Článek
Mezi normální lidi, kteří by nepracovali někde, kde se k nim zaměstnavatel za pár šupů chová jako k dobytku. Jak se dnes žije průměrné dělnické rodině a pokud ne moc dobře, tak kdo za to může?
Kvalifikovaný dělník ve strojírenství, pan X si nedávno našel novou perspektivní práci. Zaměstnavateli má co nabídnout a nemá problém učit se nové věci. Jeho výplata je zatím v průměru 32 000 korun čistého a má dobré vyhlídky na přidání. Další výhody? Příspěvek 1000 na PS. Možnost dotovaného firemního stravování. Má štěstí, v jídelně vaří dobře a za výhodnou cenu 48 korun má možnost si vzít obědy v určitém počtu domů. I to je v rozpočtu rodiny znát.
Paní X pracuje v sociálních službách. Její čistý plat je 23 000 čistého. Tedy žádná hitparáda, jak už to v sociálních službách bohužel je. Ovšem pořád lepší než se nechat ponižovat někde u pásu v Agrofertu. Možnost využívání služebního auta by tam pochopitelně neměla. K dobru je třeba připočíst i skoro 3000 ve stravenkách. Co je doma, to se počítá a nemusí jít jen o hotové peníze.
Členem domácnosti je i žák 6.třídy. Mladého drží rodiče zatím na uzdě a bitvu o nákup značkového oblečení a všeho možného zatím rodiče vyhrávají. Stravuje se jako každý ve škole a svačinu má z domova. Žádné předražené brambůrky a energeťáky se nekonají. Kapesné má přiměřené výdělku rodičů.
Tak to sečteme. V rodině se po výplatách sejde 55 000 plus 3000 ve stravenkách na nákup potravin a drogerie. Jako každá rodina musela zvládnou vyšší ceny. Nakupuje se ve slevách, kde jsou ceny i nadále přijatelné. A taky o něco méně a s rozvahou.
A nyní k problému této rodiny a jistě v tom nebude sama. Nemá vlastní bydlení a musí bydlet v nájmu. Proč ho nemá? K tomu se dostaneme později. Cena bydlení, tedy nájmu a energií je i v této rodině nejvyšší položkou v rozpočtu. Za 3 plus 1 v menším městě platí 19 000. To celkem k lokalitě jde, majitel má rozum. Dobře ví, že tak perspektivní, solidní a včas platící nájemníky jen tak nesežene.
Tak můžeme odečítat. Z 55 000 dost ubylo, ale pořád zbývá solidních 36 000. A stále můžeme přičíst stravenky za 3000. Na další výdaje domácnosti, která nemá žádné další příjmy a nikdo nemá druhou práci či brigádu, zbývá 39 000.
Je to dost?
Při dopravě do práce už hraje výhodu služební auto a blízkost zaměstnání pana X. Má to od domu cca 2 km. Dřív se taková krátká trasa chodila pěšky, nyní se dostane do akce stará rodinná „felda“. I tak jsou náklady na cestu do práce minimální.
Celkové ostatní výdaje rodiny jsou včetně platby PS ( zde se chovají zodpovědně) každý měsíc podobné. Mezi 26 až 28 tisíci.
Bingo! Gratulujeme! I dělnická statisticky podprůměrně vydělávající rodina bydlící v nájmu se může zařadit mezi malou část elitních rodin. Těch které z výplaty ušetří více než 10 000. Je tu ovšem jedno velké ALE…
Peníze by mohla rodina dělníků ušetřit, ALE neušetří je. To je také i důvod proč nemají vlastní byt, žádné výrazné úspory a budoucnost. Proč když jim zbývá po nutných výdajích 11 až 13 000 měsíčně? Kde je problém, kde ty peníze jsou?
Žádné bingo a gratulace. Oba jsou kuřáci a tento “ koníček" je přijde na 8000 měsíčně, do toho nějaké pivko a částka za nákup „naděje“. Pravidelně prosázená částka ve Sportce jim zatím žádnou naději na výhru nepřinesla a jde přece jen o pár stovek…
A máme tu zbytečné ztráty. Vše dohromady pravidelně mínus cca 11 000 měsíčně.
A kde nyní všichni jsou?
Na výstižnou odpověď máme v češtině vše říkající slovíčko. Z rodiny, která mohla bez problémů ušetřit i 150 000 za rok a dlouholetým spořením už mohla mít i skutečnou naději vlastního bydlení, zde máme rodinu, co žije na hraně. Měsíčně neušetří někdy nic, nebo něco málo. Tomu odpovídají i rodinné úspory. Pár desítek tisíc a finanční beznaděj.
Rozhodnutí o tom jak naložit se svými vydělanými penězi mají jen ve svých rukou, stejně tak jako svou vlastní budoucnost. Sami pod sebou si raději podřežou větev.
A co je nejhorší? Vědí o tom a přesto, že se snažili přestat kouřit, to nedokázali i při tak velké motivaci zvládnout. Další beznadějný případ lidí, kteří dobrovolně zůstávají bez peněz a žijí raději z ruky do huby. Místo počítání tisícovek počítají ke konci měsíce drobáky.
A to je ten lepší případ. Slušná pracující rodina, žádní ožralci nebo podobná verbež. Ti už natahují ruce pro dávky…
Kolik takových rodin v Česku je? Podle statistiky a počtu rodin, které nedokáží z platu nic nebo velmi málo ušetřit hodně.
Kdo za jejich mizernou situaci může?
Vláda? Někdo jiný?
Oni sami…?
