Článek
Dost lidí si vůbec neuvědomuje, že zvýšené ceny potravin netrápí nejen Česko. Zajímavá akce zákazníků proti supermarketům a čerpacím stanicím byla k vidění v Chorvatsku. Měla nějaký smysl a výsledek? O začátku protestu v podobě bojkotu nakupování se hodně psalo. A výsledek?
Část zákazníků organizovaných výzvou na sociální síti na jeden den jako protest proti vysokým cenám nešli nakupovat. Byla to opravdu masová akce a tržby obchodů ten den klesly na polovinu. Velké vítězství?
„Ještě jedno takové vítězství a jsem ztracen“
Pyrrhovo vítězství. Citát jednoho z nejschopnějších vojevůdců historie se nejlépe hodí na „vítězný“ boj chorvatských zákazníků. Obchody ten den přišly o polovinu tržeb. A dál? Bude se bojkot opakovat, ještě pár takových vítězství zákazníků a jsou ztraceni. Prázdná břicha, spižírny a nádrže aut je přinutí vzít nákupáky a benzínky útokem a na tržbách jim dohnat to, o co při protestu přišly. Taková je tvrdá realita. Tudy cesta opravdu nevede. A kudy vede?
I v Chorvatsku, stejně jako u nás, se hledá viník zvýšených cen potravin. Snadno lze ukázat na jednoho. Vyšší ceny energie. Je to ten správný viník? Rekordní zisky prodejců, a především výrobců potravin ovšem mluví o opaku. Tak vysoké zisky přece nemohou mít ti, kteří jsou údajně kvůli vyšším cenám vstupů na hraně krachu. Jejich údajná krize a bída spíše vypadá na bohaté žně. I obchodníci hlásí vysoké zisky a staví se stále nové obchody i obchodní centra. Asi je jich pořád málo…
Akce se z Chorvatska zatím přelila i do v Srbska, Černé Hory a Severní Makedonie. Výsledky budou všude stejné, zákazník tahá za kratší konec a obchodníkům i výrobcům potravin stačí pár dní počkat až dostane hlad. Co může jiného dělat? Jít zase nakupovat za stejné, nebo kosmeticky marketingově upravené ceny pár výrobků. To je předem prohraný boj.
Kde je zachránce a spasitel „vobyčejnejch lidí“, který srazí ceny potravin a nejen jich?
Copak na celém Balkáně nikoho takového nemají? Mají ho přece už pár desítek let v Maďarsku, vloni vyhrál jeden na Slovensku. Kdo sleduje situaci tak dobře ví, že populističtí spasitelé a zachránci vobyčejnejch lidí v těchto zemích s cenami potravin nedokázali udělat vůbec nic. Naopak. Jsou tam ještě dražší než u sousedů, a to i díky různým socialistickým experimentům v podobě zastropování cen určitých potravin. To vše vydáváno za konzervativní pravicovou politiku. Bylo to úplně k ničemu, a naopak to vedlo později k vyšší inflaci i cenám.
A co Češi? Někteří z nich naivně čekají na zachránce a spasitele.
Češi si už vyhládli svého spasitele a zachránce vobyčejnejch lidí, který má své vzory v Maďarsku a na Slovensku. Jeho příznivci asi ještě nechápou, že i on bude mít na ceny potravin stejně nulový vliv jako jeho kolegové, a to ještě v tom lepším případě. Nesmyslnými sliby ovšem nikoho nezarmoutíš a dáš voličovu, často vypasenému pupku naději.
Na Balkáně se již jistě hladoví zákazníci vrátili k nákupním košíkům, aby nakoupili to, co nekoupili v minulých dnech. Jinak než porážkou to skončit nemohlo.
Bylo by jistě nesmyslné a směšné to samé opakovat v Česku. Co tedy dělat? Určitě nekupovat hned vše co se tváří jako velká výhodná sleva a počkat si na tu skutečnou. Kdo nemá moc peněz o to víc by měl při nákupech přemýšlet. Jistě nemusíme mít také vše co v obchodech nabízejí a cpe nám do hlavy reklama. Nebo musíme?
