Článek
Zase sama. Další kamarádka se odmlčela. Proč se ti to stále opakuje?
Zase sama. Kamarádka se najednou odmlčela. Ani tě nepozvala na své narozeniny. O té oslavě si štěbetají i vrabci na střeše, a tobě pozvánka nebyla doručena.
A není to poprvé, kdy jsi byla hozena přes palubu. Nečekaně, náhle a bez varování. Vyobcována z party, vyhnána z kolektivu.
A možná se ptáš: Proč?
Nikomu jsem neublížila. Všem jsem pomáhala, zachraňovala, poskytovala alibi. Dala jsem šanci i té s tou nejhorší pověstí.
No jasně, na každém šprochu pravdy trochu.
Ale jako bys potřebovala ze sebe smýt názor ostatních na tebe a skrze toto kamarádství očistit své jméno. Ukázat světu, že ona není taková, jak ji vidí ostatní, a ani pomluvy, které se nesou městem o tobě, nejsou pravda.
Hodíš se do role samaritánky
Lituješ ji, podporuješ.
Napadla ji sousedka před domem? Už přispěcháváš s pomocí a radíš, jak na to, aby dostala odškodné.
Nikdo se s ní v domě nebaví, je problémová? Ty s ní držíš partu.
Všichni jsou na ni zlí a nespravedliví. Stejně jako na tebe.
Jenže ona je manipulativní mrcha.
Potřebuje tvoji energii, tvoje přátelství, někoho, kdo s ní bude. Prostředníka, ze kterého si udělá fackovacího panáka, když to dovolíš.
Tvoje laskavé srdce v ní vidí zraněnou duši. A možná si naivně myslíš, že tvá přítomnost z ní strhne černočerný závoj pomstychtivosti a zloby.
Možná se s ní cítíš v „bezpečí“. Když s ní potáhneš za jeden provaz, ona ti neublíží. Nebude tě ničit a týrat.
Čiň čertu dobře, odmění se ti peklem.
Prostě jsi citlivá, láskyplná duše.
Až jednoho dne zjistíš, že tohle přátelství není pro tebe
Přijde den, kdy cítíš, že kamarádství není to pravé ořechové. Že ten člověk není na stejné vlně jako ty.
Začneš se pomalu vzdalovat.
Fyzicky s ní jdeš na procházku, to ano, ale psychicky si stavíš zeď.
Už nejsi poslušná a svolná.
Nesouhlasíš s jejími výkřiky zloby ani s jejími činy. Třeba když po tobě chce napsat anonym na souseda, povinně s ní odjet na wellness víkend nebo neplatit za služby, které provozují jiní než Češi, protože je xenofobní.
A jednoho dne ti vrazí kudlu do zad. Ani nemrkne okem.
Žádný stud.
Už nejsi hodná holka a neposloucháš!
„To, že jsi mi pomáhala, když mi byl muž nevěrný, to byla od tebe faleš. Ty jsi mi špatně radila, naváděla jsi mě proti němu. Nepotřebuji tě, tak mi táhni z očí!“
Zažila jsi to i ty? A nebylo to poprvé?
Možná se ti to stávalo už dávno. A tyto zkušenosti formovaly tvé vztahy se ženami až do dospělosti.
Možná babička, možná matka, možná učitelka zasadily tento vzorec.
Možná si máma skrze tebe řešila nezdravý vztah s otcem.
Hustila do tebe, ještě jako do dítěte, všechnu tu „žumpu“ na něj. Plakala u tvé postýlky, jak zlý život vede.
A jakmile jste byly spojenci vůči zploditeli, obrátily se role.
Vztah byl najednou ve fázi, kdy bylo všechno super, a máma tě už nepotřebovala.
Možná, aby si ochránila své medové dny, nasadila tobě psí hlavu, aby veškerá zloba šla na tebe a jí se vyhnula obloukem.
