Článek
Jesus, právě tak se jmenoval náš španělský řidič. Bibličtejší jméno už mít nemohl, nádavkem se firma, pro niž pracoval, honosila jménem Pastor. Škoda jen, že iluzi setkání s novozákonním prorokem kazila jeho poněkud neasketická postava. Ale což, vynahrazoval to ochotou i milým a přátelským úsměvem. Mluvil jenom španělsky, takže si s klienty z Česka moc nepokecal, což jej upřímně mrzelo. I tak s námi chodil po večerech do hospody a když došlo na loučení na letišti, měl, přísahám, v očích nefalšované slzy.
Itinerář našeho zájezdu mu ale ležel v hlavě. Moře, moře, samé moře… Příště, radil mi, dejte do programu návštěvu Santaderu, mají tam krásnou zoologickou zahradu. A ukazoval mi fotku jakéhosi pakoně. Snažil jsem se mu vysvětlit, že u nás v Čechách máme zoo spoustu, ale moře žádné. Stejně ale kroutil hlavou, proč ti moji klienti tak nadšeně lezou po útesech v Zumaii. 100 km od jeho Bilbaa a on tam byl poprvé až s námi.
Guggenheimovo muzeum
V jednom měl ale pravdu. Návštěvu Bilbaa jsme původně neplánovali, klienti cestovní kanceláře, pro kterou jsem tenhle zájezd připravil, jsou nastavení spíš na poznávání přírodních krás. Ale přemluvil mě a Bilbao jsme nakonec zařadili na závěr celého zájezdu jako bonus. A řeknu vám, je to nádhera. Já osobně dávám přednost staré architektuře před tou moderní, prostě není nad gotiku. Jenomže v Bilbau to je přesně naopak. Staré město – no dobrá, takových je! Ale hned vedle, na nábřeží řeky Nervion se v jejích vodách zrcadlí lávka Zubi Zuri, Guggenheimovo muzeum… Norman Foster, Calatrava, Gehry, ty všechny Bilbao přilákalo, jejich stavby jsou tu pěkně vedle sebe, logicky provázané, neexhibující a snad právě proto dech beroucí. Náš Ježíš se dmul pýchou, když viděl, že se nám jeho město líbí.
Když se řekne Baskicko, málokomu se u nás v Čechách vybaví něco konkrétního. Možná tak teroristická organizace ETA, která tu kdysi řádila a naštěstí už složila zbraně. Jenomže tenhle kout Španělska je především krásný, i když vlastně tak docela španělský není. Baskové jsou národ, který hovoří jazykem, jenž jako jediný v Evropě není indoevropského původu. Má 22 pádů, nerozlišuje mužský a ženský rod a nezná vlastní výraz pro sloveso „urazit se“. A má sklony k poetickému vyjadřování. Slovo „měsíc“ se totiž baskicky řekne hilabete, což prý v doslovném překladu znamená „světlo mrtvých“.
A hrdí, to tedy Baskové jsou. Ve zdejším nejslavnějším klubu Athletic Bilbao, který nikdy nesestoupil z první ligy, hrají jen hráči narození v Baskicku. Ve Španělsku platí zákon, že na každé radnici musí vlát národní, tedy španělská vlajka. A pokud ne, zaplatíte pěkně mastnou pokutu holenkové! Jenomže Baskové nejsou Španělé, tak proč vyvěšovat cizí fangle, že. Tak si mnohé obce v referendu odhlasovaly (podle Ježíšových slov prý až 70 % z nich), že raději těch 360000 eur každý rok zaplatí, než aby se pravověrní Baskové museli dívat na cizí prapory.
Když Bilbao, tak rozhodně pintxos
A k tomu se tu dá ještě báječně nadlábnout. Nikde jinde totiž není taková hustota michelinských restaurací jako tady. San Sebastian je pak navíc proslulý svými gastronomickými kluby. V nich se sdružují především muži. Setkávají se, vaří, jedí, diskutují a pijí. Ženy mají povolený vstup jen zřídka. Ale vyhledávat je, není tak úplně nezbytné. Konec konců stejně by vás jako otravného turistu mezi sebe stejně nepozvali. V Bilbau, San Sebastianu i jinde se totiž chuťové pohárky vydovádí i při návštěvě téměř libovolného baru. Jejich pulty se totiž prohýbají pod tácy, na nichž se na hladového návštěvníka směje zdejší varianta tapas, jimž se tu říká pintxos. Jsou to takové jednohubky, ale připravené s nesmírnou rafinovaností, tak, aby se snoubily chutě i u takhle titěrného pokrmu. Na zapíjení pintxos není nic lepšího než sklenička místního lehoučkého, mírně perlivého bílého vína txakoli, které nám jak jinak, doporučil Ježíš. To se to panečku nasává, když má člověk posvěcení z těch nejvyšších míst.
Zumaia
Ale ať si Ježíš říkal, co chce, moře je prostě moře, to nám vnitrozemcům nikdo nevymluví. Flyschové útesy v Zumai připomínají jemné listové těsto a pláž La Concha v San Sebastianu prý patří mezi nejkrásnější v Evropě. A pak samozřejmě, je tu ještě posvátné Gaztelugatxe. Baskické poutní místo, které se stalo Mekkou všech fanoušků slavného seriálu Hra o trůny. Tady se totiž natáčely scény odehrávající se na Dračím kameni a návštěvník si tak může udělat selfie na schodišti, kde se do sebe zamilovali Daenerys Targaryen a Jon Sníh. Že si filmaři pro potřeby natáčení památku digitálně upravili, zase tolik nevadí. Oceán i útesy filmové triky bohatě nahradí.
Vlastně svým způsobem je to také náboženství. Baskickem prochází jedna z větví poutní cesty vedoucí do slavného poutního místa Santiago de Compostela. A zatímco věřící putují ke hrobu slavného apoštola, fanoušci seriálu zase po stopách svých idolů. A že nás tam dovezl Ježíš? Úplná náhoda…
Michelin Le Guide Vert Pays Basque, Navarre. 2026. ISBN 2067270869.
TIBERGHIEN, Gérard. Le Pays basque. Rennes: Ouest-France, 1997. ISBN 9782737321849.
COLLINS, Roger. Baskové. 1997. ISBN 8071061980.
