Článek
S lidmi je to někdy složité, ne každý, kdo se dobře a citlivě chová ke psům, musí být nutně dobrý a inteligentní člověk. Tak jednoduché to není. Je to spíš celospolečenský pohled a vývoj ve společnosti. Měla by platit rovnice, že čím vyspělejší společnost, tím citlivější přístup a větší snaha respektovat život zvířat. Nejsou to jen věci.
Kde je největší problém? Jako vždy v lidech. Jak by to bylo vše krásně jednoduché, kdyby si každý pořídil opravdového psího přítele a měl čas, prostor a prostředky mu poskytnout co nejlepší život. Proč si někteří lidé pořizují psa, je pro mě záhadou. Nemají na něho čas a ani schopnost ho vychovat tak, aby nebyl nebezpečný pro své okolí. Neexistují zlí a agresivní psi, jen ti špatně vychovaní a svými lidskými pány zkažení. Ti potom mohou být skutečně nebezpeční pro své okolí.
Proč si lidé pořizují psa, když na něho nemají čas? Pes není hračka, která když už přestane bavit se dá odložit do kouta.
Psa si pořizují i lidé, kteří pro něho nemají ani vhodný prostor. Pes do bytu? A ještě k tomu velké aktivní plemeno? Proč ne, ale jen pro toho, kdo má na psa čas, chce se mu skutečně věnovat a chodit s ním často na dlouhé procházky. Dvě tři krátké venčící vycházky a pak mít zavřeného psa celý den v bytě a ani si ho skoro nevšimnout? I to jeho trápení, což dost lidí nechápe. Takový pejskař by si raději měli pořídit plyšáka, a ne trápit živou bytost.
Pokud zůstaneme u výběru a vhodnosti prostoru, nová zákonná úprava může v tomto znamenat i problém. Sám za sebe jsem rád, že nový zákon o zákazu dlouhodobého uvazování psů u boudy ( a někteří jí ani nemají) prošel a takové týrání psů je zakázáno a lze proti němu zakročit. Hlavně na vesnicích a starší „chovatelé“ psů jedou po staru a „staré psy nové kousky nenaučíš“. Tedy tyto selské rozumáře naučit jinak myslet a vnímat. Vždycky přece tomu tak bylo. Pes „musí“ být pořád uvázaný u boudy a jeho trápení nikoho nezajímá. Nový zákon pomůže i těmto psím chudákům. Dříve nebyla šance tyto psy z jejich trápení i po upozornění na příslušné úřady vysvobodit a někteří z nich se museli přivázání na krátkém řetězu u boudy trápit celý život.
Problém?
Nyní se k němu vrátím, nic není černobílé. Jak nově řešit situaci v případě, kdy dost lidí má svou vinou doma (ne) výchovou zkažené a okolí nebezpečné psy? Na chov psů musíte mít i prostředky. Na co? Na kvalitní, pokud možno velký kotec a na zabezpečení svého pozemku kvalitním oplocením, přes které se pes nedostane. Tohle spousta lidí neřeší nebo na to prostě nemá dost peněz. Nepřivázaný pes se z nekvalitně zabezpečeného pozemku dostane snadno. Ve své snaze dostat se ven jsou psi velmi šikovní. Také máme doma psího rozplétače pletiva. Dalo to dost práce dát do spodku plotu i druhou silnější vrstvu pletiva a v útěkům zabránit.
Co s lidmi, kteří zabezpečení svého pozemku neřeší a vše „vyřeší“ tak, že svého pro okolí nebezpečného psa mají uvázaného. Nyní ho budou muset odvázat a problém je tady. Není příjemné potkat volně pobíhajícího psa, který už svou velikostí budí respekt a obavy. Tím spíš, že už je o něm v okolí známo, že může být i nebezpečný. Takový pes by měl raději na řetězu zůstat, pokud to není jeho neschopný majitel zařídit jinak.
Nový zákon posuzuje negativně i možnost uvázání psa na dlouhém vodítku. Dost majitelů to má vyřešeno tak, že mají v prostoru napnutý dlouhý vodící drát a pes se po jeho dálce může na vodítku pohybovat. Pohybu má víc než jeho psí kolegy zavřený v bytě.
Na řetězu ovšem nesmí být pes uvázán pořád. Majitel by se měl o něho skutečně zajímat, a nejen mu hodit občas nějaké zbytky k jídlu. Pojem dlouhodobého uvázání také není přesně vymezen. Je to den nebo rok?
Nový navrhovaný zákon je civilizační krok dopředu. Trápení zvířat nesmí mít ve společnosti místo, a nejen psi si zaslouží naši ochranu před hloupými lidmi. Měl by být ovšem obsahově lépe vymezen, aby v některých případech nepřinesl víc škody než užitku.
Co by pomohlo nejvíc?
Aby dost lidí konečně dostalo rozum. Pochopitelně nereálné. Každý by měl dobře zvážit, zda má na psa dost času, prostoru a možností se mu věnovat, aby si mohl krásně prožít svůj psí život vedle svého pána. Také zabránit sklouznutí do druhého extrému. I opečovávaní psi by nikdy neměli terorizovat svým hlukem všechny okolo (někdo „musí“ mít psů víc) a neměli by zaneřádit výkaly okolí. To už je ovšem věcí jejich líných majitelů, kteří úklid po svém miláčkovi zcela ignorují a neváhají být na výtky nepříjemní a i agresivní.
