Článek
„Musím být taková a taková, abych byla přijímaná a milovaná!“ To vše ovlivnilo, co slýchala v dětství na svoji adresu. Co zažívala za emoce když slyšela: „Za to můžeš ty!“ „Kdybys nebyla, měli bychom klid!“ anebo „To se stalo kvůli tobě!“
Jsem vinna! Prokletí, které provází nejdříve dívku a pak ženu po celý její život. Proto tak horlivě žije pro druhé, snaží se, aby ani vlásek kritiky nepadl na její hlavu, zachraňuje. Zasluhuje si své místo na Slunci.
Jenže to je jedna strana mince. Ta druhá je strach. Ze života! Z partnerských vztahů! Cítí se zodpovědná za pocity milého. Každé jeho rozladění si bere osobně. Jede jí hlavou: „Je to má vina, já jsem příčina všeho zlého.“ Pak se bičuje, tím, že se snaží omluvit „svůj přečin“ ještě větší starostlivostí, lísáním se. Nasazuje si psí hlavu, protože kdyby byla lepší a hodnější a kdo ví, co ještě, tak její vztahy nikdy neskončí fiaskem.
Bojí se navazovat vztahy. Raději vyhledává muže na jednu noc. Nechce se citově angažovat, dávat své srdce na oltář lásky.
To nejsou jediné strachy. Říci si o něco je další těžkost. Zformulovat, co chci a jak, není v jejich možnostech. Natož se pro něco rozhodnout a jít si za tím. Vždyť jsem k ničemu, hotová kalamita, ničím druhým životy a tak dále.
Trýznění se těmito emocemi mají větší dopad nejen ten společenský. Bez potřebné dávky sebeúcty a sebelásky trápíme své tělo. Drogy, alkohol, jídlo jsou sebedestrukční zbraně namířené proti svému já.
„Nechtěné“ děti jsou jednou ze skupin, pro kterou je typické, že se trestají a obviňují se. Přitom tento program může vyvolat strach nastávající maminky z reakcí okolí, osobní trable a její strach. Žádný přímý útok!
Zde se je potřeba podívat jinou optikou na provinění. Otevřít každý prožitek třeba vizualizací. Spatřit svou situaci v jiném úhlu, z jiné perspektivy. Podívat se pod pokličku problému, který vyvolal emoce, jenž ovlivňují negativně bytí.
