Článek
A následkem je vzorec, který si neseš dál do života. Nevědomě ho opakuješ. Stále stejná situace, jen v trochu jiném kabátě.
Stačí, když k tobě máma byla kritičtější než k ostatním. Když jsi necítila přijetí, ale spíš emoční chlad. Když jsi byla vždycky ta, „co by měla mít rozum“.
I to si s sebou nese ponaučení:
Blízkost žen pro mě není úplně bezpečná.
Máma byla první žena, které jsi dávala lásku. A ona ji přehlížela. Místo „já tebe taky“ se na tebe vyřítila vlna kritiky. A tak si s sebou neseš břímě: Dřív nebo později budu zase odmítnuta.
Proto si, aniž bys to skutečně chtěla, vybíráš za kamarádky stejný model. Dominantní, kritické nebo emočně nedostupné ženy, protože jsou ti paradoxně psychologicky známé.
A ty dál hraješ svoji naučenou roli.
Snaživá, přizpůsobivá, hodná holka.
Dlouho něco toleruješ, omlouváš, přecházíš. A pak přijde rychlý, náhlý řez.
Zvlášť zajímavý je mechanismus „kamarádky na dobu určitou“. Navážeš intenzivní přátelství, nějakou dobu funguje velmi dobře, potom začneš vnímat nerovnováhu, zklamání nebo odmítnutí a vztah skončí.
Následuje jiná žena a příběh se po čase opakuje.
A pokud se to děje stále dokola, možná už nejde jen o smůlu při výběru lidí. Může to být důsledek nezpracovaného zranění a vztahového vzorce, který sis kdysi vytvořila, abys sama sebe chránila.
Jiné ženy, jiné příběhy, ale pořád stejný scénář.
