Dětská herečka dala jméno koktejlu, pak si ji vyhlídl Kissinger. Dotáhla to na velvyslankyni v ČSSR

Shirley Jane Temple se narodila v roce 1928 v Santa Monice v Kalifornii. Už ve třech letech stála před kamerou a v polovině 30. let se z ní stala největší dětská hvězda filmového studia 20th Century Fox. V letech 1934–1938 byla dokonce největší kasovní hvězdou Hollywoodu – a to v době velké hospodářské krize.

Diváky si získala kombinací dětského projevu, zpěvu, tance a typických kudrnatých vlasů. Ve filmu Bright Eyes zazpívala píseň „On the Good Ship Lollipop“, která se jí už navždy přilepila k image. Krátce nato obdržela zvláštního „dětského Oscara“ za mimořádný přínos filmu.

Její popularita byla tak velká, že se kolem ní začaly šířit až bizarní fámy – třeba že ve skutečnosti není dítě, ale dospělý trpaslík. Vatikán kvůli tomu dokonce poslal do Hollywoodu kněze, aby se na vlastní oči přesvědčil, že jde opravdu o malou holčičku.

V pozadí rodinné idylky však byla tvrdá práce. Shirley točila několik filmů ročně, její rodiče zároveň bedlivě hlídali finance i licencování její tváře na panenky a další zboží. Dětství před kamerou mělo omezené trvání – jak rostla, zájem diváků polevoval a koncem 40. let filmovou kariéru ukončila.

Když se ale dnes řekne „Shirley Temple“, málokdo si vzpomene na filmovou hvězdu dávných let. Vybaví si spíše růžový nealkoholický koktejl s třešní, který vznikl v 30. letech v Hollywoodu – podle jedné verze v podniku Chasen’s, podle jiné v restauraci Brown Derby nebo v hotelu Royal Hawaiian. Ve všech příbězích je ale podobné jádro: slavná dětská herečka seděla v restauraci s rodiči, případně s hereckými kolegy, kteří popíjeli opravdové koktejly, a personál jí chtěl nabídnout „dospělý“ nápoj bez alkoholu. Základ nápoje je jednoduchý: zázvorová limonáda, k tomu štáva z citronu či limetky, trocha grenadiny a nahoře maraschino třešnička.

Shirley Temple k němu ale měla vztah přinejmenším rozpačitý. Rozporovala samotnou historku ohledně jeho vzniku a tvrdila, že se jen neznámý barman rozhodl přiživt na její slávě. V rozhovoru pro NPR v 80. letech koktail označila za „odporně sladký nápoj“ a dodala, že po světě dostává Shirley Temple, i když o něj vůbec nestojí. Když se v 80. letech objevila snaha prodávat balený limonádový nápoj pod jejím jménem, už jako dospělá Shirley Temple Black zažalovala výrobce. Argumentovala tím, že její jméno není obecný výraz a že je součástí její osobnosti, se kterou nemůže nakládat kdokoli. Mimochodem, existuje i dospělá verze koktejlu, do které se přidává vodka nebo rum. Říká se jí „Dirty Shirley.“

Po konci filmové kariéry se Shirley vdala a měla první dceru Lindu Susann. Z manžela Johna Agara, kterého potkala už v patnácti letech, se vyklubal alkoholik. V roce 1950 se s ním Shirley rozvedla na základě psychického týrání. Ještě ten samý rok potkala podnikatele Charlese Aldena Blacka, se kterým se záhy vzali. Manželství, ze kterého vzešel syn Charles a další dcera Lori, vydrželo až do Blackovy smrti v roce 2005.

V 60. letech se Shirley začala politicky angažovat. Zapojila se do aktivit Republikánské strany, za kterou se v roce 1967 neúspěšně pokusila kandidovat v Kalifornii do Kongresu. Podporovala tehdejšího gubernéra Ronalda Reagana a díky štědrým donacím se stala relativně váženou členkou strany.

Zlom přišel o pár let později na jednom z washingtonských večírků. Shirley Temple tam diskutovala o situaci v Jihozápadní Africe – tehdejším názvu pro dnešní Namibii, kterou spravovala Jihoafrická republika. Podle pozdějších vzpomínek ji přitom zaslechl Henry Kissinger, tehdy bezpečnostní poradce prezidenta Nixona. Překvapilo ho, že bývalá dětská hvězda zná tak komplikované téma do hloubky.

Krátce nato byla jmenována členkou americké delegace na Valném shromáždění OSN v roce 1969. Sama později tvrdila, že právě tehdy se Kissinger rozhodl, že z ní jednou udělá velvyslankyni. V roce 1974 ji Nixonův nástupce prezident Gerald Ford skutečně jmenoval americkou velvyslankyní v Ghaně – zemi, která měla komplikované vztahy se Západem a prošla několika vojenskými převraty.

Jmenování do Ghany vyvolalo v části amerického tisku i akademické obce pobouření. Někteří komentátoři to označili za „facku Ghaně“ a psali o tom, že Bílý dům dělá z velvyslaneckých postů odkladiště pro politické spojence a celebrity.

Shirley Temple Black ale kritiky rychle umlčela. V Ghaně si získala pověst pracovité a neformální diplomatky. Nevyhýbala se ulicím, chodila na trhy, nosila prvky místní tradiční módy, zdravila lidi v místních jazycích. Podle dobových zpráv po ní ghanské ženy dokonce pojmenovávaly děti. Zároveň tlačila ve Washingtonu na větší americkou pomoc pro zemi, která tehdy ekonomicky krvácela.

V roce 1976 se vrátila do Washingtonu jako první žena v historii v pozici šéfky prezidentského protokolu – tedy člověka, který má na starosti návštěvy hlav států, státní ceremonie a diplomatický ceremoniál v Bílém domě. Sama později říkala, že to pro ni byla možná nejméně oblíbená funkce: příliš mnoho recepcí pro někoho, kdo prý vlastně nemá rád společenské večírky. Po nástupu prezidenta Cartera z úřadu odešla a v 80. letech působila v různých komisích a poradních orgánech své strany.

S Československem se její život protnul dvakrát – jednou v dramatickém roce 1968 a podruhé o dvacet let později.

V létě 1968 přijela do Prahy jako zástupkyně mezinárodní společnosti pro roztroušenou sklerózu a měla se setkat s Alexandrem Dubčekem. Schůzka se však uskutečnit nestihla. V noci z 20. na 21. srpna vtrhla do země vojska Varšavské smlouvy a Shirley Temple uvízla v hotelu, zatímco po ulicích jezdily tanky. Na střechu budovy se šla podívat, co se děje, a viděla, jak vojáci zastřelili neozbrojenou ženu. Tento obraz si podle vlastních slov nesla celý život.

Když ji v roce 1989 prezident George H. W. Bush jmenoval velvyslankyní v Československu, dostala se do země znovu – tentokrát v okamžiku, kdy se dějiny lámaly opačným směrem. Přijela v srpnu 1989 a už na podzim sledovala demonstrace na Václavském náměstí, policejní zásahy i rostoucí aktivitu Občanského fóra. Shirley Temple Black se netajila sympatiemi k disidentům a veřejně mluvila o individuální svobodě a potřebě změn. Podle dobových svědectví hrála ambasáda USA v Praze aktivní roli při navazování kontaktů s novou politickou reprezentací.

Po zvolení Václava Havla prezidentem osobně doprovázela jeho delegaci při vůbec první oficiální návštěvě Washingtonu. Letěla s ním stejným letadlem – gesto, které překračovalo běžný diplomatický protokol a ukazovalo, jak velký význam americká strana změnám v Praze přikládala.

V Praze zůstala do léta 1992, kdy ukončila diplomatickou kariéru. V době, kdy se Československo chystalo rozdělit, už byla na cestě zpět do Kalifornie.

Shirley Temple Black zemřela v roce 2014 ve věku 85 let. V paměti veřejnosti zůstává především jako usměvavé dítě z filmů 30. let, ale její „druhá kariéra“ ve službách americké diplomacie byla překvapivě dlouhá a vážně míněná – od OSN přes Ghanu až po Prahu v době sametové revoluce.

A koktejl, který jí ve skutečnosti moc nechutnal, dál žije svým životem na dětských oslavách i v barech po celém světě – trochu zvláštní, ale trvalá připomínka jedné z nejznámějších dětských hereček 20. století.

Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě!