Článek
Podvodníci nehledají složité finty, jejich taktika je prostá. Pošlou zprávu, že se mobil rozbil, spadl do vody nebo že používají nové číslo. Všechno má působit věrohodně – vždyť každý z nás si dokáže představit rozbitý telefon nebo situaci, kdy si člověk vypůjčí mobil od kamaráda. Jenže tahle historka není o logice, ale o manipulaci.
Zpráva pokračuje prosbou o peníze: na nový mobil, na opravu, nebo rovnou na faktury, protože „se dítě nemůže dostat do banky“. A tady přichází ta největší absurdita – kdo vám píše, mobil prostě má. Jenže ve chvíli, kdy je ve hře strach o dítě, lidé tuhle zjevnou nelogičnost neřeší. A právě na to podvodníci sázejí.
Básnické slohy místo smajlíků
Když se z vašich dětí stanou básníci aneb poznáte, že vám nepíše vaše dítě, ale cizí zloděj? Jak? Úplně snadno. Pokud dostanete zprávu bez hrubek, smajlíků a zkratek, něco je špatně. Vaše dítě by nikdy nenapsalo uhlazenou větu „Mami, můj telefon je rozbitý, napiš mi prosím na nové číslo na WhatsApp.“ To už je rovnou na cenu za nejlepší slohovou práci roku. Normální zpráva by vypadala spíš takto: „mam pls posli love na pizzu thx <3“ nebo „tatiku kup V-Bucks jinak sem mrtvej“.
Když vám potomek začne psát jako učebnice českého jazyka, mějte se na pozoru. To není Shakespeare junior. To je podvodník, který se zrovna tváří, jako vaše dítě, jenom aby dostal vaše peníze. A čím líp to napíše, tím spíš si rodič řekne: „To je určitě moje dítě, vždyť píše tak hezky.“ Jenže právě v té chvíli by měl zpozornět.
Matka odvahy versus účetní bez mozku
Podvodníci sází na paniku a city. „Mami, spadl mi mobil do vody.“ Už to samo o sobě je komedie. Když mobil opravdu spadne do vody, maximálně vydá poslední bublinu a zemře. Určitě nezačne posílat spisovné zprávy. Ale rodič, který se lekne, udělá i nemožné. Pošle peníze na cizí účet rychleji, než stihne uvařit kávu.
Moje vlastní máma tuhle zprávu dostala. A tady přichází pointa, která stojí za zmínku: zavolala. Ano, stiskla kouzelné tlačítko s obrázkem sluchátka a dovolala se ke mně. Já živý, zdravý, seděl jsem u stolu, mobil v ruce, rozhodně ne v řece. A máma ušetřila pár desítek tisíc. Stačilo tak málo a z podvodu nebylo nic jiného než trapná historka.
Kouzlo obyčejného hovoru
Je fascinující, že lidé dnes zvládnou během minuty otevřít podezřelý odkaz, stáhnout virus, poslat peníze na účet, který patří někomu v jiné galaxii, a ještě k tomu stihnou připsat poznámku „Pro syna“. Ale obyčejný telefonát? To je očividně disciplína náročnější než maraton. Přitom právě ten dokáže během dvaceti vteřin ukázat, jestli mluvíte se svým dítětem, nebo s někým, kdo má v obýváku deset mobilů a směje se, jak snadno vás obral.
Stačí tak málo. Zavolat, slyšet skutečný hlas a mít jistotu. Pokud se ozve: „Co blbneš, mami, já hraju PlayStation,“ můžete se uklidnit. Pokud se neozve nikdo, pořád máte větší šanci problém vyřešit, než když pošlete cizímu člověku své celoživotní úspory.
Varování, které by mělo být na každé lednici
Než začnete posílat peníze, zastavte se. Vdechněte. Vydechněte. A zavolejte. Tři kroky, které vás můžou ochránit před tím, že z vás někdo udělá bankomat na dálkové ovládání. Podvodníci spoléhají na to, že ve vás strach o děti vypne rozum, ale právě proto je nutné rozum zapnout ještě víc.
Sdílejte to s rodiči, prarodiči, kamarády i sousedy. Protože pokud vaše dítě jednou opravdu napíše zprávu bez hrubek, pak je mnohem pravděpodobnější, že se stal zázrak, než že váš syn zrovna potřebuje zaplatit dvě faktury. A když budete mít na lednici připomínku „Než pošleš peníze, zavolej,“ možná vás zachrání před tím, aby zázrakem nebyl jen prázdný účet.
