Článek
Řešení přináší s sebou problém stanovení hranice a vlastně i zodpovězení otázky. Kdo je vlastně chudý a měl by pobírat sociální dávky? Může to být i někdo kdo má na účtu 400 000 korun a i víc?
Tato částka bude nově stanovena jako povolená hranice pro jednotlivce, kterou může mít na účtu při čerpání sociálních dávek. Při každém dalším členu domácnosti se tato hranice posunuje o 100 000. Teoreticky tedy může mít sedmičlenná rodina na účtu 1000 000 a stále bude splňovat podmínku pro to, aby mohla být označena jako chudá a potřebná sociálních dávek.
Mají 1 000 000 na účtu a dostávají dávky! Je to tak správně?
Co se zeptat jinak? V první řadě je to pouze teoretický výpočet. Sedmičlenných domácností v Česku jistě moc nebude a pokud se nějaká najde, předpoklad toho, že bude mít na jednotlivých účtech milion, se rovná číslu blížícímu se nule. Tím se nemá smysl ani zabývat.
Mají 500 000 na účtu a dostávají dávky! Je to tak správně? Ano.
To už je reálné. Pojďme se nyní podívat do skutečného života. Příspěvek na bydlení ve velké míře získávají především senioři. To nejsou většinou žádné asociální živly a nemakačenka. Jsou to lidé, kteří celý život poctivě pracovali, ale jejich příjmy nebyly tak vysoké. Celý život bydlí někteří z nich v nájemních bytech. Nyní při zvýšených cenách energií a nájmů by jim stát neměl pomoci? Pomáhá a dost. Kdo chce, tak to vidí.
Domácnost seniorů A.
Teď malý příklad ze života. Domácnost A. Dva senioři. Společně mají důchod 39 000, bydlí v bytě, za který platí i s poplatky 18 000. Nyní mají nárok na příspěvek na bydlení. Celý život žili velmi skromně a šetřili si na „horší časy“. S malých příjmů to nejde snadno a museli obracet každou korunu a odříkat si, aby si něco našetřili. A i z našetřených peněz, které si vybrali ze zrušeného penzijního spoření, nyní mají celkem příjemný finanční polštář 500 000 korun. Jistota na stáří.
Domácnost seniorů B.
Příjmy ve vyplácených důchodech mají velmi podobné jako první dvojice, jejich náklady na bydlení jsou také podobné a nyní mají nárok na příspěvek na bydlení. Je tu ovšem jeden velmi zásadní rozdíl. Hned na první pohled na pupek seniora je zřejmé, že „investoval“ především do piva. A společně se svou partnerkou zapalují jednu cigaretu za druhou. Žít skromněji a šetřit si? Nač si odříkat? K čemu?! Nyní jsou v důchodu a na účtu mají pár tisícovek. To je výsledek jejich zoufalé finanční negramotnosti a hloupé nezodpovědnosti.
A máme tu finále!
Ve finále stojí oba dva páry seniorů u přepážky a čekají na rozhodnutí úřednice. S napětím očekávají, co jim řekne. Jak dopadnou? První přistupuje zodpovědná, šetrná a finančně gramotná dvojice seniorů. A výsledek?
Domácnost A. Celý život jste šetřili? Jste bohatí! Tak si nyní vše ze svých úspor zaplaťte. Na pomoc od státu nemáte nárok!
Další! Nyní už každý ví, jak finále dopadne, a druhá dvojice seniorů už předstupuje sebevědomě před úřednici. I její rozhodnutí je očekávané a jistě spravedlivé…
Domácnost B. Celý život jste se chovali nezodpovědně, všechny peníze rozházeli a nemysleli na budoucnost? Tak to jste udělali dobře. Nyní jste chudí! Gratuluji a jako výhru získáváte finanční pomoc od státu!
Co na to nyní kritikové? I příjemci sociálních dávek mohou mít úspory a není na tom nic divného. A je férové, aby měli stejný nárok na pomoc od státu v podobě superdávky jako ti, kdo nemají ani korunu. Nejvíc jim jistě jejich dlouhodobé úspory budou závidět ti, co si sami odříkáním nedokázali nikdy nic našetřit a vše často hloupě rozházeli…
Finanční gramotnost by neměla být trestána.
Možnost mít při vyplácení sociálních dávek úspory je správné a férové rozhodnutí. Ochraňující především zodpovědné spořivé seniory či osamoceně žijící lidi, kteří mají možnost si i z mála něco zodpovědně našetřit na budoucnost.
