Článek
Tak jsme to s tou Kanadou prohráli! Ale bylo to se vztyčenou hlavou. V prodloužení. A s trochou štěstí jsme mohli i vyhrát. Předchozí zápas proti Dánsku sice skončil vítězstvím, ale zbyla po něm dost nepříjemná pachuť a o hrdosti se nedalo mluvit ani v záchvatu okamurovského vlastenectví. Ano, postoupili jsme, ale bylo to takové upatlané. Říkalo se tomu: „utrpěli vítězství.“ Teď jsme sice utrpěli porážku, ale člověk může být na ty naše kluky pyšný. Nechali na ledě všechno, vydali se z posledních sil a že holt to nedopadlo? To se prostě stává… Pokud se příště bude hrát stejným způsobem, může to vyjít. Anebo taky ne. Ale hlava, ta může zůstat nahoře!
A jaké si z toho vzít ponaučení do současné bouřlivé situace? Evropská unie není nic moc v kondici. Podobně jako náš hokej. Nějaké úspěchy tu jsou, ale spíš navzdory systému, než že bychom si to doopravdy zasloužili. Spokojení, pohodlní, ti, kteří zaspali, ti, kteří se vydali špatným směrem. Tradice, která je zoufale a beznadějně out… Akorát že vůbec!
Evropa má na co být pyšná! A zároveň je pravda, že zpohodlněla. Zanedbala výdaje na vlastní obranu a utápěla se v žabomyších sporech. Na soupisce žádné velké hvězdy, tréninkové nasazení taky nic moc a spousta remcání, že rehabilitace a hotelové služby nejsou na úrovni. Jenomže, i když se nám to možná nelíbí, čeká nás zápas, v němž půjde o všechno. Můžeme být jako náš národní tým, který dal do čtvrtfinále duši a nechal na ledě srdce. Naši kluci dneska prohráli, ale na ten zápas se bude ještě dlouho vzpomínat. Na úterní vítezství s Dánskem ne!
Podle průzkumů si většina obyvatel Evropy přeje, abychom zlepšili svoji obranyschopnost. Ale zároveň se ti samí respondenti domnívají, že by se tak nemělo stát na úkor našeho blahobytu a sociálních jistot. Což je tak trochu kvadratura kruhu. Nemůžete vyhrát hokejový zápas, aniž byste bojovali v brankovišti a utrpěli rány u mantinelu. Navíc hrozí nebezpečí, že budeme padat do střel, forčekovat do posledních sil, a přesto ten zápas prohrajeme. A ještě to bude trochu, a možná i dost, bolet. No a? Budeme mít čisté svědomí, že jsme udělali, co bylo v našich silách! Tak se prostě vyhraje příště.
Obávám se, že Evropa to své play-off právě hraje právě teď. A hned proti dvěma soupeřům najednou. Je ovšem otázka, zda si to všichni uvědomují, zda berou v úvahu i důsledky, které z toho vyplývají. Buď se vzdáme svého pohodlí, půjdeme do toho, jak říká známé sportovní klišé, ze zápasu na zápas, po hlavě a až na krev. A po jednom rozhodujícím zápase přijde další a pak další, neméně důležitý. Ale budeme dál hrát mistrovství světa. Taky se na to my Evropané můžeme samozřejmě vykašlat. A smířit se s tím, že budeme hrát okresní přebor a rozhodčí budou připískávat soupeři. Ale nebudeme se muset moc snažit, chvilku klídek, iluze, lážo plážo, nevyhnutelný úpadek…
Minulé vládě je možné zazlívat mnoho věcí. Z mého pohledu bylo obdivuhodné, že dokázala tak rychle podpořit napadenou Ukrajinu a pak jasně udržet směr naší zahraniční politiky. Chybou bylo předstírat, že co se týče domácí politiky, vlastně se nic neděje. Programové prohlášení se nezměnilo, tvářili jsme se, že můžeme dál žít své životy a těm na Ukrajině jenom fandit. Zrušení superhrubé mzdy? Přeci ji nebudeme vracet zpátky, když jsme to sami vymysleli… I když se situace změnila a ty prachy by se hodily. A současná vláda? Tak ta se pro změnu tváří, že se žádné play-off nehraje, ale ti kluci na ledě se jen tak rozbruslují. A my sice souhlasíme s tím, že jim IIHF pošle puky (konec konců vyrábějí se u nás v Čechách), ale v žádném případě je nebudeme platit.
Bylo by dobré si uvědomit, že jsme sice publikum, které fandí a drží palce těm našim, ale zároveň jsme i trenéři, kteří z kluků v českých barvách mohou vymáčknout to nejlepší. A kdo že je ta naše reprezentace? Hmm… Hlavně nestrkejte Macinku do brány!!! Střílení vlastních gólů nepomůže žádnému mančaftu…
