Roger Casement bojoval proti krutostem v Kongu. Než ho oběsili, obvinili ho Britové ze sodomie

V letech 1885–1908 bylo africké Kongo v osobním vlastnictví belgického krále Leopolda II. Ten přesvědčil evropské mocnosti, aby mu území větší než západní Evropa svěřili do osobní správy. Pod záminkou „civilizační mise“ vznikl systém, jehož hlavním cílem byl zisk z obchodu s kaučukem a slonovinou. Aby bylo možné dopravovat suroviny z vnitrozemí, byla postavena stovky kilometrů dlouhá železnice podél peřejí řeky Kongo. S její pomocí pak Evropané pronikali do srdce pralesa.

Domorodé komunity byly nuceny dodávat přesně stanovené kvóty kaučuku. Pokud nesplnily, následovaly tresty: bičování, vypalování vesnic, odebírání rukojmích. Známým symbolem se stalo usekávání rukou – za nesplnění odvodů, za bouře proti koloniální správě či třeba jen drzost k dozorcům. Správu paradoxně vykonávalo jen pár set Evropanů, většinou Britů, s pomocí domorodých milic.

Britská vláda vyslala Casementa do Konga v roce 1903, aby vyšetřil stížnosti na násilí. Byl to mladý muž, vzděláním diplomat, který do Afriky odjel pln ideálů. Věřil představě, že Evropané v Africe doopravdy působí především aby povznesli tamní obyvatelstvo. Na místě ho ale rychle čekalo vystřízlivění. Na rozdíl od předchozích diplomatů se nespokojil s úředními informacemi. Vydával se do odlehlých vesnic, vyslýchal svědky a zapisoval jejich výpovědi.

Jeho zpráva, zveřejněná v roce 1904, obsahovala detailní popisy mučení a vražd i konkrétní čísla o úbytku obyvatel. Odhady hovoří o tom, že během Leopoldovy vlády zahynula v důsledku násilí, hladu a nemocí až polovina z přibližně dvaceti milionů obyvatel konžské kotliny. Dokument měl okamžitý ohlas – stal se podkladem pro novinové články, parlamentní debaty a humanitární kampaně napříč Evropou i Spojenými státy.

Během svého pobytu se Casement spřátelil s britsko-polským spisovatelem Josephem Conradem, kterého do Afriky přivedla touha po dobrodružství. Vystřízlivěním z koloniálních praktik prošli oba mladí muži spolu - a Conrad ho proměnil ve svou nejznámější knihu Srdce temnoty, která povědomí o zvěrstev v Kongu rozšířila mezi evropskou veřejnost.

Casementova práce pak přispěla k tomu, že v roce 1908 musel Leopold II. na nátlak Britů odstoupit od přímé správy a Kongo se stalo kolonií přímo belgického státu. Byť se tím situace nezlepšila okamžitě, Casementova zpráva byla prvním velkým mezinárodním varováním před následky koloniálního hospodaření.

Úspěch v Kongu určil Casementovi další směřování. V roce 1910 byl vyslán do Amazonie, kde vyšetřoval podmínky, za nichž pracovali indiáni v kaučukových oblastech Peru. I zde narazil na případy násilí, nucené práce a trestů, které se nelišily od toho, co znal z Afriky. Soukromé společnosti tu prales proměnily ve svá dominia, která bezostyšně drancovali - často na základě přímých zkušeností z Konga. Za své vyšetřovací mise získal Casement uznání a v roce 1911 i rytířský titul. Přesto v něm sílilo přesvědčení, že jako Ir by měl svou energii věnovat především vlastní zemi.

Po vypuknutí první světové války se Casement zapojil do plánů na povstání v Irsku. Usiloval o podporu Německa, tehdejšího protivníka Británie, a snažil se získat zbraně i dobrovolníky. V dubnu 1916 ho německá ponorka vysadila s dalšími dvěma muži a dávkou zbraní na irském pobřeží. Casementa, zesláblého malárií, kterou trpěl od pobytu v tropech, ponechali jeho společníci ve zbytcích staré pevnosti. Zde ho nalezl místní policista a poté, co u něj našel zbraň, ho zatkl.

Irští nacionalisté chtěli Casementa osvobodit, ale vedení rozhodlo, že před vypuknutím nešťastného Velikonočního povstání nesmí být použito násilí, aby to nevzbudilo pozornost britských úřadů. Casement tak zůstal ve vazbě a čekal ho soud.

Proces měl velkou pozornost a vyvolal mezinárodní debatu. Bylo jasné, že za vlastizradu díky spolčení s Německem čeká Casementa trest smrti. Aby se vyhnuli skandálu, snažili se prokurátor i obhájce Casementa přesvědčit, aby souhlasil se zveřejněním tvz. Černých deníků.

Mělo se jednat o Casementovy vlastní zápisy z let 1904, 1910 a 1911, zaznamenávající řadu homosexuálních styků, včetně placení mladým prostitutům za sex. Zveřejnění mělo přispět k prohlášení Casementa za nesvéprávného, čímž by se vyhnul trestu smrti a Británie zase skandálu vyvolaném popravou slavného bojovníka za lidská práva. Casement to ale odmítl.

Nakonec se ale přičiněním vlády úryvky z deníků skutečně dostaly na veřejnost. Zvítězilo přesvědčení, že z Casementa má být exemplární případ, a deníky měly očernit Casementovu pověst v katolickém Irsku - a odradit krále, který mohl čelit tlaku na jeho omilostnění.

Dodnes se vedou spory o jejich pravost s tím, že většina vědců, kteří měli možnost je studovat, se přiklání k tomu, že se jednalo o podvrh, že možná ani většina z nich byla sepsána až zpětně po roce 1916. Casement jejich autenticitu do smrti odmítal, přestože svou homosexualitu neskrýval. Ať už byly deníky původní či zfalšované, jejich zveřejnění jednoznačně oslabilo sympatie k odsouzenci. Přestože za ěnj vystoupili například spisovatelé Arthur Conand Doyle nebo George Bernand Shaw, byl Casement 3. srpna 1916 v londýnské věznici Pentonville oběšen.

Casementovo tělo zůstalo po desetiletí pohřbené na pozemcích věznice, přestože irský stát opakovaně žádal o jeho vydání. Ostatky se nakonec vrátily do Irska až v roce 1965. Státního pohřbu se účastnil tehdy už osmdesátiletý irský prezident Éamon de Valera, poslední z žijících vůdců boje za irskou nezávislost, a spolu s ním dalších 30 000 lidí.

Mnoho anglických přátel se od Casementa v době jeho procesu odvrátilo, včetně Josepha Conrada. Vyčítali mu spolčení s Německem a zradu vlasti. Pro Iry ale zůstává bojovníkem za nezávislost a svobodu. Koneckonců, jeho aktivity se ve své podstatě příliš nelišily od toho, co ve stejné době dělal Tomáš Garrigue Masaryk a čeští vlastenci.

Zároveň za Casementem zůstává odkaz člověka, který neunavně bojoval za lidská práva domorodých obyvatel, kteří trpěli hrabivostí a krutostí některých Evropanů, a to proti jedněm z nejmocnějších a nejbohatších lidí světa.

Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.