Článek
Jeruzalém, pátek, patnáct hodin. Vítejte u mimořádného živého přenosu z Golgoty, kde právě vrcholí poprava tří odsouzenců. Největší pozornost přitahuje jistý Ježíš Nazaretský, který se v posledních dnech dostal do konfliktu s náboženskými autoritami a údajně o sobě prohlašoval, že je Božím Synem. Moderátor vítá nové diváky, připomíná možnost odběru a upozorňuje na drastický obsah. Chat mezitím bouřlivě diskutuje, zda ukřižovaný skutečně sestoupí z kříže. Nejštědřejší předplatitel získává virtuální odznak Zlatý setník, reklamní partner nabízí dvacetiprocentní slevu na římské sandály a automatický moderátor právě zablokoval uživatele, který napsal, že celé to představení je trochu za hranou.
Vojáci si pod křížem losují o Ježíšovy šaty, jeden influencer kritizuje kvalitu obrazu a druhý připravuje reakční video. Třetí spouští anketu, zda by diváci uvítali podobné přenosy pravidelně. Římská správa zatím zvažuje zavedení placených kamer z bezprostřední blízkosti, protože veřejné popravy jsou sice zdarma, ale kvalitní obsah se musí z něčeho financovat. Když někdo namítne, že sledování lidského umírání není vhodná zábava, moderátor ho uklidní: „Nikdo vás přece nenutí se dívat.“
Přenos má ovšem jednu drobnou technickou komplikaci. Pod křížem stojí Ježíšova matka, kterou kamera několikrát zabere v detailu. Režie zvažuje, zda její pláč nezařadit do sestřihu nejdojemnějších okamžiků. Nakonec se shodne, že to bude výborný materiál pro krátká videa na sociální sítě.
Připadá vám to jako nechutný vtip? Mně také. Jenže americký ministr obrany Pete Hegseth 8. října 2026 skutečně oznámil plán živě vysílat popravu Nidala Malika Hasana, který v roce 2009 na vojenské základně Fort Hood zavraždil třináct lidí a dalších dvaatřicet zranil. Bývalý vojenský psychiatr měl být 3. prosince zastřelen popravčí četou a veřejný přenos měl podle zastánců odstrašovat budoucí pachatele. Prezident Donald Trump nakonec 15. října plánovaný přenos zrušil, termín popravy však ponechal v platnosti. (Associated Press, 15. října 2026)
Poprava zdarma. Svědomí za příplatek
Na celém příběhu je až ďábelská ironie. Hasan byl psychiatr, jehož odborná příprava zahrnovala také problematiku traumatického stresu. Člověk, který měl druhým pomáhat zvládat psychické utrpení, ho sám způsobil v rozsahu, který poznamenal desítky rodin. A stát, jehož úkolem je zločin spravedlivě potrestat, přišel s nápadem proměnit smrt pachatele v celosvětový přenos. Hasanovi odborné vzdělání nezabránilo vraždit. Nám zase dvě tisíciletí civilizačního pokroku nezabránila přijít s nápadem udělat z jeho smrti veřejnou podívanou.
Zpráva dorazila také na český internet, kde se jí věnoval streamer CzechCloud v pořadu DEBACL. Během diskuse uvažoval o možnosti popravu streamovat a ptal se diváků na platformě Kick, zda by o takové vysílání měli zájem. Jeho přístup vyvolal ostrý nesouhlas dalších účastníků včetně Lukáše IV., kterého během sporu dočasně odpojil z hovoru. Nehodlám z toho dělat soudní proces s jedním streamerem. Mnohem zajímavější je představa, že by o vhodnosti vysílání něčí smrti rozhodoval zájem publika. (Původní pořad DEBACL)
Představte si, že by se stejným způsobem rozhodovalo o všem. Máme ukázat člověka, který právě umírá? Zeptejte se diváků. Máme jeho poslední chvíle zpomalit, přiblížit kameru a přidat dramatickou hudbu? Pokud to zvýší sledovanost, proč ne? A kdyby si někdo dovolil namítnout, že existují hranice lidské důstojnosti, dostane odpověď, že přece nikdo nikoho nenutí se dívat. Výborně. Právě jsme dospěli do civilizace, v níž už nepotřebujeme svědomí. Stačí nám dobré připojení k internetu a dostatečně početné publikum.
Samozřejmě chápu argument, že veřejná poprava může odstrašovat zločince nebo umožnit kontrolu státní moci. Jenže stát musí být kontrolovatelný především v tom, zda postupuje podle zákona a respektuje práva odsouzeného. Veřejná kontrola spravedlnosti a možnost sledovat člověka při umírání nejsou totéž. První je požadavkem právního státu, druhé především otázkou toho, co jsme ochotni proměnit v podívanou. A jestliže dnes katolická církev odmítá samotný trest smrti, tím spíše nemůžeme souhlasit s tím, aby se z popravy stala divácká atrakce. Vždyť ani sebehorší vrah nemusí být automaticky hlavní hvězdou večerního programu.
Třináct zavražděných lidí si zaslouží spravedlnost a jejich blízcí úctu. Je proto zvláštní, že se z celé tragédie stala debata o tom, zda budeme moci sledovat smrt jejich vraha. Jako by se lidské utrpení dalo nejlépe napravit tím, že k němu přidáme ještě jednu smrt, tentokrát s kvalitním obrazem a možností komentovat.
Když ukřižovaný pokazí sledovanost
Starý zákon znal zásadu „oko za oko, zub za zub“, která původně omezovala nepřiměřenou odplatu. Ježíš však v horském kázání přichází se slovy „Já vám však říkám…“ a otevírá cestu, na níž spravedlnost nemusí znamenat další násilí. (Ex 21,23–25; Mt 5,38–39) Dnešní internet by si s tím nejspíš nevěděl rady. Odpuštění totiž negeneruje tolik reakcí jako pomsta, milosrdenství má mizerný potenciál stát se virálním hitem a láska k nepřátelům je z obchodního hlediska téměř nepoužitelná. Když někdo odpustí, algoritmus najednou neví, co si s tím počít. Zato nenávist nabízí pokračování, speciální díly a nekonečnou zásobu reakčních videí.
Aby nedošlo k nedorozumění, Ježíš a Hasan nejsou morálně srovnatelní. Jeden byl nevinný, druhý zavraždil třináct lidí. Nesrovnávám jejich činy, ale společnost stojící pod popravištěm. Katolická církev dnes ostatně odmítá samotný trest smrti, protože lidská důstojnost není věrnostní program, v němž za dobré skutky sbíráme body a po jejich vyčerpání ztrácíme právo na život. Proti plánovanému americkému přenosu vystoupil také předseda tamní biskupské konference arcibiskup Paul S. Coakley, který jej označil za barbarskou propagaci kultury smrti. (Katechismus katolické církve, čl. 2267; stanovisko amerických biskupů z 9. října 2026)
Vraťme se na Golgotu. Kamery stále běží, vojáci mají svou práci téměř hotovou a moderátor připravuje závěrečné hodnocení popravy. Jenže místo kletby nebo volání po pomstě zazní z kříže prosba: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí!“ (Lk 23,34) Jako jáhen tato slova znám velmi dobře, a přesto mě dokážou znejistit, protože také někdy toužím po tom, aby viník dostal pořádně za vyučenou. Jenže Ježíš právě ve chvíli, kdy má všechny důvody k nenávisti, odmítá další pomstu. Provozovatel přenosu by z něj asi radost neměl. Žádné nadávky, žádné výhrůžky, žádná pomsta. S takovým hrdinou se zkrátka pořádný nenávistný seriál natočit nedá.
Evangelista Lukáš zaznamenal, že lidé, kteří se přišli podívat na Ježíšovu popravu, se nakonec vraceli domů a bili se v prsa. (Lk 23,48) Možná jim konečně došlo, že na kříži nebyl žádný obsah, ale člověk. My bychom to snad pochopili také.
Jen bychom ještě předtím stihli dát odběr, napsat komentář a poděkovat za skvělý stream.
