Město chtělo ohněm zlikvidovat skládku, omylem založili obří podzemní požár. Už hoří šedesát let

Když se řekne „město duchů“, většině lidí se vybaví Divoký západ a rozpadlá městečka z období zlaté horečky. Centralia v Pensylvánii sice je bývalou hornickou osadou, opuštěna ale byla teprve před pár lety. Dodnes tu stojí silnice, starý kostel i pár nezbořených domů. Většina obyvatel už je ale pryč. Vyhnal je oheň, který hoří hluboko pod městem a příležitostně se dostává na povrch.

Všechno začalo v květnu 1962, když se místní radnice rozhodla spálit odpadky na městské skládce v jedné z těžebních jam. Jenže skládka byla špatně založená a odpad nebyl předpisově oddělený od okolí izolační vrstvou. Oheň tak pronikl do starých uhelných šachet a rozšířil se do podzemí. Pokusy hasičů, těžařů a techniků oheń uhasit se ukázaly jako neúčinné. Zprvu se snažili hořící horninu odtěžit, ale byli příliš pomalí a místo toho, aby ohnisko izolovali, k němu přivedli ještě více kyslíku. Pokusy zaplavit štoly směsicí vody a štěrku se ukázaly jako příliš nákladné, a tak byl požár ponechán svému osudu. Obec věřila, že v tu chvíli nepředstavuje žádné nebezpečí.

Problém se znovu dostal doslova na povrch v 70. letech. Starosta a zároveň majitel čerpací stanice si jednou při rutinní kontrole všiml, že měřák v zásobníku nafty je nezvykle horký. Když se rozhodli teplotu paliva změřit přesně, ukázalo se, že tekutina v nádrži má skoro osmdesát stupňů Celsia. Byl to jasný důkaz, že oheň pod městem přetrvává a nadále se šíři.

V následujících letech se začaly objevovat trhliny v silnicích a z nich začal stoupat sirný kouř. Kabely v zemi se roztavily, půda byla na dotek rozpálená. Nejdramatičtější chvíle přišla roku 1981, kdy se na zahradě jednoho rodinného domu náhle otevřel necelý metr široký, zato dvacet metrů hluboký kráter. Do kráteru spadl dvanáctiletý Tod Domboski, který v tu chvíli stál přímo nad ním. Chlapec se naštěstí zachytil kořenů stromu, které v díře čněly, a jeho bratranec ho vytáhl zpět na povrch. Událost přitáhla pozornost celých Spojených států a definitivně ukázala, že město není bezpečné.

Nakonec musela být kromě Centrálie vystěhována i sousední vesnice Byrnesville. Federální vláda nabídla místním odkoupení domů a přesídlení. Z více než tisíce obyvatel zůstalo jen pár desítek, kteří se odmítli vzdát svých domovů. Jejich právní boj se vlekl roky, ale nakonec skončil v jejich neprospěch. Město se vylidnilo a zůstalo v něm jen několik starousedlíků. S těmi vláda uzavřela dohodu, že po jejich smrti budou jejich majetky zestátněny a nikdo další už se tak do města nepřistěhuje.

Podzemní požár dnes zasahuje plochu zruba patnácti kilometrů čtverečních. Odborníci odhadují, že může pokračovat ještě dvě stě padesát let, než se uhelné sloje vyčerpají. Ulice Centralie tak zatím zarůstají trávou, chodníky mizí v křovinách a rozpukaný asfalt působí jako kulisy apokalypsy. Město a jeho okolí si postupně bere zpět příroda, což v kombinaci s náhodnými výpuky ohně a páry nad povrch vytváří jedinečnou atmosféru. Ta přitahuje turisty, ale je i inspirací pro umělce. Například tvůrci dilmové adaptace počítačové hry SilentHill čerpali právě z místní atmosféry.

Centralia není ojedinělým případem – podobné podzemní požáry hoří i v Číně, Indii nebo Austrálii. Jen málokdy ale zasáhnou přímo obydlené město. Proto se americká Centralia stala symbolem: připomíná, že i zdánlivě malé chyby v nakládání s odpady nebo během těžby mohou mít dalekosíhlé důsledky trvající staletí.

Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.