Článek
A přitom - vyjímka potvrzuje pravidlo.
Je známé, že i senioři v domovech důchodců žijí často plnohodnotnějším intimním životem než ženy nad padesát.
Tak kde je problém?
Muži v tomto věku „chytají druhou mízu“.
Opouštějí zákonité manželky.
Vrhají se střemhlav do vztahů s mladšími ženami.
Zakládají nové rodiny.
A žena?
Ta to má vzít jako fakt.
Jako potvrzení něčeho, ze čeho mrazí:
jsi stará, neatraktivní, odepsaná.
Přitom se stačí rozhlédnout kolem.
Dnešní ženy v „nejlepším věku“?
Kdo by jim hádal jejich roky?
Žádná unifikace jako v 80. letech.
Krátký sestřih, trvalá, fialový přeliv jako symbol:
„už mi není dvacet, ani pětadvacet,patřím do starého železa.“
Dnes?
Ženy si nesou sex-appeal klidně o deset, patnáct let déle.
Jsou upravené.
Vědomé.
Živé.
A přesto tu pořád visí ten vztyčený prst.
Věk.
A tak se ženy samy rozdělí:
- Ty, které mají za sebou karamboly, bolest a říkají:
„Už ne. Už nikdy.“ - Ty, které uvěřily, že věk je problém, a opakují si:
„Už nejsem atraktivní.“ - A ty, které se podívají na muže svého věku a vidí „strejdy“.
Unavené.
Bez chuti.
A představa vztahu?
Spíš jako přivázat si kámen na nohu.
Žádné cestování.
Žádná radost.
Jen kompromis.
A tak vzniká tichá dohoda:
po padesátce už se nehledá.
Ale možná je to celé jinak.
Možná nejde o věk.
Možná jde o to, čemu jsme uvěřily.
Protože dokud bude žena stát sama proti sobě
a v duchu si opakovat:
„už nemám šanci,“
pak ji opravdu mít nebude.
Ne proto, že by nebyli muži.
Ale proto, že ona sama už není dostupná.
A tak si položme nepříjemnou otázku:
Opravdu je problém v tom, že jsi starší?
Nebo v tom, že jsi sama sebe odepsala dřív, než to udělal někdo jiný?
Láska nemá věk.
Ale odvaha ano.
A tu si každá žena musí vzít zpátky sama.
