Článek
Nikdy ti nic nezakazoval. Přesto tě připravil o přátele i vlastní život
Stokrát nic umořilo i vola. A partner, který nikdy nic nezakazoval, velmi často dokáže totéž.
Žádné hádky, žádné zákazy ani tresty. A přesto sedíš teď sama doma. Tvůj okruh přátel se zúžil jen na něj.
A teď můžeš žalostně zpívat: „Kde jsi?“ Nejen muži, kterého jsem milovala, ale i živote, který jsem si užívala předtím, než jsem tě poznala.
Bývala jsi královnou večírků
Byla jsi královnou večírků. Měla jsi kolem sebe partu lidí, kteří s tebou šli životem v dobrém i ve zlém.
Kamarádky tě vyslechly, pomohly. A kamarádi? Kromě toho, že na tebe zkoušeli ty své mužské fígle, dokázali ti vymalovat byt, odvézt skříň a hlavně se s nimi člověk nikdy nenudil.
Byl to život plný smíchu, kontaktů a zážitků.
Než se objevil on.
Takový hodný muž.
Konečně po několika vztahových pádech někdo, kdo vyzařoval pohodu a klid.
„Je mi nejlépe s tebou doma,“ laskal tě slovy.
Byl to introvert a zpočátku tvůj společenský život absolvoval s tebou. Jenže to nebyl jeho šálek kávy.
Smutné psí oči a nenápadný pocit viny
A čím dál častěji zůstával doma.
Smutné psí oči tě doprovázely ke dveřím. Silný stisk a slova „miluji tě“ jako by ti vrážely do srdce pocit viny.
„Už zase mě tu necháváš?!“
K tomu později přitvrdil.
„Co to máš za přátele? Jen tě využívají. Pomlouvají tě. Nechoď.“
Zmanipuloval tě dokonale.
Buď jsi šla na večírek, nebo jsi zůstala doma.
Ta druhá varianta byla přívětivější. Žádná tichá domácnost, žádné demonstrativní bouchání dveřmi.
Ta první s sebou nesla neustálý tlak v podobě telefonátů a zpráv.
„Je mi smutno.“
„Kde jsi?“
„Miluji tě a chybíš mi.“
„OK, nejdeš domů? Tak já jedu k ex. Potřebuje pomoc.“
„Ještě hodinu počkám a odcházím.“
A tak jsi pro klid doma začala mizet ze života ostatních
Nakonec jsi pro klid doma začala večírky vynechávat. Ze společných víkendů ses omlouvala a pomalu jsi upadala v zapomnění.
Už nechodily pozvánky.
Holky si řešily své trable mezi sebou.
Vždyť ty bys stejně nepřišla.
A on tě měl přesně tam, kde tě chtěl.
Vyloučil případné problémy s ostatními. S těmi, kteří by ho mohli prokouknout a upozornit tě:
„On je takový a makový. Dej si pozor, manipuluje s tebou.“
Zavřel tě do klece izolace.
Bez zákazů. Bez křiku. Bez trestů.
A možná právě proto sis tak dlouho nevšimla, že dveře té klece se za tebou pomalu zavírají.
