Článek
Občas mám dojem, jako kdyby se naši volení zástupci nostalgicky rozpomněli na slavné televizní estrády normalizační éry a rozhodli se nahradit voličům chybějící zábavu. Ve stylu slavného římského hesla „Chléb a hry“, se o chléb postará slíbené zvýšení důchodů a o zábavu vláda. A zatímco se všichni budeme válet smíchy, zapomeneme na přetrvávající střet zájmů Andreje Babiše, likvidaci veřejnoprávních médií, nejapný postoj k zahraniční politice, zanedbávání obrany státu, čistky ve státní správě a rozpočtový Armagedon. A pokud se nám to nelíbí, můžeme se jít klouzat. Budeme mít kam. Hala pro Martinu Sáblíkovou se sice postavit nestihla, ale Metoděj Jílek si ji určitě taky zaslouží.
Začněme na Hradě. Je roztomilé, jak ti, kteří hájili Miloše Zemana a jeho právo nejmenovat ministry, kteří se mu znelíbili (stejně jako profesory a soudce), nyní pokrytecky spílají Petru Pavlovi. A samozřejmě to platí i naopak. Nutno říci, že Filip Turek je osobou pro jakoukoliv ministerskou funkci naprosto nevhodnou a absurdní je už to, že ho někdo do úřadu vůbec navrhl. Nutno ocenit, že na rozdíl od svého předchůdce prezident Pavel své rozhodnutí srozumitelně zdůvodnil a vyzval k podání kompetenční žaloby. Andrej Babiš své fanoušky nezklamal. K podání žaloby se nerozhoupal tehdy ani nyní. Nad tím, že jej k ní nenutí ani Motoristé a raději kolem půlnoci posílají esemesky prezidentovu kamarádovi, zůstává ovšem rozum stát. Nikdo jiný, než Ústavní soud spor vyřešit nemůže a jakékoliv jiné pokusy jsou vlastně pokusem obcházet zákony.
Na Hradě si ostatně jen tak neodpočinou. Brzy jim tam připluje ke schválení státní rozpočet. Loni si prezident Pavel sice zaremcal, ale nakonec rozpočet podepsal navzdory tomu, že v něm ministru financí Stanjurovi očividně neseděla čísla. Ta nesedí ani Aleně Schillerové, její rozpočet navíc výší svého deficitu porušuje zákon. Její tvrzení, že dodržovat zákon není v tomto případě nutné, jelikož rozpočet vláda nestačila schválit včas, by si zasloužilo vlastní článek. Je to podobné, jako kdybych tvrdil, že jsem si ty zlaté hodinky chtěl koupit, ale protože jsem přišel až po zavírací době, musel jsem rozbít výlohu a hodinky ukrást. Ať prezident rozpočet podepíše či ne, vždycky mu to bude někdo vyčítat. Současná vláda nepochybně očekává, že je prezidentův podpis formalitou, protože přeci podepsal i loni a je to taková pěkná tradice, že hlava státu do rozpočtu vládě nekecá. Jenomže je tu ten rozpor se zákonem, na což zase bude poukazovat opozice. A teď Koláři raď!
Pravý festival absurdity předvádí Motoristé. Pomiňme skutečnost, že populární dvojice bavičů Macinka - Turek dělá vše proto, aby popřela důležitost vzdělání pro úspěšnou kariéru. Kdyby se ti dva nikdy nenaučili psát, nepochybně by to jejich vyhlídky na úspěch v politice zvýšilo. Motoristé se vrhli na politické kolbiště se slibem obrany národních zájmů, hospodárné pravicové politiky a boje proti dotacím všeho druhu. Skutečnost? Obhajobu českých zájmů v Bruselu se pokusili delegovat na slovenského ministra, přispěli ke schválení třetího největšího deficitu v dějinách a vládnou ve vládě, v jejímž čele stojí muž, kterého ze zneužívání dotací usvědčil soud. Neziskovkám sebrali pár miliard, obratem ovšem ve vládě odklepli násobně vyšší zvýšení dotací pro zemědělské podniky, z nichž bude mít prospěch, hádejte kdo! Blaho Agrofertu je očividně důležitější než podpora dětí, které se staly obětí válečného konfliktu na Ukrajině.
Principál Macinka se kdovíproč rozhodl, že se kromě řízení benzínového cirkusu vydá i na dráhu náčelníka diplomacie. Když zjistil, že prezident nehodlá splnit všechna přání zračící se v jeho uhrančivých kukadlech, rozhodl se pomstychtivě hlavu státu ignorovat. Tomu se říká diplomatický majstrštyk! Zřejmě podlehl dojmu, že minstr zahraničí vyjednává pouze s lidmi, kteří s ním bezvýhradně souhlasí. Chudák Boris Šťastný! Ten sice svojí propagací chůze po schodech překonal pověstný svetr Markéty Pekarové-Adamové, ale v porovnání se svými kolegy vyznívá jeho snaha o zábavné stand-up vystoupení přeci jen krapet křečovitě. Ale třeba ho začnou zvát do Snídaně s Novou, kde se pokusí pracujícím rozproudit krev v žilách pravidelnou ranní rozcvičkou.
Ve výsledku se tak Motoristé mohou pochlubit tím, že mají ministra bez ministerstva, ministerstvo, k němuž jim schází ministr a ministra, který sice ministerstvo má, ale sám sebe odsoudil k bezvýznamnosti, jelikož se choval tak nevycválaně, že si jeho agendu vzali pod křídla prezident a předseda vlády. To nedokázaly ani Věci veřejné blahé paměti! Budiž jim země lehká…
Zlatou medaili za individuální výkon si určitě zaslouží Filip Turek. Jeho výmluva o půjčování mobilu se zapsala zlatým písmem do dějin českého politického bizáru. Z ministerské funkce by jej diskvalifikovala, i kdyby to náhodou byla pravda. Představa, že ministr půjčí svůj mobil kámošům v hospodě a nějaká dobrá duše toho využije a vyhlásí válku Uruguayi nebo konec globálního oteplování, je dost děsivá. I když pardon, to druhé už vlastně dokázal jeho kumpán Macinka. A pokud si nedokázal vymyslet nic lepšího? Jak by pak chtěl čelit lstivým bruselským úředníkům nebo zeleným teroristům? Ve vládě jej ostatně nechce ani Andrej Babiš, jenom se mu to zatím bojí říct. Premiérovo tvrzení, že kdyby se Turek stal ministrem, zakázal by mu používat mobil, je až roztomile upřímné. Člověk, kterého taťka musí kontrolovat, jestli neblbne na sociálních sítích, na ministerstvo rozhodně patří.
Andrej Babiš kandidoval ve volbách pod heslem „Silné Česko“. Získal takový mandát, který z něj možná skutečně dělá nejsilnějšího předsedu vlády v dějinách samostatné České republiky. Alespoň na papíře. Ve skutečnosti je rukojmím svých koaličních partnerů, kteří mají zabránit jeho trestnímu stíhání. A když může vyslovit silné stanovisko k ohrožení Grónska prezidentem Trumpem, pošle posla, totiž vlastně ministra zahraničí, na americkou ambasádu, aby se tam optal, co si máme myslet. A doplní to vynikajícím komediálním skečem s předraženým glóbusem. Ostatně, představa, jak vláda v jejímž čele stojí Andrej Babiš, vymáhá neprávem vyplacené dotace od společností patřících témuž Andreji Babišovi a jeho rodině, není jen absurdní ale přímo surrealistická. Jen o něco méně podivuhodná je i skutečnost, že tyto miliardy z Babišových firem nedokázala vymámit během čtyř let svého působení ani vláda minulá.
Stranou nezůstává ani SPD. Ta kdysi opřela svoji rétoriku o protesty proti anticovidovým opatřením, aby následně vstoupila do vlády s těmi, kteří je vyhlašovali. Kritizuje ukrajinskou glorifikaci Stepana Bandery, ale současný ruský fašismus ani hajlování nejmenovaného vládního kolegy jí nevadí. Podobné je to i se selektivní kritikou komunistické minulosti prezidenta Pavla a Andreje Babiše. Komunisté byli oba, premiér ještě navíc udával. Babiš je ale našinec, což se pozná na první poslech, zatímco Pavel, to je ten ošklivý komunistický rozvědčík. A aby se to nepletlo, do funkce ministerstva obrany SPD nominovala dalšího bývalého komunistu. Který navíc ještě občas vypadne z role a hlásá docela rozumné názory, což se SPD pochopitelně nelíbí. Kdo by se to od vlastního ministra nadál!
To ale ani zdaleka není všechno, co Tomio-san a jeho nahnědlá squadra nabízí. Je libo ďábelský mix protichůdných tvrzení, že ukrajinští migranti zneužívají sociální dávky a zároveň berou Čechům práci? Nebo hypotézu, že viníkem pokračování války na Ukrajině je oběť, která se nepředloženě brání agresi? To vše SPD v nabídce má, stačí si vybrat! Národovci rovněž horují za vystoupení z NATO a EU, protože prý tyto organizace omezují naši suverenitu. Jak si její obranu představují po vystoupení z obou organizací, už vysvětlit nedokážou. Jaký je postoj Ruska k mezinárodním pravidlům a suverenitě okolních států ukazuje Putin už více než deset let a nepokrytě a opakovaně dává najevo i svůj záměr obnovit bývalou sféru sovětského vlivu. Kdo dával při dějepise pozor, ví, že jsme do ní patřili i my. A americký prezident se v počínání svého kolegy očividně shlédl. To opravdu nevypadá jako ta správná chvíle zbavovat se spojenců a snižovat výdaje na obranu.
Svým způsobem lze ovšem za absurdní považovat i chování současné opozice. Je úctyhodné, že se podaří mobilizovat takové množství lidí, jaké nedávno demonstrovalo na Staroměstském náměstí. Rozhodně se nejednalo o snahu přepsat výsledky voleb, jak tvrdí naše alternativní scéna, která ještě nedávno sama demonstrovala proti vládě minulé. Nadávání v hospodě totiž vládu nevyděsí. Demonstrace patří mezi ústavou zaručené způsoby, jak počínání těch nahoře ovlivnit. Je fajn podpořit prezidenta, který se v dané chvíli, nejspíš aniž by o to on sám stál, zdá být jedinou osobou ohrožující bezstarostný průběh mejdanu, který rozjela současná vládní koalice.
Jenomže mobilizace vlastních příznivců stačit nebude a naše historie zná už jeden příklad dokazující, že spoléhat jen na prezidenta, nemusí být dobrý nápad. Zvlášť, když ho takzvaně demokratičtí politici nechají osamoceného jako příslovečného vojáka v poli. Liberálně smýšlející veřejnost dělá, co může. Na jedné straně tu máme tisíce lajků, jimiž se na sociálních sítích chlubí pánové Turek a Rajchl, na druhé desetitisíce demonstrantů, kteří vyrazili na náměstí navzdory mrazivému počasí i stamiliony vybrané na podporu napadené Ukrajiny. Jde o to tento potenciál využít!
Od politiků neočekáváme provolávání hesel, ale smysluplné řešení problémů. Znovuzvolení Trumpa, Fica nebo Babiše dokazuje, že jejich nástup na politickou scénu nebyl nějakou bizarní anomálií. Oni prostě mají své voliče, kteří je volí navzdory tomu, že opakovaně prokázali značnou míru neschopnosti. Ale označovat tento elektorát za zmanipulované hlupáky nebo ztroskotance by bylo zároveň neuctivé i chybné. Tito lidé měli ze svého pohledu racionální důvody to Babišovi či Trumpovi hodit. Nemusíme s nimi souhlasit, to ale neznamená, že přestanou existovat. Liberální politici by měli promlouvat i k nim, zjistit co je trápí i motivuje a alespoň část z nich přetáhnout na svoji stranu.
Nejsem politolog, jen člověk, který sleduje politiku a svět kolem sebe. Vyrůstal jsem za komunismu, a i přes to, že Evropská unie i západní svět udělali moře chyb, jsem hluboce přesvědčen, že náš současný svět je neskonale lepší než ten, v němž jsem vyrůstal. Nebo ten, který by chtěli stvořit pánové Trump, Rajchl či Turek. Ale právě tenhle náš svět je v ohrožení!
A může být i hůř! Kdo ví, jak dopadnou příští volby ve Francii nebo Německu. Ve Velké Británii sbírá preference Nigel Farage. Právě ten muž, jenž spískal brexit, hlavní důvod současných potíží Spojeného království.
Ale utěšovat se tím, že nejsme v problémech sami, by bylo… absurdní.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-babis-kdyby-byl-turek-ministr-socialni-site-bychom-mu-zakazali-40561548#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=7&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
https://www.forum24.cz/agrofert-rusko-i-porno-tyhle-odpovedi-nam-dluzi-babis-a-ptat-by-se-na-ne-mel-kazdy-novinar?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=1598010&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
https://www.reflex.cz/clanek/komentare/134041/valku-nervu-vyhral-pavel-babis-ukoncil-turka-motoriste-utrpeli-debakl-otazniky-ale-zustavaji.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=1598010&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
https://archiv.hn.cz/c1-67841690-prezident-vypustil-turkovi-gumy-macinka-ho-tlaci-dal-trucovitost-motoristu-je-smesna-pod-povrchem-je-ale-hodne-varujiciho?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=1598010&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
