Článek
KMČVM zahájilo činnost 28.5.1942 a spadaly pod ni povinně všechny dětské a mládežnické organizace, které byly zakázány. Česká mládež měla být převychována po vzoru Hitlerjugend na kolaboranty a „protektorátní vlastence“ spolupracující a pracující pro Německou říší.
Spadalo pod ni povinně asi půl milionu dětí a mladých lidí, které bylo potřeba oslovit a začít zpracovávat. Pro tuto snahu vznikl nový dětský časopis a jeho vydávání bylo vnuceno nakladatelství Melantrich.
Proč zrovna tam? Pro vysvětlení se musíme vrátit do roku 1935. Tehdy se zde začal vydávat dětský časopis Malý hlasatel. Později přejmenovaný na Mladý hlasatel, který byl obsahově zaměřen na mládež od 10 let.
V prosinci 1938 začalo nejslavnější období tohoto časopisu. Jedním s dvou redaktorů, kteří se dostali do jeho vedení, byl Jaroslav Foglar. Dnes je jeho úspěšná redakční práce vedle jeho knih trochu neprávem zapomenuta. Byl to velký úspěch a pro vydavatelství jistě i finanční. Byl to především Foglar, který měl na starost obsah časopisu a komunikaci s jeho čtenáři, kterému se podařilo za necelé tři roky zvednout náklad časopisu z původních 35 000 na 207 000!
Mladý hlasatel a Foglar měl velký úspěch. 17. prosince 1938 v něm vyšel poprvé slavný a dnes ikonický komiks Rychlé šípy ( nejprve Černí jezdci), v časopise vycházelo spolu s dalšími jako četba na pokračování i jeho nejslavnější dílo - Záhada hlavolamu. Vedl populární rubriky a především inicioval dobrovolné čtenářské kluby. Těch bylo ke konci skoro 25 000.
Konec přišel rychle a nečekaně na podzim 1941.V průběhu přípravy na 40. číslo přišel příkaz německých úřadů, který ihned rušil vydávání časopisu. Poslední číslo nemohlo být ani dokončeno a redaktoři neměli ani možnost rozloučit se svými čtenáři a oznámit jim konec. Vše bylo ze dne na den pryč.
Jaro 1943. Melantrich oslovuje svého úspěšného redaktora a nabízí mu novou možnost, jak pokračovat v práci a znovu oslovit své čtenáře. V novém časopisu Správný kluk. Tehdy to byla jediná možnost a Foglar ji přijal.
První Správný kluk vyšel 1.července 1943 a jeho renomovaný redaktor měl opět úspěch. Vytvořil pro časopis nový komiks Svorní gambusíni a znovu začal organizovat čtenářské kluby. Nyní nově nazvané kroužky. Jejich počet rychle rostl a to bylo přesně to, co Kuratorium potřebovalo.
Správný kluk měl úspěch i proto, že s propagandou se začínalo opatrně a pozvolna. To mělo mít vliv i na práci Foglara. Brzy zjistil, že jeho původní představa byla dost naivní. Nešlo o normální dětský časopis. Pozdě si uvědomil, že byl pouze zneužit jako respektovaný autor a redaktor, za kterým jeho čtenáři půjdou.
Z jeho dobrovolných čtenářských kroužků se měly stát povinné a měla jít přes ně veškerá propaganda, která měla vychovat „správné“ kolaboranty a protektorátní vlastence. Celý obsah časopisu měl v proněmecké propagandě přitvrdit. I přes tlak a obavy z postihu v podobě zatčení či posláním na nucené práce s tím nechtěl mít Foglar nic společného. Dál vytvářel obsah podle svých představ a odmítl se podílet na šíření propagandy.
Jako málo angažovaný ve „správné“ věci dostal výpověď. Po jeho odchodu Správný kluk přitvrdil a už si na nic nehrál.
Jeho práce v kolaborantském dětském časopise trvala od července 1943 do února 1944. Tedy pouhých osm měsíců. Jeho nový komiks měl pouze 11 pokračování a neměl, stejně tak jako jeho články s proněmeckou propagandou a převýchovou dětí nic společného.
Po válce nebyl z ničeho obviněn. Neklamal to, v co věřil. Ruce si nezašpinil a zachoval se jako skutečný správný kluk.
Celá povinná kuratorní převýchova byla naštěstí pouze krátká. Dětské a mládežnické oddíly ji braly jako nutné zlo. Proněmecká propaganda a hajlování na povinných srazech Kuratoria skoro nikoho nepřevychovalo.
Pár převychovaných fanatiků se ovšem našlo. Ti dostali příležitost v počtu cca 50 v bojovém kuratorním oddíle Svatováclavská rota. Ten byl vytvořen v březnu 1945 a do bojové akce už se nedostal.
