Hlavní obsah

Slavná skladba „Pro Elišku“ měla znít jinak. Beethovenova preferovaná verze se našla až po letech

Foto: Joseph Karl Stieler/Wikimedia Commons, volná licence

Beethovenova „Pro Elišku“ patří k nejznámějším skladbám klasické hudby. Jenže nově objevený rukopis ukazuje, že skladatel původně zamýšlel odlišnou podobu, než jak ji známe dnes.

Článek

Skladatelovo jméno je spojováno s velkými symfoniemi a klavírními sonátami, ale největší slávu mu paradoxně přinesla drobná klavírní skladba, která vyšla až dlouho po jeho smrti. „Pro Elišku“ se objevila tiskem v roce 1867 a v éře biedermeieru dokonale zapadla do fenoménu domácího muzicírování – byla líbivá, snadno zapamatovatelná a přístupná i amatérským hráčům. Právě to z ní udělalo celosvětový fenomén.

Jenže rukopis, z něhož vydavatelé vycházeli, nebyl Beethovenovou finální verzí. O několik let později se podařilo najít další opis s jeho vlastními úpravami, určenými pro plánované zveřejnění. V této podobě měla skladba delší a bohatší střední část a odvážnější harmonické obraty. Hlavní melodie zůstávala stejná, ale celkový charakter byl dramatičtější a blížil se Beethovenovu stylu z jiných klavírních skladeb.

Foto: Autor neznámý/Wikimedia Commons, volné dílo

Tereza Malfatti byla rakouská šlechtična a hudebnice, která byla Beethovenovou přítelkyní a podle všeho nějaký čas i romantickou múzou. Skladatel jí měl dokoce nabídnout sňatek, k tomu ale nikdy nedošlo.

Rozdíl mezi oběma verzemi není na první poslech ohromující, ale je zásadní pro pochopení toho, jak Beethoven uvažoval. Zatímco zjednodušená podoba působí jako drobná romantická miniatura, skladatelova vlastní verze ukazuje větší kontrast, propracovanější výstavbu a jasnější dramatický oblouk. Jinými slovy: „Pro Elišku“ nebyla jen krátká líbivá skladbička, ale skutečně promyšlený kus hudby. V dnešním slova smyslu bychom řekli, že měla mít poněkud „jazzový“ ráz.

Zvláštní pozornost si zaslouží i samotné věnování. O „Elišce“ se traduje, že šlo o zkomolené jméno Teresy Malfatti, mladé ženy z Beethovenova okruhu, do níž byl skladatel zamilován. Chyba nejspíš vznikla při čtení rukopisu – z „Für Therese“ se stalo „Für Elise.

To, že se nakonec prosadila jednodušší verze, bylo spíše dílem náhody. V polovině 19. století odpovídala vkusu publika i možnostem domácích hudebníků. Zjednodušená skladba se stala oblíbenou učební látkou a symbolem Beethovenovy hudby pro široké vrstvy. Původní podoba, která se k posluchačům dostala až s odstupem, by takovou masovou popularitu pravděpodobně nezískala, zůstává ale zajímavým náhledem do skladatelova díla.

Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě!

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz