Článek
Co by to bylo za návštěvníka francouzské metropole, kdyby nezavítal na Montmartre? Jak známo, tato čtvrť bývala kdysi obyčejnou vesnicí, která se nacházela za branami Paříže. Pozůstatkem těchto bukolických časů je i vinice, která se tu rozkládá jen pár kroků od baziliky Sacré-Cœur. Většinu návštěvníků překvapí, že se něco takového jako vinná réva pěstuje i na území tohoto obrovského lidského mraveniště.
Víno tu přitom začali pěstovat již Římané a až do konce středověku se kolem celého hlavního města rozkládaly vinice, jejichž úkolem bylo uhasit nekonečnou žízeň jeho obyvatel. Podle některých údajů zabíraly až 42 000 hektarů. Vlastnictví vinice bylo jednou ze známek bohatství a většina rodin, které na to měly, si zakládala na tom, že se na jejich tabuli objevovalo vlastní víno. Voda tehdy nebyla vždy bezpečná k pití, zvláště pokud pocházela přímo ze Seiny. Odvážlivec, který se jí napil, riskoval některou z četných střevních infekcí. Víno proto bývalo běžnou součástí každodenního jídelníčku. Vlastníky vinic byly i mnohé kláštery, zejména opatství v Saint-Denis a Saint-Germain-des-Prés.
Pravé víno z Paříže
V průběhu 19. století se však město začalo prudce rozrůstat do všech stran a hladově požíralo okolní vesnice, pole a samozřejmě i vinice. Ty navíc v té době, podobně jako jinde v Evropě, decimovala epidemie révokazu. Bylo rozhodně výnosnější a jistější postavit místo vinice činžáky.
Vinice na Montmartru vzdorovaly nejdéle. Kdysi se rozkládaly na všech stranách tohoto kopce, který je nejvýše položeným místem Paříže. Jenomže jak se tato vesnička stávala stále oblíbenější, postupně mizely. Ty, které zbyly, zásobovaly všechny ty tančírny, kabarety, hanbince a nálevny, které tu tenkrát rostly jako houby po dešti. Poslední z nich zanikla až ve 20. letech 20. století. Jenomže místním obyvatelům se to nelíbilo. Vzniklo sdružení, které se rozhodlo alespoň jednu malou vinici obnovit, a v roce 1933 se to podařilo.
Když se pije, je třeba něco zakousnout.
Vybrána byla zahrada, která kdysi patřila kabaretiérovi Aristidu Bruantovi a do níž chodíval malovat i Toulouse-Lautrec. Ve vedlejším domě, v němž je dnes muzeum Montmartru, bydlíval Renoir, přes ulici se nachází slavný kabaret Lapin Agile. Výhodou navíc bylo, že zahrada v té době zpustla a stačilo z ní vyhnat pár tuláků, kteří ji používali jako bezplatnou noclehárnu. Trochu pikantní je, že se vinice nachází na severním svahu. Má rozlohu 1 556 m², přibližně 70 % vinice zabírá odrůda Gamay, 20 % Pinot noir a zbytek Ryzlink a několik dalších odrůd.
Nadšení zakladatelů bylo ovšem větší než jejich znalosti vinařství, a proto se první vinobraní rozhodli uspořádat již v roce 1934. Nadělalo se kolem té události spousta humbuku, problém byl v tom, že na vinici se ještě neurodily žádné hrozny. Ale správný Pařížan si vždycky umí poradit. Nakoupily se hrozny na tržnici a oslava mohla začít. Pozvání přijal prezident Albert Lebrun i hvězdy tehdejšího showbyznysu, zpěvačka Mistinguett a herec Fernandel. Za účasti zástupců tisku očesali společnými silami několik hroznů, které byly předtím ke keřům připevněny provázky. A pak že je ve víně pravda!
Větší než malé množství šneků.
Dnes se tu produkuje víno označované jako Clos-Montmartre. Je třeba přiznat, že zdejší víno nemívalo nejlepší pověst. V jeho chuťové škále poměrně brutálně převládaly kyselinky. V poslední době však došlo ke zlepšení a mok produkovaný uprostřed jednoho z největších evropských velkoměst se dokonce pyšní značkou bio.
Vinobraní se tu koná tradičně v říjnu a je to zážitek. Tuto slavnost si nenechají ujít statisíce Pařížanů a turistů. Vstup je zdarma. Paříž je město plné rozporů. Svědčí o tom i skutečnost, že zatímco letos vládla na vinobraní přátelská a pohodová atmosféra. A aby se člověk prodral k některým vinařům, musel mít občas pěkně ostré lokty, kolik tu bylo lidí. Ve stejné době se na náměstí Bastilly střetávali policisté s demonstrujícími studenty a jejich podporovateli.
Vinice v srdci Paříže.
Uličky kolem Sacré-Cœur jsou zaplněny stánky, v nichž se prodává víno ze všech koutů Francie.Včetně toho zdejšího. Vodu si lze zdarma natočit a své produkty tu nabízejí i minipivovary, které v poslední době přicházejí ve Francii do módy. Smrt hlady tu také rozhodně nehrozí. Je libo šneky, čerstvé ústřice, či raději jen nějakou tu klobásu? Sýry, salámy i šunky tu leží vedle sebe. Na obrovských pánvích se připravuje savojská specialita tartiflette, brambory zapékané se sýrem reblochon, slaninou a cibulí. Spousta vůní, lomoz a křik.
U stánků místního vinařského sdružení bývá vždycky největší fronta zvědavců bažících po pravém pařížském moku bez ohledu na to, že za něj zaplatí víc než za skleničku vína vyprodukovaného někde v Bordeaux. Obávám se, že poměr ceny a kvality není navzdory zmiňovanému zlepšení příliš výhodný. Na druhou stranu výtěžek podporuje charitu a pijáka může hřát pocit, že přispěl na dobrou věc. A kdo by se chtěl po všem tom víně a dobrotách trochu proskotačit, zarezervovat si lze i prohlídku vlastní vinice v doprovodu místního vinaře. A při takové procházce pak zase samozřejmě vytráví!
Na zdraví!
https://www.comitedesfetesdemontmartre.com/?p=5
https://mairie18.paris.fr/pages/vignes-clos-montmartre-32651
KAŠPAR, Zbyněk. Paříž, město lásky a nenávisti. Praha: Garamond, 2022. ISBN 978-80-7407-511-7.
