesty za spravedlivý proces a proti trestu smrti pro oba muže probíhaly po celém světě, včetnně Londýna.

Sacco i Vanzetti popírali vinu až do konce. 23. srpna 1927 byli popraveni na elektrickém křesle. O den později zaplnil Boston průvod s desítkami tisíc lidí, kteří nesli jejich portréty a transparenty požadující spravedlnost. V Evropě se konaly demonstrace v Paříži, Londýně i Praze.

V následujících letech se případ stal symbolem nespravedlnosti vůči imigrantům a politickým radikálům. Levice je označila za mučedníky dělnického hnutí, konzervativní Amerika o nich mluvila jako o nebezpečných agitátorech.

Spor o jejich vinu nikdy neskončil. V roce 1977, u příležitosti padesátého výročí popravy, vydal guvernér státu Massachusetts Michael Dukakis prohlášení, jímž oba muže posmrtně rehabilitoval. Neprohlásil je za nevinné, ale uznal, že proces neodpovídal zásadám spravedlivého soudu.

Foto: Autor neznámý/Wikimedia Commons, volná licence

Pohřbu se účastnily tisíce lidí. V následujících desetiletích se objevovaly rozporupná svědectví, naznačující, že vraždit měl jen Sacco, že za přepadením stála mafie nebo že policie měla manipulovat s důkazy. Nic z toho se ale neprokázalo.

Jejich příběh se dočkal i filmového zpracování. Italský režisér Giuliano Montaldo natočil v roce 1971 snímek Sacco e Vanzetti, který zachycuje nejen proces, ale i dobovou atmosféru strachu a předsudků. Film upevnil jejich obraz jako obětí nespravedlnosti a dodal případu nový symbolický rozměr. Hudbu složil Ennio Morricone a píseň Here’s to You, kterou nazpívala Joan Baez, se stala hymnou solidarity s oběma muži. Zajímavostí je, že píseň anglicky nazpívala pro české publikum Helena Vondráčková.

Případ Sacca a Vanzettiho zůstává dodnes předmětem historických analýz i politických debat. Ukazuje, jak silně mohou soudní rozhodnutí ovlivnit nálady společnosti a jak se v době krize prolínají otázky práva, politiky a předsudků.

Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě!

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz