Článek
Princezna vyrůstala v nádherném paláci, kde by mělo být místo pro smích a radost. Jenže její otec, král, byl na ni často zlý. Odstrkoval ji od sebe, křičel a jeho pohled byl tvrdý jako led.
Princezna, ještě malá a nevinná, si to vysvětlila po svém:
„Kdybych byla hodnější, možná by mě měl rád. Musím se víc snažit.“
A tak se snažila.
Každý den se chovala tak, aby otce potěšila – uklízela, byla poslušná, nikdy neodporovala. Když pro ni bylo něco těžké, překonala samu sebe. Jen aby zahlédla v jeho očích trochu lásky.
Ale královo srdce zůstalo zavřené. Čím více se princezna snažila, tím více cítila, že lásku nikdy nedostane.
Někdy, když byla sama ve své komnatě, šeptala si:
„Proč mě nemá rád? Co je se mnou špatně?“
A její slzy kanuly na zem jako malé perly, které nikdo nenasbíral.
Přesto princezna věřila, že jednoho dne se její snaha vyplatí. Že když bude ještě lepší, laskavější a poslušnější, tatínek ji konečně obejme.
Ale ten den nepřicházel.
A tak se v jejím srdci upevnil vzorec, který ji bude provázet dál:
„Musím se snažit, abych byla milovaná.“
Poselství z pohádky
Možná i ty jsi jako dítě věřila, že lásku si musíš zasloužit. Že když se budeš chovat hodně slušně, když neuděláš chybu, když budeš pomáhat – pak přijde uznání, pochvala nebo objetí.
Ale skutečná láska se nikdy nezískává výkonem.
Pravá láska prostě je.
