Článek
Začněme faktem, který je tak prostý, až je podezřelý: Čiperná 82letá babička přelezla třímetrovou bránu. Zachytila to kamera. Žádný trik, žádná kaskadérka, žádné zpomalené záběry s dramatickou hudbou. Prostě babička, Čína, brána, která se zasekla, a rozhodnutí, že se s kusem železa nebude diskutovat. Vylezla, přelezla, slezla. A šla. Navíc s klidem dodala, že to nebylo poprvé, ale už počtvrté. Čtyřikrát. Což znamená, že si z toho udělala buď rutinu, nebo ranní rozcvičku, případně obojí.
Teď si zkusme stejnou situaci představit v českých kulisách. Dvaaosmdesátiletý český důchodce vyjde na dvůr, zjistí, že se brána zasekla, a okamžitě pochopí, že dneska to nebude jednoduchý den. Ne že by ho napadlo lézt. To ani náhodou. Napadne ho spíš, že brána zjevně něco signalizuje. Možná změnu počasí. Možná varování. Možná jen to, že dnes se nikam nejde a že svět chce, aby si člověk sedl. Český důchodce si tedy sedne. Ideálně tak, aby viděl na bránu a mohl o ní přemýšlet.
Čipernost po čínsku a čipernost po česku
Tady se dostáváme k jádru věci. Čínská čipernost je fyzická. Viditelná. Leze, hýbe se, přelézá. Česká čipernost je mentální a strategická. Český senior nemusí nikam lézt, aby byl aktivní. On je aktivní už tím, že vyhodnocuje rizika. Přemýšlí o následcích. Zvažuje, co by tomu řekli sousedi a jestli by si náhodou někdo nemyslel, že se zbláznil. Lezení přes bránu je přece věc, která by mohla vést k otázkám, a otázky unavují víc než schody.
Zatímco čínská babička možná ráno cvičí taj-či a večer bez řečí přeleze třímetrovou bránu, český důchodce cvičí jinak. On cvičí zdrženlivost. Trénuje umění počkat. Kultivuje schopnost nic nedělat, ale dělat to pořádně. A hlavně ví, že když se člověk nikam nežene, nikam nespadne. To není lenost. To je životní moudrost.
Aby bylo jasno, český důchodce by tu bránu zvládl také. Kdyby musel. Kdyby ho honil pes. Kdyby hořelo. Kdyby venku rozdávali něco zadarmo nebo kdyby zavírali hospodu dřív než obvykle. Ale kvůli obyčejnému odchodu ven? To se přece nevyplatí riskovat kyčel, koleno a především klid.
Dvaaosmdesátiletá čínská babička přelezla třímetrovou bránu, protože chtěla ven. Český důchodce by ji nepřelezl, protože nikam nespěchá. A zatímco ona šla dál, on by si sedl, uvařil čaj a s pocitem vítězství konstatoval, že den zvládl bez jediného zbytečného kroku. Což je u nás považováno za vrchol čipernosti.
