Po slepu stavěl základy chrámu, krále učil dýchat pod vodou. Tenhle Walker nebyl ranger, ale potápěč

Na začátku 20. století hrozilo, že se zřítí jedna z nejcennějších středověkých katedrál v Anglii - ta ve Winchesteru, dávném sídle anglosaských králů. Základy stály na rašelinném podloží a vysoká hladina spodní vody podmáčela staré dřevo i zdivo. Projekt oprav vedli architekt Thomas Graham Jackson a inženýr Francis Fox. Když se ukázalo, že odčerpání vody, aby se dělníci k základům dostali, by mohlo stavbu zničit, padlo rozhodnutí povolat profesionálního potápěče. Do Winchesteru dorazil 5. dubna 1906 William Walker ze společnosti Siebe Gorman.

Postup prací byl v zásadě prostý, provedení ale bylo fyzicky náročné. Podél jižní a východní strany chrámu bylo vyhloubeno zhruba 235 šachet do hloubky kolem šesti metrů. Jámy ihned zaplavila kalná podzemní voda. Walker se v těžkém hadicovém skafandru spouštěl na jejich dno, kde postupně odhrnoval měkké vrstvy a pod zdivo zasouval pytle s betonem. Voda byla kalná a nepropouštěla světlo, takže Walker pracoval výhradně po hmatu. Pod hladinou přibližně šest hodin denně, pět dnů v týdnu. V pátek večer pak sedl na kolo a jel 70 kilometrů domů, v neděli večer se vracel vlakem zpět.

Během let 1906–1911 uložil podle soupisů přes 25 800 pytlů betonu, 114 900 betonových bloků a asi 900 000 cihel. Jakmile byl „polštář“ pod stěnami hotový, bylo možné bezpečně odčerpat vodu a navázat zednickými pracemi, které trvale zpevnily základy. Tím se sedání katedrály zastavilo.

Na oslavu dokončení rekonstrukce byla sloužena děkovná bohoslužba, a to dne 15. července 1912. Proběhla za účasti krále Jiřího V. a od něj Walker obdržel jako uznání stříbrnou zdobenou mísu. Později byl také vyznamenán Řádem královny Viktorie. Podle dobových zpráv to přitom nebylo jeho první setkání s králem, ještě jako námořní kadet měl totiž budoucí panovník s Walkerem, který původně sloužil u námořnictva, absolvovat potápěčský výcvik.

Sám Walker popsal práci ve Winchesteru jako „nic těžkého, ale chtělo to pečlivost“ V té době měl za sebou také podvodní práce na Blackwallském tunelu, na přístavních stavbách v Gibraltaru nebo záchranné akce po důlním neštěstí ve Walesu.

William Walker byl dvakrát ženatý. Když jeho první žena zemřela, vzal si v roce 1907 její sestru a spolu měli několik dětí. Zemřel 30. října 1918 během pandemie španělské chřipky a byl pohřben na hřbitově v Beckenhamu v Londýně. Na náhrobku stojí nápis „muž, který vlastníma rukama zachránil katedrálu“. Ve Winchesteru mu později věnovali bustu v katedrální zahradě a sochu v samotném chrámu. Jeho práci v temnotě připomněla i rocková kapela Big Big Train v písni Winchester Diver.

Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě!