Článek
Reaguji na příběh ze života, který jsem si přečetl v uvedeném odkazu. Je vymyšlený nebo se skutečně stal? Vzhledem k tomu, že vím jak v realitě vypadá moderní tzv. respektovaná výchova, příběh se mohl skutečně stát.
Znáte ve svém okolí, nebo v přímo rodině, moderně vychovávané děti? Jste překvapeni jak se chovají ke svým rodičům a oni k nim? Nechápete ty situace a scény?
Respekt? Nejde o respekt dětí k rodičům a ostatním příbuzným. Tyto děti něco takového vůbec neznají. Respektovány jsou pouze ony a jejich chování, které nemá nastavené žádné hranice. Výsledkem je naprostá ignorance pokynů rodičů, děti si dělají co chtějí. a rodiče to respektují. Své příkazy si na dětech nevynucují ani zvýšeným hlasem či jen jinou intonací hlasu, které má dítě upozornit na nevhodnost jeho chování. Své děti o cokoliv musí v podstatě prosit.
Na jakoukoliv žádost, může dítě odmítavě reagovat a svou reakci bez zábran emočně prožít. Vztekat se, vyřvávat i fyzicky útočit na rodiče. Když se děcko naštve, není pro něho problém kopnout si do mámy a táty. Dělá to často, proč taky ne? Na tom přece není nic špatného. Po takovém útoku ho přece máma a táta obejmou a řeknou mu, že ho milují. Tak je to přece správné…
Jen děda s babičkou to nechápou. Nejhorší je děda. Zpátečník co praktikuje „socialistickou“ výchovu.
Z pohledu moderních vychovatelů to byl běžný pohodový víkend. Děti na návštěvu prarodičů nebyly dobře naladěné. Zlobily celé dva dny, neustále vyndávaly věci ze skříní, křičely, praly se a byly jako z divokých vajec. Na žádné zákazy nereagovaly a nic je nedokázalo zastavit a zklidnit.
Dědův „zločin“ se stal u oběda. Babička měla tu drzost a požádala svého vnoučka, aby si k jídlu sedl. To neměla dělat. Moderně vychovávaný „sebevědomý“ tyran s řevem shodil talíř s jídlem ze stolu a do babičky kopl.
Na scénu nastupuje děda a předvede své nepřijatelné chování. Vnoučka v této situaci pevně neobjal a ani mu neřekl, že ho miluje. Naopak mu jasně a razantně nastavil hranici slušného chování. Tak nějak „po staru“. Takto opravdu ne. Jídlo se po zemi házet nebude a do babičky se nekope!
Vnouček dostal jednu výchovnou přes zadek a byl poslán za trest na chodbu, aby se zklidnil a popřemýšlel o tom, co udělal špatně.
Divadlo pokračuje. Na scénu později vstupuje moderní matka a nic nechápající děda s babičkou jsou seřváni. Chování dědy je nepřijatelné a může chlapci způsobit celoživotní trauma. Dochází i na vyhrožování. Prarodiče by si měli uvědomit, že je jim laskavě dovoleno a dopřáváno prožívat radost z přítomnosti vnoučat. A to může rychle skončit, pokud do sebe děda s babičkou nenechají kopat…
V jiné části uvedeného životního příběhu si už moderní matka stěžuje na prarodiče. Jsou to sobci, už si nechtějí brát na víkend vnoučata a raději si v klidu odpočinou. Stačí jim už jen krátká návštěva.
Kolik prarodičů už je touto „moderní výchovou“ o svá vnoučata připraveno? Ne každý je zvědavý na nevychované agresivní nedotknutelné spratky, kteří jim místo radosti přinášejí do života jen strach, stres a rozbroje v rodině.
Mnoho babiček a dědů už nechce riskovat přítomnost dětí, o kterých ví, že je v ničem neposlechnou a budou si bez trestu (tedy i slovního napomenutí) dělat to co chtějí. Místo respektu a poslušnosti budou čelit jen ignoranci a jejich řádění bez nastavených hranic.
Nejde je o nervy, ale i o strach. Jak můžete hlídat někoho, kdo vás neposlechne a dělá si, co chce? Někoho, komu nemůžete říci raději vůbec nic, z obavy, že budete riskovat konflikt v rodině?
Nepíše tyto řádky také nějaký nechápající „socialistický zpátečník“, který nečte knihy o výchově dětí? Pár jsem jich přečetl a v těch mých byly rozumné a zajímavé rady.
Těmi se také při výchově snažím řídit. Můj syn má pevně nastavené hranice, moc dobře ví, co si může dovolit a co ne. Tyto hranice respektuje a pokud se na nich ocitne, nemám problém ho na to důrazně upozornit.
Stačí pouze slovem, a to někdy i dost hlasitým. O tom, že může dostat v krajní situaci i přes zadek, dobře ví. Zatím jsem takový trest nevyužil. Stačilo jím pohrozit.
Nemusel jsem ovšem čelit situaci, kdy moje dítě po mně vzteky řve, shazuje jídlo ze stolu a do svých rodičů nemá problém kopnout. A ještě to považuje za normální a přijatelné.
Díky naší „nemoderní“ výchově, by ho totiž něco takového ani nenapadlo…
A co „moderně“ vychovávané děti? Jak se budou ke svým rodičům chovat v dospělosti? Jak budou zvládat v budoucnu své partnerské nebo pracovní vztahy? Budou pořád kopat kolem sebe a vztekat se? Ignorovat a nerespektovat jakékoliv příkazy, či jiný názor?
Tak je to přece „správně“ naučili rodiče jako děti.
