Článek
Svůj vlastní svatební prstýnek si ovšem navléknout nemohl a musel dlouho čekat. Na smrt své despotické matky, která všemožně bránila tomu, aby od ní její syn odešel k jiné ženě. Zdeněk Dítě v dětství brzy přišel o otce a matka si ho obsadila do role partnera, kterého se nechtěla vzdát. Tuto skutečnou roli, kterou mu vnutil život musel hrát její syn, pod nátlakem citového vydírání a vyhrožování sebevraždou až do její smrti.
Teprve potom se mohl oženit se svou dlouholetou partnerkou Zdenou Grossovou. Dlouhých 17 let čekání.
Další čekání musel prožívat i jako herec. Tady se ovšem nedočkal. Po první úspěšné roli se mu už tak výrazně nedařilo prosadit. I v jeho herecké profesi mu osud rozdal smolné karty. Mohl svou kariéru začít ještě výrazněji. Hned hlavní rolí ve filmu Předtucha. Ten začal natáčet v létě 1944 Miroslav Cikán a zůstal nedokončen. V jeho novém a úspěšném provedení o tři roky později už šanci nedostal.
V tomto nedokončeném filmu s ním měla hrát, stejně jako v Prstýnku, tehdy pouze šestnáctiletá Jana Dítětová. Diváci si často mysleli, že jde o sourozenecký pár nebo o manžele. Ve skutečnosti šlo jen o shodu jmen bez jakéhokoliv příbuzenského vztahu.
Spolu hráli i v dalším filmu. Polibek ze stadionu ( 1946) byl pro mladého herce vlastně první a poslední hlavní rolí. V dalších letech hrál v mnoha filmech, účinkoval v televizi a to i v seriálech. Jeho role už byly pouze vedlejší, často velmi malé a bohužel v mnoha případech ve zcela zapomenutých či podprůměrných filmech. Pracoval i pro rozhlas a dabing.
Největší část svého hereckého života prožil v mnoha úspěšných rolí ve Švandově divadle, kde hrál od roku 1958 až do svého odchodu do důchodu v roce 1981. Nadále ovšem hrál v divadle jako host a to až do roku 1989. Tehdy se mu zhroutil celý život a dál už to bylo jen čekání na smrt…
Toho roku zemřela jeho žena. Jejich manželství bylo velmi šťastné, ale bohužel bezdětné. Starý herec zůstal sám, bez nikoho kdo by mu mohl pomoci. Naposledy se na veřejnosti objevil v roce 1993. Stále víc se uzavřel do sebe, téměř nevycházel z bytu a s nikým se nestýkal. Nikdo neměl potřebu se stýkat s ním, nebo mu nabídnout pomoc. Všichni na něho zapomněli. Zbytek života prožil sám v chudobě a po zhoršení jeho zdravotního stavu ( Alzheimerova choroba) dožil v LDN Kralupy nad Vltavou.
Zemřel opuštěný a zapomenutý v roce 2001.
Smutný konec herce mnoha malých a už často zapomenutých rolích. Nakonec ta nejvýraznější a nejslavnější zůstala jeho první. Prstýnek a jeho role mladého rozmazleného knížete.
Shodou okolnosti se po smrti „sešel“ se svou filmovou matkou z tohoto filmu, Vlastou Fabiánovou. Oba jsou pohřbeni i s dalšími nemajetnými a opuštěnými herci ve společném hrobě na Vyšehradě.
