Článek
Život ovšem není romantický přeslazený doják a tak představitelka chudých a osudem odstrkovaných dívek nezazpívala Evropě, nevyletěla do filmového nebe a ani v manželství nenašla štěstí.
Zdena Sulanová se narodila v roce 1920. Její otec byl uznávaný tenorista Adolf Hruška. Svou talentovanou dceru v její snaze prosadit se jako zpěvačka a herečka podporoval.
Už na konzervatoři si drobné dívky Zdeny Hruškové všimli režiséři a dostala svou první maličkou filmovou roli. V té době si změnila příjmení. Její velká, ale velmi krátká kariéra mohla začít. Do svého úspěšného filmu Lízin let do nebe ji obsadil Václav Bínovec.
Sedmnáctiletá Sulanová hrála díky své drobné postavě dvanáctiletou chudou dívku. Všemi odstrkovaného hladového sirotka, který najde bohatství a štěstí. Jedno oko jistě nezůstalo suché. A to i proto, že roli zachránce a pomocníka malé siroty si zahrál tehdejší filmový idol všech žen a dívek Rolf Wanka.
Ten se do „školačky“ Lízy během natáčení zamiloval. To by Zdeně Sulanová každá dívka záviděla. Ona mu však dala najevo, že je jí to nepříjemné a jeho city neopětovala. Zakoukala se už tehdy do někoho jiného? Na filmovém plátně můžeme sledovat dlouhý zamilovaný pohled mezi spolužáky a jejich nesmělý polibek při školním představení Popelky.
Kdo byl ten kluk, který se Líze nabídl jako rytíř na její obranu a princ ze školní pohádky? Tehdy sedmnáctiletý Rudolf Hrušínský. I on hrál mladšího školáka.
Je velkou zajímavostí , že dvě hlavní školní klučičí role si zahráli budoucí dlouholetí přátelé a slavní herci. Národní umělci Rudolf Hrušínský a tehdy patnáctiletý Josef Kemr.
Z filmů je většinou známe jako zralé muže, nebo starce. Proto je to poněkud nezvyklé, že už známým hlasem Rudolfa Hrušínského mluví ve filmu kluk, který byl v mládí přesně ten typ po kterém šílí dospívající holčičky.
Po natočení pokračování dalších osudů obecního sirotka, Lízino štěstí, vytvořili mladí herci partnerský pár. A zase je v životě vše jinak. Rytíř a princ někam zmizel a začaly neshody. V té době byla Zdena Sulanová filmová hvězda, milovaná národem a její kluk zatím nebyl nic. Jejich několikaletý vztah skončil denními hádkami a žárlivými scénami. Kluk Rudolf Hrušínský žárlil na svou partnerku a na její úspěchy. Konec pohádky.
Ten největší úspěch zažila mladá hvězdička ve filmu Madla zpívá Evropě. Opět chudá dívka dojde štěstí a v lidovém kroji zpívá české lidové písničky, které chce slyšet celá Evropa. V době okupace taková scéna musela vzbuzovat u diváků nadšení. Ústřední píseň z filmu Ty lesovské stráně se stala v té době skoro jakousi vlasteneckou hymnou.
Na mnoha besedách a v rozhlase musela „Madla“ svou písničku zpívat, její popularita mezi lidmi byla obrovská. Čeká ji skvělá kariéra, jistě půjde z role do role. Stačí si jen počkat. Tenkrát by nikdo jistě neřekl, že to byla její poslední úspěšná filmová role.
Další se už nedočkala. O rok později, v roce 1941 se s ní počítalo do role ve filmu Advokát chudých. Tu nakonec nedostala. Až v roce 1944 si na ni opět vzpomněl režisér Bínovec pro svůj nový film. Ten se měl dokončit až po válce. To se nestalo. Režisér byl nařčen z kolaborace a tím jeho úspěšná kariéra u filmu skončila.
Skončila i kariéra mladé herečky. V pouhých 25 letech. Do nových filmů už se nehodila. Krátce to zkusila v Divadle 5. května, role údernice v sovětské budovatelské hře jí nesedla.
Krátce po válce se poprvé vdala. Začalo to romanticky, její budoucí manžel, slovenský voják, nosil její fotografii v kapse v bojích na frontě. S Jankem Babničem odjela na Slovensko. Tam „Madla“ místo Evropě zpívala krátce v prešovském divadle a ve slovenském rozhlase. Manželství se nepovedlo a po dvou letech skončilo.
Zapadající hvězdička se vrátila do Prahy. Zde se rychle podruhé vdala a narodil se jí syn. Nyní už Zdena Nováková se starala o dítě. Sama. Ani druhé manželství nevydrželo. Po problémech její rodiny s komunisty už na vše rezignovala. Spálila celou svou filmovou minulost, scénáře, fotografie a výstřižky z novin.
Mladá maminka si musela vydělávat opisováním not a šitím v malém krámku v pasáži Alfa. V roce 1967 se trochu jinak vrátila k filmu. Stala se filmovou referentkou v pražském filmovém podniku a sestavovala program pražských kin. Jaký asi měla pocit, když v nich hráli slavní herci Hrušínský a Kemr, které znala ze své bývalé úspěšné kariéry jako mladé kluky?
Ona sama se před kameru postavila už pouze jednou. Po dlouhých 35 letech dostala příležitost, spolu s dalšími slavnými herci 30. a 40. let v hudební komedii. Bohužel to nebylo důstojné rozloučení. Film Čtrnáctý v řadě byl trapně nepovedený a ubohý.
Ani napotřetí se jí manželství nepovedlo a „Líza“ se štěstí nedočkala. Její muž ji bil a přesto s ním už zůstala. Svého rytíře a prince z mládí nepotkala.
Až na konci života se na ni štěstí trochu usmálo. Dožila sama v malé vesničce Cerhonice, obklopena dobrými sousedy a kamarádkami. Před nimi vzpomínala na své filmové mládí.
Zemřela zapomenuta 9. srpna 2004, ve věku 84 let.
