Hlavní obsah
Lidé a společnost

Láska, která překonala Železnou oponu. Diskařka Olga Fikotová nakonec našla štěstí v Americe

Foto: Autor neznámý/Wikimedia Commons, volná licence

„Soudružko, spustila jste se s americkým fašistou,“ vyčítali jí, když z Olympijských her v roce 1956 přivezla zlatou medaili. Nedbala jich a svou lásku, kladiváře Hala Connollyho, si dokonce vzala. Pod Československou vlajkou už pak závodit nemohla.

Článek

V dějinách sportu najdeme mnoho velkých výkonů, rekordů a vítězství. Jen málokterý příběh je ale tak silný jako ten, který spojil československou diskařku Olgu Fikotovou a amerického kladiváře Hala Connollyho. Jejich vztah vznikl uprostřed studené války – v době, kdy svět rozdělovala Železná opona a kdy osobní život sportovců podléhal přísné ideologické kontrole. Přesto dokázali něco, co se zdálo téměř nemožné: spojit své životy navzdory politice, tlaku i hrozbě ztráty vlasti.

Melbourne 1956: setkání dvou světů

Olympijské hry v Melbourne v roce 1956 nebyly jen sportovní událostí. Odehrávaly se v napjaté atmosféře – krátce po potlačení maďarského povstání i během suezské krize. Sportovci z východního a západního bloku se setkávali, ale jejich světy zůstávaly oddělené.

Právě zde však zazářila mladá československá atletka Olga Fikotová. Ve finále hodu diskem předvedla výkon, který jí vynesl zlatou olympijskou medaili. Její triumf byl v Československu oslavován jako důkaz síly socialistického sportu. Nikdo tehdy netušil, že mnohem zásadnější příběh se odehrává mimo stadion.

Fikotová se totiž během her seznámila s americkým kladivářem Halem Connollym. Ten byl mimochodem také olympijským vítězem – a jejich společné úspěchy jako by symbolicky spojovaly dva soupeřící světy. Co začalo jako přátelství, rychle přerostlo v hluboký vztah.

Foto: Mario De Biassi, Angelo Cozzi/Wikimedia Commons, volná licence

S manželem Halem se potkali na Olympiádě a rychle se do sebe zamilovali. Na snímku z další olympiády v roce 1960 už oba reprezentovali USA.

Láska pod dohledem režimu

Po návratu domů však romantika narazila na tvrdou realitu. Československo bylo pevně součástí sovětského bloku a vztah s americkým sportovcem byl považován za politicky nepřijatelný.

Fikotová čelila ostré kritice ze strany funkcionářů i médií. Byla obviňována z „ideologického selhání“ a z toho, že se zapletla s nepřítelem. Výrok o „americkém fašistovi“, který se dochoval v dobových svědectvích, dobře ilustruje tehdejší atmosféru.

Režim se snažil vztah rozbít. Olze bylo naznačeno, že její sportovní kariéra i osobní život závisí na „správném rozhodnutí“. Jenže tentokrát zastrašování komunistů narazilo na pevné osobní přesvědčení.

Foto: Autor neznámý/Wikimedia Commons, volná licence

Olga od mládí sportovala, bavilo ji i studium medicíny. Doma byla vychovávána v masarykovském duchu, což jí dle jejích slov pomohlo najít odvahu se postavit za to, co považovala za správné.

Svatba jako akt vzdoru

Navzdory všemu se Olga Fikotová rozhodla, že se Connollyho nevzdá. Po složitých jednáních nakonec samotný prezident Zápotocký se svatbou souhlasil a Connollymu bylo nakonec umožněno přicestovat v roce 1957 do Prahy.

Jejich svatba byla mimořádnou událostí. Na svatbě se objevily stovky lidí, novinářů i zvědavců, tisíce lidí posílaly gratulace. Krátce po svatbě však bylo jasno: Fikotová už nebude moci reprezentovat Československo. Její rozhodnutí mělo jasnou cenu – ztrátu domova, identity i dosavadní kariéry. S manželem proto nakonec odcestovala, dokonce legálně, do USA.

Nový život v Americe

Po odchodu do Spojených států začala Olga Fikotová nový život. Přijala jméno Olga Fikotová-Connolly a postupně si vybudovala nové zázemí. Přestože změna nebyla jednoduchá, dokázala se znovu prosadit i ve sportu. Naopak milované medicíně se už věnovat nemohla, nedokončené studium z jiného státu jí tehdy v Americe uznat nemohli.

Zúčastnila se dalších olympijských her – tentokrát už jako reprezentantka Spojených států. Stala se tak jednou z mála sportovkyň v historii, které soutěžily za dvě tak ideologicky nepřátelské země. Na medailové výkony už nenavázala, přesto se díky svému příběhu stala slavnou. Sportovala dál a dokonce o svém manželství napsala knihu.

Foto: Mondadori Publishers/Wikimedia Commons, volná licence

Na zahájení olympiády v roce 1972 se Olga stala dokonce vlajkonoškou americké delegace. Byla první cizinkou, které to bylo umožněno.

Život v Americe však nebyl jen šťastný. Znamenal i odloučení od rodiny a vlasti. Návraty do Československa byly dlouho komplikované nebo nemožné. Teprve po pádu komunistického režimu se Olga mohla do vlasti volně vracet. Už ale bez manžela, se kterým se v 70. letech nakonec rozvedli.

I jejich děti se našly ve sportu. Syn Jim se stal úspěšným oštěpařem a dcera Merja reprezentovala USA ve volejbalu. Olga sama se po konci sportovní kariéry stala fyzioterapeutkou a věnovala se teorii i praxi fitness cvičení, což dokonce přednášela na University of California. Zemřela v roce 2024 na rakovinu ve věku 91 let.

Foto: Jara Dufek/Wikimedia Commons, volná licence

Paní Olga na snímku z roku 2012. Až do vysokého věku zůstávala aktivní. Trénovala, sportovala i učila skoro až do svých devadesáti let.

Symbolický návrat

Právě 26. března dostane příběh paní Olgy symbolickou tečku: její dcery slavnostně předají matčinu medaili z olympiády Národnímu muzeu do jeho sbírek. Spolu s ní byly do Prahy převezeny i další archiválie, včetně méně významných medailií, výběru z tisku nebo tréninkového náčiní. Pomyslné smíření staré vlasti s vyhnanou sportovkyní tak bude snad završeno.

Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě!

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz