Článek
Výrazná herečka vedlejších rolí se narodila v roce 1933 v Třebíči. Její maminka provozovala půjčovnu masek, krojů a kostýmů. Zde jí malá Bohumila, které doma říkali Miluška nebo Míla, pomáhala a uprostřed pohádkových kostýmů snila. Už od dětství chtěla být slavnou spisovatelkou.
Kde vzít inspiraci a zkušenosti? V nějakém zajímavém prostředí a tak se snící Míla přihlásila na JAMU. Po absolvování získala první angažmá v brněnském divadle Bratří Mrštíků. A přišla i první filmová role. Ve filmu Nejlepší člověk si zahrála i s Vlastou Burianem. Její role byla menší, stejně tak jako mnohé další. I na malém prostoru dokázala zaujmout a pokud dostala i větší, stále jen vedlejší roli, byla pro diváka díky svému talentu viditelná a zapamatovatelná.
Osobní život se pohledné Míle od začátku nedařil. Její první a jediné manželství nevydrželo ani rok. Její manžel a kolega z divadla, o 25 let starší Štěpán Zemánek se brzy projevil jako žárlivec a násilný alkoholik. První ponižující facka, kterou dal své ženě, byla i poslední. Takové chování si líbit nenechala.
Krátké a nepovedené manželství ji poznamenalo na celý život. Do konce života už samotářská dobrosrdečná herečka nenašla žádný stálý partnerský láskyplný vztah. Největší lásku prožila na dálku a její dopisy mířily až do Finska. Už v roce 1962 se seznámila na karlovarském filmovém festivalu s finským novinářem Heikkim.
Možnost navštívit Finsko měla v roce 1968, při filmovém festivalu s filmem Rozmarné léto. Lásku s mužem, se kterým si dlouho dopisovala, nenašla. Našla jiný vztah, Finsko si přímo zamilovala. Začala se zajímat o jeho kulturu, historii a tradice. Tato láska jí vydržela až do konce života a pomohla jí splnit i její dávný dětský sen.
Po svém osmiletém angažmá v divadle J. Průchy, odešla v roce 1977 a dál se věnovala jen práci pro film. Až do roku 1989 byla velmi obsazovanou herečkou. Můžeme ji vidět v 90 filmech a v dalších 60 rolích vytvořených pro televizi.
Po odchodu do důchodu, v 55 letech už další role odmítala. Její poslední rolí, po pětileté odmlce, se stala její nejznámější. Maminku básníka Štěpánka si naposledy zahrála v roce 1993. Konec básníků v Čechách byl i koncem její bohaté filmové kariéry.
V té době už si plnila svůj sen. Stala se spisovatelkou. První inspiraci pro své knihy našla právě ve svém milovaném Finsku. Krásnou zemi tisíce jezer mohla, už bez omezení, po revoluci svobodně navštěvovat. Vnímat její život a kulturu. Víru ve skřítky, mýty, pověry a místní tradice.
To byl námět i jejích prvních knih o cestách do Finska ( V zemi Kalevově, Finský maraton). Následovaly i další knihy lidového folkloru, mýtů a pohádek, tentokrát už z českého prostředí.
Své sny v podobě napsaných knih si plnila ve své malé garsonce, ve 12.patře pankráckého paneláku. Na svých knihách nezbohatla. Jednou naletěla podvodníkovi, který jí slíbil svou knihu vydat, za další nedostala od vydavatele zaplaceno. Žila osamoceně a velmi skromně. Na své filmové role se nedívala, neměla ani televizi. V posledních letech se přestala stýkat i se svou rodinou. Společnost jí dělalo několik kamarádek a především její jezevčice Betynka.
Její zdravotní stav se začínal postupně zhoršovat, ještě více se stáhla do samoty a do víry. Tu ovšem hledala na špatném místě. Stala se členkou sekty Hnutí Grálu, kde ji sektáři připravili i o to málo, co ještě měla.
V roce 2003 odmítla v dalším pokračování „básníků“, kvůli špatnému zdraví, svou oblíbenou roli. Její filmová maminka tak musela ve filmu, Jak básníci neztrácejí naději, umřít. Nedlouho na to zemřela ve skutečném životě i její představitelka.
Míla Myslíková zemřela sama a zapomenutá ve svém bytě 11.února 2005.
Její rodina se o její smrti dozvěděla až později z médií. Pohřeb bez obřadu jí vypravila její kamarádka. Ta také po ní dědila. Moc toho nebylo. Jen autorská práva na její knihy a nezaplacenou pohledávku z jednoho nakladatelství.
Urnu s popelem si od ní převzal její bratr. Populární herečka je pohřbena v rodinném hrobě v Polné u Jihlavy.
Slavnou spisovatelkou se nestala. Její knihy moc úspěšné nebyly a asi brzy budou zapomenuty. Její všestranný talent nám budou připomínat její nesmrtelné nejslavnější role. Vedoucí Holek z porcelánu, vodnici Wassermanovou a především ustaranou maminku básníka Štěpánka.
