Článek
Francouzi mají pověst poživačných bonvivánů a rozšafných pijáků vína. Dnes už je to ovšem spíše klišé, než odraz reality. Ne, že by snad zdejší vína pozbyla své kvality. Za sebe mohu říci, že já osobně dělám pro jejich odbyt opravdu vše, co je v mých silách. Francouzští vinaři si ovšem často stěžují, že v jejich zemi klesá spotřeba vína na úkor jiných nápojů, zejména pak, jaká to hrůza, piva.
Toto tvrzení potvrzují alespoň částečně i statistiky. Počet pivovarů působících na francouzském trhu dosáhl loni úctyhodného počtu 2500, což ji řadí na 6 místo v Evropě. Navíc 57 % spotřeby připadá na lokální značky a produkci minipivovarů. Mimochodem ještě v roce 2003 bylo pivovarů pouze 246. Naopak konzumace vína v té samé době dramaticky poklesla, v období od roku 1975 do roku 2022 ze 100 na 46 litrů na osobu. Bita jsou zejména těžká červená vína z Bordeaux a údolí Rhôny, o nichž se říká, že je ocení především starší pánové. Omladina si dá, když už, spíš lehké bílé nebo růžové někde na pláži nebo u bazénu.
Mohl by si člověk přát něco víc? Mohl, opravdovou sklenici…
Zatímco víno se pije daleko méně než dříve, konzumace piva je víceméně konstantní a jeho spotřeba kolísá mezi 33 a 35 litry na osobu podle toho, jestli je zrovna horké léto nebo se právě koná mistroství světa ve fotbale. Zatímco víno se propadá, pivo prostě zůstává na svém. Mimochodem proti nám s našimi téměř 190 litry vypitého chmelového moku na osobu a rok jsou Francouzi stále břídilové. Pivovarů, jen tak pro srovnání, u nás najdeme 435.
Co se piva týče, ve francouzských brasseries člověk většinou narazí buď na nedomrlá europiva jako je Heineken, Jupiler nebo alsaský Kronenbourg, případně na veļkopiva belgická jako jsou Leffe, Grimbergen či Affligem, silná a mnohem méně hořká, než je našinec zvyklý. Pivo vám natočí do třetinky nebo dokonce jen čtvrtky a kdo vyzunkne půllitr, vyslouží si uznalé pohledy štamgastů. Francouzi strašně rádi diskutují nebo jen tak sedí a pozorují cvrkot na ulici a svoje pivo při tom spíše cumlají. U té své malé sklenice vydrží sedět nekonečně dlouho, což vysvětluje, proč mají sice hodně pivovarů, ale tak nízkou spotřebu.
Jestli pro nějaká francouzský region platilo a platí, že je to země pivu zaslíbená, je jím rozhodně Bretaň. Snad proto, že kvůli klimatu se tu vinné révě prostě nikdy nedařilo. Na jihu bretonského poloostrova na poloostrově Rhuys sice nějaké vinice jsou, ale sami Bretonci uznávají, že zdejší produkci ocení jen mimořádně otrlý konzument. Jedno místní přísloví říká, že na konzumaci bretonského vína musí být čtyři. Jeden, který pije, druhý, který nalévá a ti dva zbývající musí držet pijáka, aby neutekl.
Minipivovary tu prosperovaly dávno před tím, než přišly do módy u nás doma. Je libo pivo s příměsí mořských chaluh? Máte ho mít, jste přeci v Bretani, zemi moři zaslíbené… Soukromá rada, v tomhle případě opravdu libo není, věřte mi. Ale jinak? Máte chuť na IPu, klášterní speciál, pšeničné, ovocné, ležák nebo stout? Stačí si jen vybrat! A vůbec to není marné! V každé vesnici můžete objevit poklad, který se netočí nikde jinde. Občas narazíte na krámek, kde je mají pěkně všechny pohromadě, srovnaná v lahvích vedle sebe. Nejhezčí z těchto obchůdků jsem potkal v úžasné kamenné vesničce Locronan nedaleko Quimperu.
A ta fantazie při vymýšlení názvů! Milovníci historie tu najdou Vévodkyni Annu (podle Anny Bretaňské, která se stačila provdat hned za dva francouzské krále, pročež se její rodný poloostrov stal navěky částí Francie), milovníci artušovských legend Lancelota i Morganu, katolíci Sainte Colombe nebo Sant Erwann a podivíni Upálenou kočku. Tomu odpovídají i etikety, ze všech těch pirátů, smrtek a vlkodlaků by šel sestavit pěkně strašidelný komiks. Motoristé patrně označí tmavé pivo s názvem Pète Culasse, neboli Prasklá hlava motoru. Nejspíš jazyková hříčka varující, že se při nemírné konzumaci mohou porouchat životní funkce. Co pak takový Motorista může v putyce vyvádět, si raději ani nepředstavovat. Matoucí je i to, že mok s názvem Dilettante, rozhodně nevyrobil žádný diletant. Je prostě třeba odhodit předsudky a zkoušet, ochutnávat, poznávat…
Je na bretonské poměry teplý letní den, jaká to pohoda! Sedíte si, kocháte zdejšími malebnými útesy a po patře se vám rozlévá příjemná hořkost, která tak krásně svlaží žízeň. A když se spustí ten pravý bretonský slejvák? Není nic lepšího než se ukrýt do nějaké pivnice, totiž brasserie, a tam, však vy víte co. Prostě i na cestách si prakticky založený poutník najde prostor pro další sebevzdělávání.
Člověk by se snadno vyděsil. V boji s alkoholismem to funguje lépe, než varování ministerstva zdravotnictví.
KAŠPAR, Zbyněk. Kruté příběhy sladké Francie II. Praha: Garamond, 2021. ISBN ISBN: 978-80-7407-496-7.
https://infonet.fr/actualite/nouveautes/consommation-biere-france-2025/
seznampivovaru.cz
https://www.toulousebeerfest.fr/combien-de-bieres-les-francais-consomment-chaque-annee/
https://brewnation.fr/statistique-biere/#Consommation_mondiale_tendances_et_particularites
