Článek
V té byl hned od května 1945, první polovinu tříměsíční vazby si odseděl u trestního soudu na Karlově náměstí. Zde měl velkou protekci. Policista Malenda mu poskytoval různé úlevy. Mohl se volně pohybovat po vězení a přijímat často návštěvy. To vše na udání skončilo. Malenda byl zatčen za zneužití své funkce a podezírán z převzetí úplatku. Na zbytek vazby byl Burian převezen na Pankrác. Zde absolvoval nejhorší část svého krátkého trestu.
Je třeba připomenout, že jak vazba i rozsudek a zákaz herecké práce byl ještě před nástupem komunistů k moci. Argument, že Buriana zničili komunisté je tedy dost pochybný. Paradoxem je, že až po nástupu komunistů k moci měl Vlasta Burian možnost znovu hrát a živit se jako herec.
Tak jako mnozí podnikatelé přišel Vlasta Burian po komunistickém puči o část svého majetku, především o svou luxusní vilu. Kde žil potom a za jakých podmínek?
Máme tu správu z StB z dubna 1949.
„V.B bytem Praha, Nad Paťankou 1814 ( luxusní vila), není v pracovním poměru a nepobírá potravinové lístky. Obývá se svou manželkou čtyřpokojový byt s kuchyní a zaměstnává ve své domácnosti sluhu s platem 4000 korun. Jeho postoje k lidově demokratickému zřízení se nepodařilo zjistit. V poslední době byl navštíven mimo dalších hostů i několika funkcionáři KSČ přes kulturu.“
StB neřešila příjmy, za které si Vlasta Burian může pronajímat byt v luxusní vile a zaměstnávat sluhu. Problém byl jinde. Nebyl nikde oficiálně zaměstnán a to bylo třeba „napravit“. Pro tyto případy byly připraveny pracovní tábory.
Toho si byl Vlasta Burian vědom a tak hledal zaměstnání. Bez úspěchu. Zajímavá je část dopisu, kde nabízí své služby do hotelu v Mariánských lázní:
„Sám ministerský předseda A. Zápotocký, který právě vytýčil povinnosti jednotlivých občanů v pětiletce, v delším rozhovoru se mnou uvítal mé pevné rozhodnutí účastnit se budovatelského života…“
Opravdu zajímavá známost pro „kolaboranta a nepřítele lidu“. Tím to ovšem nekončí. Vlasta Burian musel nakonec nastoupit na tříměsíční brigádu do mosteckých dolů. Tam pracoval jako vážný, vážil vagony s uhlím. A i odtud existuje hlášení: „Legrace s ním nebyla. Našich zábav se neúčastnil…“
Zde existuje předpoklad, že tuto brigádu poradil Burianovi sám Zápotocký, aby se vyhnul pracovnímu táboru. Na další pracovní aktivity krále komiků už je svědek. Ten tvrdí, že mu jeho další místo, lépe řečeno zašívárnu, kde si mohl duševně odpočinout, dohodil přímo ministerský předseda.
Burian mezi roky 1949 až 1950, po své brigádě v uhelných dolech, pobýval několik měsíců na Hříběcí boudě v Krkonoších. Ovšem nikoliv jako tvrdě pracující brigádník. Byl to spíš rekreační pobyt. Pamětník tvrdí, že tehdejší správce chaty J. Mrázek se znal se Zápotockým z pražských odborů a ten mu měl říci: „Potřebuji z Prahy uklidit Buriana.“
Ani zde aktivita budoucího dělnického prezidenta nekončí. V roce 1950 byl zrušen trest, podle kterého nesměl Burian pracovat jako herec. I za tím stál přímo Zápotocký. Měl ovšem jednu podmínku. O tom, zda bude moci král komiků dál hrát, rozhodne „lidový soud“ složený z obecenstva horníků a dělníků při prvním Burianově představení. Alibismus a formalita. Předtím ovšem musely proběhnout další formality v podobě Burianova „upřímného“ dopisu soudruhům z ROH, posypáni si hlavu popelem a požádání o zrušení trestu. To vše se projednávalo 21. 2. 1950. Žádost byla kladně posouzena už za dva dny a vše to proběhlo stranickým tiskem.
Burianův „lidový soud“ v kladenském Městském divadle mohl před dělníky a horníky začít. Zprvu nervozní král komiků vsadil na tutovku. Na své úspěšné divadelní představení, které hrál naposledy po 133 reprízách před deseti lety. Jeho role ševcovského mistra Kulíška ve frašce Palackého třída 27 měla u obecenstva velký úspěch. Představení muselo být pro velký potlesk několikrát přerušeno. Burian prožíval svou satisfakci a byl dojat. Zkoušku splnil.
Na počátku sezóny 1950/51 nastoupil po přímluvě Jana Wericha tehdy do Divadla umění lidu - Hudební divadlo Karlín. Po třech nepříliš vydařených sezonách Vlasta Burian odchází. To nebylo nic pro něj, pro individualistu, velkého improvizátora a komika. Kritika ho v mnoha představeních nepřijala dobře a nesplynul s kolektivem, jak bylo požadováno.
Od roku 1953 se věnuje zájezdní estrádní činnosti, kde má sám pro sebe větší a svobodnější prostor. A jako hlavní hvězda i větší finanční možnosti. I jeho honoráře jsou veřejně kritizovány. Bere 1000 korun za večer a stíhá za měsíc dvacet a více představení. Žádné divadlo mu možnost hostování nenabídlo a z ideologických důvodů to nebylo. Na zájezdní představení jezdí až do své smrti v roce 1962.
Za komunistické totality stihl natočit ještě několik filmů.
1950 Slepice a kostelník - hlavní role
(Nechutná komunistická agitka na podporu kolektivizace.)
1954 Nejlepší člověk - hlavní role
1954 Byl jednou jeden král
1955 Muž v povětří - hlavní role
(Budovatelská agitka a poslední samostatný Burianův film.)
1956 Zaostřit prosím - povídkový film
1957 Čertův mlýn - loutkový film
(Jediná práce Vlasty Buriana pro ČT, mluvené slovo.)
V roce 1958 byl natočen dokumentární snímek Vlasta Burian o jeho životě a filmových rolích.
Komunisté zničili mnoha lidem život. Jejich oběti skončily často na dlouhé roky v komunistických kriminálech, nemohly vykonávat svou profesi, přišly úplně o všechno a musely žít v materiální bídě ve zcela nevyhovujících podmínkách.
I když Vlasta Burian doplatil nejen na komunistický puč, s porovnáním utrpení ostatních obětí komunismu ho nelze z mého pohledu pokládat za jednu z nich…
Pokud opět někde narazíte na zmínku jak král komiků trpěl v komunistickém kriminále a potom musel tvrdě pracovat v dolech, je to od pravdy velice daleko.
Kniha : Vladimír Just. Věc Vlasta Burian
