Článek
Pavlík Morozov vyrůstal v tradiční ruské rodině. Jeho otec tradičně chlastal a mlátil svou ženu i děti. Nic zvláštního. To už je v Rusku taková tradice, za kterou neváhají bojovat i dnes.
Ani dál se neděje v jeho životě nic výjimečného. Jeho otec odešel od chudé rodiny a o to málo co nestačil propít vznikl mezi matkou Pavlíka a rodinou otce spor. V Rusku obecně a mezi ruskými burany nikdy neměl lidský život hodnotu, a tak nebyl pro Pavlíkova dědu a strýce problém rozhodnout o jeho smrti. Popravu Pavlíka vykonal jeho 19letý bratranec. Jeho mladší bratr zemřel jako nepohodlný svědek.
Těla mrtvých chlapců byla nalezena 6.září 1932. Vyšetřování proběhlo rychle, matka Pavlíka hned označila podezřelé. Ti byli zadrženi a Pavlíkův bratranec se přiznal. Údajným motivem měla být nepovolená zbraň, kterou Pavlík u svého dědy viděl a podezření, že to nahlásil na policii.
Pavlíkův otec byl už v té době odsouzen. Jako předseda místního sovětu prodával vysídleným rolníkům povolenky potřebné k upuštění jim určeného prostoru. Ani neúspěch v přesvědčování místních rolníků ke vstupu do kolchozu mu soudu moc nepomohl.
A co Pavlík, měl s uvězněním svého otce něco společného? Žádný protokol o jeho výslechu není. Vše je až do této chvíle takový obyčejný ruský příběh.
Dvě mrtvé děti a zatčený vrah z prostředí zatvrzelých kulaků, kterým se nechce hospodařit na společných lánech. Pak stačí jeden novinář a spisovatel s propagandistickou fantazií a máme tu jiný příběh.
Pochopitelně je nutné přehlédnout, že na místě činu, v Gerasimovce není žádná pionýrská organizace a Pavlík není pionýr. Z otce se udělá kulak, který ukrývá obilí a z jeho negramotného synka hrdina, který zaplatil životem za odhalení kulackého hnízda. To je také název knihy, kterou to vše začalo.
Knihu V kulackém hnízdě dostal do ruky Maxim Gorkij a na Svazu spisovatelů ve svém projevu udělal z Pavlíka skutečného hrdinu. Ani další, kteří měli na příběhu o vraždících kulacích zájem, neváhali. Případ převzala tajná policie a obžalovaní si vzpomněli na vše co bylo potřeba. Kulaci a nepřátelé lidu musí být zničeni. Příbuzní pachatele byli zastřeleni i s ním. Zastřelen byl i Pavlíkův otec, který neměl s případem nic společného. Tvrdý boj proti kulakům mohl začít.
Jen další čísla do statistiky desítek milionů obětí komunismu v době vlády gasudara Stalina, kterého v Rusku i nadále většina obyvatel obdivuje. Odporná mentalita.
Posmrtný život Pavlíka Morozova začal. Jeho hrdinství na sebe začalo nabalovat další skutky. Uvědoměle udával sousedy a celou rodinu. Propagandisté ho postavili před soudce a do úst mu vložili pionýrská slova:
„Já strýčku soudce, nemluvím jako syn, ale jako pionýr. A já říkám. Můj otec zrazuje věc Října.“
Po jeho přikladu začali i ostatní pionýři udávat své rodiče. Na jeho počest se stavěly sochy, byly po něm pojmenovány ulice i náměstí. V roce 1955 byl vyznamenán titulem Pionýr hrdina Sovětského svazu a zapsán pod číslem 1. do Knihy cti pionýrské organizace. Jeho kult začal žít svým vlastním životem.
Kdo byl Pavlík Morozov ve skutečnosti? Vzorný zfanatizovaný pionýr, který udal svého otce a další, nebyl. Před žádným soudem nikdy nestál. Nebyl to odporný udavač. Možná někde jen něco plácnul, jako dětinskou pomstu k části rodiny, která ho nenáviděla. Jisté je jen jedno.
Byl to kluk, který měl smůlu. Narodil se v Rusku a jeho život byl zmařen zbytečně jako miliony dalších. Rusko je zemí zmaru, bídy, chlastu a rozsáhlých literárních děl o bídě zmaru a chlastu.
Stejná slova by K. H. Borovský mohl použil i dnes. V Rusku se toho moc nezměnilo.
Jen Pavlíka Morozova vyměnili ruští propagandisté za jiné figurky s vylhanými příběhy…
