Článek
Nejnovější průzkumy veřejného mínění ukazují, že ani příznivci současné vládní koalice nejsou zdaleka spokojeni s tím, jak vláda přistoupila k rušení koncesionářských poplatků. Zejména jim vadí způsob, jakým byla celá záležitost uchopena, a fakt, že návrh zákona prošel prvním čtením v sobotu v půl páté ráno. Půvabná je i skutečnost, že nejvíce zastánceů rušení poplatků najdeme mezi voliči Motoristů, jejichž strana tento krok jako jediná z vládních stran neměla ve volebním programu.
Andrej Babiš očividně špatně odhadl nálady veřejnosti, o čemž svědčí jak počet lidí demonstrujících v neděli na Staroměstském náměstí, tak skutečnost, že se protesty rozšířily i mimo Prahu. Ve středu 28. 10. se demonstrace na podporu veřejnoprávních médií uskutečnila také v Plzni. Když jsem na svém facebookovém profilu zveřejnil několik fotografií a vyjádřil potěšení nad tím, že se demonstrace zúčastnilo mnoho mladých lidí, kteří sice televizi příliš nesledují, příspěvek si získal velkou pozornost a strhla se pod ním diskuse sestávající především z nenávistných a urážlivých komentářů.
Argumentům, že se jmenuji Kašpar, a tudíž jsem blbec, jsem musel čelit už v mateřské školce. A tak trochu mě baví, že sociální sítě svádějí diskutující k tomu, aby klesli na argumentační úroveň mých tehdejších spolužáků. Objevily se ovšem i slušné, byť nesouhlasné názory a domnívám se, že se vyplatí věnovat jim pozornost. Tento text je tak pokusem shrnout všechna pro a proti a vypořádat se s argumenty obou stran. Ochladnutí rozbouřených emocí by prospělo nám všem, bez ohledu na to, na jaké straně barikády stojíme. Podstatné totiž je, aby byla zachována nezávislost obou médií, nikoli to, kdo se v současné bitevní vřavě ukáže jako největší hrdina.
Začnu lehce humorně a vypořádám se se stížnostmi, že někdo měl nějakou známou, která neplatila koncesionářské poplatky, a zlá televize na ni poslala exekutora, pročež pryč s poplatky. Tak to holt je. Neplatíš, co ti ukládá zákon, přijde ti nějaká ta upomínka a nakonec i ten exekutor. Co naděláme, svět je kruté místo. Slyšel jsem i o lidech, na které exekutoři bušili kvůli neplacení elektřiny, telefonních účtů nebo pokut za jízdu načerno v MHD. Logické by proto bylo, aby tohle všechno bylo zdarma nebo aby to za nás stát platil z daní. Asi založím politickou stranu, program už mám, vítězství budu mít v kapse…!
Stejně tak lze odmítnout argumenty, že současné protesty jsou pokusem popřít výsledky voleb a svrhnout vládu. Volby se konají jednou za čtyři roky a lidé mají právo vyjádřit svůj názor i v mezidobí. Často je to jediný způsob, jak mohou vládu ovlivnit. Protestovalo se proti minulé vládě, protestuje se i teď a my můžeme být rádi, že je něco takového možné. Dodnes jsou i v Evropě státy, kde to tato možnost neexistuje. Stačí se podívat do Ruska či Běloruska. Protesty zatím naštěstí, na rozdíl od současné Francie, až na jednu dlažební kostku probíhají v klidu.
Velmi často se objevovalo srovnávání koncesionářských poplatků s dálniční známkou, kterou také platí jen masochisté toužící drandit po D1. Objevilo se tolikrát, že to snad ti lidé museli probírat na nějakém doučovacím kroužku. K tomu mám dvě výhrady. Za prvé se podle stejné logiky platí i další veřejné služby. Zdraví přispívají na zdravotnictví, neokradení na policii a provoz věznic, mladí posílají peníze důchodcům, bezdětní přispívají na školství a poplatek za odvoz odpadu odvádíme, i když jsme zrovna na dovolené. Všichni podporujeme z daní poskytování dotací, třeba zemědělcům včetně Agrofertu, a zajišťujeme chod parlamentu bez ohledu na to, že v něm zasedají i individua, která jsme svým hlasem nepodpořili.
Za druhé, to, že nám zruší poplatky, neznamená, že je nebudeme platit ze svého. Budou se totiž hradit z daní, tedy z peněz, které každý z nás odvedl státu. Rozdíl je v tom, že buď se zvýší státní dluh, nebo bude stát muset peníze získat tak, že ubere někde jinde. A ještě z nich budeme muset platit úroky. Za stejnou službu tedy ve výsledku zaplatíme více! Prý řídit stát jako firmu! Rád bych viděl firmu, která by takové hospodaření přežila. Na druhé straně je pravda, že důchodci a třeba nezaměstnaní daně neplatí, zatímco koncesionářské poplatky ano. Pro tyto skupiny bude jejich zrušení skutečně znamenat jistou, byť malou úlevu.
Objevil se i argument, že hospodaření televize i rozhlasu je neprůhledné a NKÚ nad nimi nemá žádnou kontrolní pravomoc. To je pravda. Aby se situace změnila, bylo by nutné provést zákonnou úpravu. Televizní rada sice může zadat audit, ale právě v tomto bodě se domnívám, že by mohl být prostor pro dohodu s opozicí. Zastánci rušení poplatků také poukazují na údajně zbytečně vysoký počet zaměstnanců ve srovnání se soukromými televizními stanicemi Nova a Prima. Úspory se samozřejmě dají najít všude. Je třeba si ovšem uvědomit, že například Česká televize sama vyrábí daleko více pořadů než soukromé kanály a ze zákona musí zajišťovat i programy, do kterých by se Nova či Prima nikdy nepustily, protože by se jim to prostě nevyplatilo.
Pravda je, že ANO i SPD tvrdily už před volbami, že chtějí poplatky zrušit. V tomto s nimi lze souhlasit: pouze plní vládní program, v čemž se jim nelze divit. Po prohraných senátních i komunálních volbách navíc spěchají splnit alespoň nějaký ten předvolební slib. Je to sice ekonomický nesmysl, ale tento slib lze alespoň realizovat, na rozdíl třeba od nižších úroků u hypoték. Vadí ovšem způsob, jakým schvalování proběhlo. I když měla Sněmovna projednávat rušení poplatků až 10. listopadu, skutečně nešlo více otálet a bylo třeba honem honem hlasovat už minulou sobotu v půl páté ráno? Proč vlastně? Těžko říct. Že to vyvolá odpor a podezření z nekalých úmyslů, bylo zřejmé.
Koncesionářské poplatky jsou vyvedeny mimo státní rozpočet, aby poskytly oběma institucím jistou předvídatelnost financování a zamezily pokušení poslanců při tvorbě státního rozpočtu odměňovat či trestat televizi podle toho, jestli je ve zprávách chválí, nebo kritizuje. Argument, že koncesionářské poplatky existovaly již za komunistického režimu a televize ani rozhlas tehdy rozhodně nezávislé nebyly, neobstojí. Tehdy jsme žili v totalitním režimu, což dnes naštěstí neplatí, a srovnáváme tak dvě dočista odlišné věci.
Pravda ovšem je, že koncesionářské poplatky samy o sobě nic nezaručují. Nezávislost lze samozřejmě zajistit i v případě financování ze státního rozpočtu. Je tomu tak ostatně v řadě evropských zemí. Neslyšel jsem ovšem, že by se vláda něčím podobným chystala zabývat. Bylo by navíc dobré, kdyby se na tom dokázala shodnout i s opozicí. Ke shodě ovšem vede obvykle trpělivá diskuse, a ne parlamentní tyátr nad sobotním ránem.
Na závěr se dopustím jedné přece jen trochu emotivní a subjektivní poznámky. Zatím to vypadá, že se Andrej Babiš chystá zabít dvě mouchy jednou ranou. Vyvolal úplně zbytečnou kulturní válku, v níž mobilizuje své odpůrce i příznivce. Prohloubí se tak rozdělení společnosti. Budeme se do krve hádat o televizi a zapomeneme na další vládní prohřešky. Obří státní dluh, zanedbávání obrany… A pak, tím, že dojde k faktickému snížení rozpočtu televize a rozhlasu (peníze určené pro obě média se mají vrátit na úroveň roku 2008, v případě rozhlasu dokonce na úroveň roku 2005), dojde i k oslabení obou institucí. Vznikne tak tlak a obava, že když nebudou poslouchat vládu, bude při sestavování rozpočtu příští rok ještě hůř. Že mnoho z nás Babišovi nevěří, že nechce omezovat nezávislost veřejnoprávních médií, se navíc nelze moc divit. Stačí se podívat, jak dopadly MF Dnes a Lidové noviny, které náš předseda vlády vlastnil. Není divu, že se někteří obávají, že skončíme jako na Slovensku či v Orbánově Maďarsku. Tam se až do letošní volební porážky Viktora Orbána dostávali zástupci opozice do veřejnoprávních médií jen výjimečně. Neznamenalo by to, že bychom neviděli stopadesátou reprízu Chalupářů, možná by zůstala zachována i ta StarDance. Redaktoři by se však obávali, zda mohou otevírat určitá kontroverzní témata, a v debatách by kladli servilní dotazy.
Lze samozřejmě diskutovat o tom, jak nejlépe zajistit financování obou institucí. Je možné hledat úspory a posuzovat jakým, způsobem by měly fungovat v současném, rychle se vměnícím světě. Podstatné je ovšem uchování jejich nezávislosti.
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/659765-snemovna-bourlive-jedna-o-zruseni-televiznich-poplatku-lide-demonstruji
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2889332
https://www.lidovky.cz/nazory/senatni-volby-andrej-babis-vit-rakusan-ano-stan.A261017_172259_ln_nazory_lgs
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-opozice-po-jednani-o-poplatcich-totalni-prasarna-ted-uz-to-s-vladou-pujde-z-kopce-40604690
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-snemovna-se-chysta-hlasovat-o-zruseni-koncesionarskych-poplatku-40604684
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/
https://public.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=10&t=129&snzp=1&hl=en-US#:~:text=*%20O.%20Organiza%C4%8Dn%C3%AD%20v%C3%BDbor%20projedn%C3%A1n%C3%AD%20n%C3%A1vrhu%20z%C3%A1kona,13.%20%C5%99%C3%ADjna%202026).%20Navr%C5%BEen%C3%A9%20zm%C4%9Bny%20p%C5%99edpis%C5%AF%20(1)%3A
https://www.stream.cz/politika/snemovna-zacala-nahle-projednavat-televizni-poplatky-muze-jednat-i-v-sobotu-65598075?hl=en-US
https://www.coe.int/el/web/freedom-expression/legal-framework-to-ensure-independence-of-the-media-and-safeguard-media-pluralism
