Článek
Jejich rodiče si marně lámali hlavu, kde udělali chybu. Neboť jejich dítě nebylo to spořádané, úslužné a bohabojné dle jejich představ. Nahlas zdravící sousedy tak, že i ten, co je nahluchlý jako poleno, by slyšel. Co vám budu vyprávět, někdy být zdvořilá a popřát někomu dobrý den je pěkná fuška. Sama si vybavuji, jak mi bylo neustále připomínáno, jak špatně zdravím paní XY. Matčina kolegyně si na ní zchladila žáhu, jak vychovává děti, když „ani nezabučí“ a já schytala stejnou kritiku doma.
Večer před spaním jsem si trénovala „Dobrý den“ a když jsem jí potkala a soustředěně jsem vyslovila „Dobrý den!“ byl zase doma kartáč. Pozdrav nebyl z dokonalé vzdálenosti.
Podruhé zazněl pozdě, jindy byl tichý anebo jsem se na ní nepodívala atd. Prostě chápete, že paní XY měla problém sama se sebou, a tak proč jej řešit! Lepší je „trápit“ kolegyni skrze její dítě. Ač jsem se sebevíce snažila i předtím i potom výsledek vyšel na stejno. Nálepku spratek nevychovaný jsem prostě měla.
Porovnávání mě provázelo tedy celý život stejně jako mnohé ostatní. Celé dětství bylo boj, kdo z koho. Já, nebo sestra. Esa v rukávu byly na straně její. Zkrátka a dobře byla miláček. Ta, co splňovala sny rodičů. Lépe se učila, byla průbojnější, šikovnější, zručnější, dřív chodila než já, její divokost byla proslulá. Dokonalost sama! Role rodinného outsidera zbyla na mou osobu.
Až teď vím, že vše, co se mi dělo v životě. Já versus mladší ženy byl můj program v podvědomí. Ani desítky hodin přesčasů, ochota jít i o víkendu do práce mi nepomohla. Stejně na nástěnce nejlepší pracovnice, vždy byla ta mladší. A nebylo to jen v jedné práci. Toto se opakovalo pravidelně jako kohoutí zakokrhání.
Ano tento program lze přepsat, ale uvědomte si, že pokud od plínek po x desítek let slyšíte: „Nejsi dost dobrá. Ale, ta naše malá ta je šikovná!“ Zkrátka a dobře máte svoji sebe hodnotu na bodu mrazu. A ač děláte velké věci, považujete se stále za nulu, beznadějný případ, největší nemehlo, blbku a bůhví, co ještě. Většinou se totiž stane, že stejně smetánku slízne někdo jiný, tím je veškerá snaha znehodnocena.
Chce to nevzdávat se! Vše to, co s vám děje, je jen „popíchnutí“ vás samé. „Holka jsi skvělá. Konečně si to uvědom! Nebo jakou další lekci potřebuješ?!“ Jenže další lekce je zase nějaká „ta lepší“ holčina. Jejíž přítomnost tě nutí sáhnout po antidepresivech.
Cesta k poznání své hodnoty je složitá. V cíli však čeká vždy odměna za píli. Spokojenější život, změna přístupu k sobě a znalost svých originálních kvalit. Víš, kdo jsi!
