Článek
„Teď se na mě asi řada lidí bude zlobit, ale já jsem myšlenku Spojených států evropských už několikrát zdůrazňoval jako pravděpodobně jediné řešení pro Evropu, pokud bude chtít zůstat relevantní na světové mapě.“
To jsou slova Petra Pavla, českého prezidenta, která pronesl na setkání s občany v Litomyšli. Jak sám předpokládal, mnoho pochopení nenalezl, a to ani v táboře současné parlamentní opozice. Z řad vládní koalice se mu dostalo jasného odmítnutí. Zatímco někteří (jako například předseda vlády Andrej Babiš) se vyjádřili, že s tímto nápadem nesouzní, jiní rovnou obvinili prezidenta z velezrady. A chudák Milán Knížák se dokonce pana prezidenta bojí.
Český právní systém chápe velezradu jako závažné porušení ústavy ze strany prezidenta republiky směřující k narušení suverenity a demokratického fungování státu. Jedná se o ústavní delikt a může vést k odvolání prezidenta z funkce. Z Pavlových předchůdců se toto obvinění občas zmiňuje v souvislosti s předmnichovskými diplomatickými aktivitami prezidenta Beneše, tyto diskuse ovšem zůstávají především doménou historiků.
Pokud by k federalizaci Evropy skutečně došlo, pochopitelně by to znamenalo omezení naší suverenity. Nepochybně by tomu ovšem musela předcházet dlouhá jednání, parlamentní hlasování a pravděpodobně i referendum. Prezident Pavel zmínil tuto možnost zcela veřejně, jako politické téma a námět k diskusi. Takhle velezrada opravdu nevypadá. Mimochodem části suverenity jsme se vzdali již při vstupu do Evropské unie, a přesto tehdy žádné obvinění z velezrady nepadlo. Šermovat tímto pojmem tedy není v dané situaci nic jiného než součást nesmyslných politických půtek zastírajících skutečné problémy.
A co když je to pravda
Pojďme se raději zamyslet nad obsahem prezidentových slov. Chápu, že v zemi, kde dodnes přežívá mýtus národního obrození, rezonuje představa, kterak se rozpouštíme v anonymní evropské federaci, velmi negativně. Prezident Pavel si zcela jistě nepředstavuje, že bychom přestali hovořit česky, poslouchali místo Michala Davida bavorské jódlování a museli převzít řecké jízdní řády, systém italského školství nebo francouzskou byrokracii.
Svět se dramaticky mění a je plný nedávno ještě nepředstavitelných nebezpečí, kterým je třeba čelit. Prezidentovy úvahy směřovaly k integraci evropského obranného průmyslu a vojenských kapacit, posilování společné zahraniční politiky, dopravní infastruktury i energetické soběstačnosti a dokončení ekonomické integrace. Být silnější v rozbouřeném světě. Vzhledem k tomu, že se Evropská unie nenachází v ideální kondici a dopustila se mnoha hříchů, ruku v ruce by tyto změny musela provázet omezení nesmyslné byrokracie i regulací a samozřejmě také posílení demokratického mandátu evropského parlamentu a vytvoření skutečné evropské vlády, jejíž složení by mnohem srozumitelněji odráželo výsledky evropských voleb.
Dost dobře nevím, o co bychom vytvořením Spojených států evropských vlastně přišli. Naši politici by většině z nás sotva chyběli. Jejich význam by poklesl někam na úroveň současných krajských hejtmanů. Agendy by jim samozřejmě i tak zůstalo dost: školství, zdravotnictví, doprava, sociální politika… Samozřejmě není záruka, že si větší demokratická země bude volit kvalitnější politiky než ta malá. Přesvědčivý důkaz o tom ostatně podává současný americký prezident. Výhodou by ovšem byla mnohem silnější pozice na mezinárodním kolbišti, ať už v ekonomických nebo politických vyjednáváních. Zvýšení konkurenceschopnosti a tím i prosperity. A hlavně větší bezpečnost a možnost vybudovat společně natolik silné obranné kapacity, že si kdokoliv rozmyslí, zda se mu vyplatí nás napadnout.
Pravděpodobně by se také postupně konstituovaly celoevropské politické strany a domácí politici by se museli naučit umění vyjednávat se zahraničními kolegy s cílem hájit zájmy svých domácích voličů. Bez uzavírání bolestných kompromisů by to nešlo. To je ovšem věc zcela běžná i v současné politice. Stačí se podívat, jak se zrodila naše současná koalice.
Nic nového pod sluncem
Průměrný právník a bývalý herec Jindřich Rajchl býval naprosto marginální postavou naší politické scény. Vstoupil do předvolebního partnerství s SPD, čemuž musel něco obětovat (hodil přes palubu své spolustraníky) a získal tak parlamentní křeslo. Dříve po něm neštěkl pes, zatímco dnes se můžeme těšit z dobrodiní spatřit jej na televizních obrazovkách několikrát týdně. Musel se smířit s tím, že podporuje vládu premiéra, který kdysi zaváděl jím tolik nenáviděné proticovidové očkování, na druhé straně jej může těšit, že se naše zahraniční politika stočila více proruským směrem. Podobně jsou na tom Motoristé. Přestali předstírat pravicovost a s nadšením se podílejí na krmení Agrofertu dotacemi a plundrování státní pokladny. Na druhé straně udělali svým voličům radost zrušením financování neziskovek a likvidací ekologických programů, například populární Zelené proti úsporám. Premiéru Babišovi se možná dělá mdlo, když si uvědomí, s jakými packaly se pustil do vládnutí, zájmy Agrofertu si ale holt žádají nějakou tu oběť, nehledě na to, že za mříže se nikomu nechce.
V zájmu objektivity je nutné říci, že žádná z vládních koalic za posledních 30 let se nedokázala bez uzavírání podobných dohod docela obejít. Politika vždy byla a bude uměním kompromisu i prosazování postranních zájmů a na tom by vznik evropské federace nic nezměnil. Je to sice cynické, ale myslím si, že občanovi může být jedno, jakou národnost mají politici, kteří podobné dohody uzavírají. Podstatné je, zda se kromě čachrování dokážou zasadit o efektivní správu země, svobodu, prosperitu a bezpečnost. Zda dostaneme pravidelně důstojnou výplatu nebo důchod, ošetří nás včas a kvalitně, pokud si to náš zdravotní stav žádá a také to, aby na naše dveře nezabušil cizí voják, který přišel znásilnit manželku a ukrást lednici. A co se nepravostí politiků týče, zatímco u nás doma jsme dokázali dotáhnout do konce málokterou aféru, třeba francouzské soudy jsou v tomto směru mnohem efektivnější a nebojí se sáhnout i do nejvyšších pater. Marine Le Pen i bývalý prezident Sarkozy by mohli vyprávět.
To proklaté veto
Obránci naší suverenity brání zarputile dogma o nepostradatelnosti unijního veta. Taková hypotetická pojistka, že nás v důležitých otázkách žádní cizáci nepřehlasují, vypadá opravdu užitečně. Na druhou stranu nemožnost obejít veto Viktora Orbána otevřeně spolupracujícího s Putinovým Ruskem dávajícím nepokrytě najevo, že pokud by se mu náhodou podařilo zvítězit na Ukrajině, budeme další položkou na jídelníčku, mi přijde mnohem nebezpečnější.
Posloužím si jednou historickou paralelou. V roce 1683 obléhali Turci Vídeň. Na poslední chvíli se před jejími branami objevil polský král Jan Sobieski. Turky na hlavu porazil a zahájil tím jejich vytlačování z Evropy. Byl oslavován jako zachránce křesťanství. O sto let později přestalo jeho Polsko existovat. Polský stát byl tehdy volenou monarchií. Moc panovníka omezoval šlechtický Sejm. Každý šlechtic disponoval právem tzv. liberum veto, jímž mohl zabránit schválení jakéhokoliv zákona. Výsledek? Polská šlechta se sice těšila nebývalým svobodám, ovšem slabý polský stát si postupně rozparcelovaly okolní absolutistické velmoci. A jak se svobodou polské šlechty naložil takový ruský car si jistě každý dokáže představit.
Pavlovi kritici sice křičí hodně hlasitě, otázkou ovšem je, jaké alternativy nabízejí. Setrvání v současném stavu? Jeho těžkopádnost přece sami kritizují. Spoléhání na spojenectví s USA? Donald Trump udělal z USA agresivní, nespolehlivou a nevyzpytatelnou velmoc. Nebude sice prezidentem věčně, ale nikde není psáno, že po něm nepřijde někdo ještě horší (rozuměj, se stejnými názory, ale méně neschopný). Náruč fašistického Putinova Ruska? Či snad neutralita? Nejsme Švýcarsko a znamenalo by to pro nás pád někam na úroveň Makedonie nebo Srbska. Nepřijde mi, že by to byly kdovíjak prosperující země a respektovaní mezinárodní hráči. Místo obviňování prezidenta z velezrady by proto bylo mnohem lepší o jeho návrzích přemýšlet a diskutovat.
https://cnn.iprima.cz/spojene-staty-evropske-to-my-nechceme-odmitl-babis-napad-prezidenta-pavla-510333?utm_source=chatgpt.com
https://www.echo24.cz/a/HZKuV/short-podcast-chce-prezident-odevzdat-ceskou-suverenitu-do-bruselu#utm_content=freshnews&utm_term=prezident%20pavel%20evropsk%C3%A1%20unie&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
FRIEDL, Jiří; JUREK, Tomasz; ŘEZNÍK, Miloš a WIHODA, Martin. Dějiny Polska. Vydání druhé. Přeložil Martin VESELKA. Dějiny států. Praha: NLN, 2023. ISBN 978-80-7422-914-5.
https://www.respekt.cz/cesko/jak-zariznuti-nove-zelene-usporam-dostalo-do-problemu-zadatele-i-firmy
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-babis-motoriste-si-asi-neuvedomili-ze-jsou-jiz-ve-funkcich-40576277
https://www.respekt.cz/cesko/jak-zariznuti-nove-zelene-usporam-dostalo-do-problemu-zadatele-i-firmy
