Článek
Politika je fascinující disciplína. Ne snad proto, že by nabízela řešení, ale protože dokáže během několika hodin vyvolat naději – a pak ji rozsekat na kusy.
Člověk se ráno sotva rozkouká a už na něj z médií vyskočí zpráva: Putin s Trumpem vedli telefonát o velkorysém příměří! Pánové prezidenti prý dlouze hovořili o mírovém urovnání na Ukrajině. Skvělá novinka! Asi jako když zjistíte, že soused, který vám půl roku házel kameny do oken, si na chvíli dává pauzu.
Jenže než vůbec stihnete projevit nadšení, dozvíte se, že pár hodin po tom slibném telefonátu Ukrajina opět čelí náletu. Rusko vypouští na Kyjev své oblíbené drony a rakety, z Bělgorodu se ozývají balistické střely. Nic neříká „mírové urovnání“ lépe než salva raket, které na místo určení doručí diplomatické sliby ve své nejčistší podobě – v podobě exploze.
Skutečně obdivuji politiky za jejich marketingové umění. Nejprve vám rozbombardují infrastrukturu, pak oznámí příměří, a aby bylo jasné, kdo je tady šéf, přibalí další várku bomb jako podpis pod dohodu. Protože mír není jen slovo. Mír je třeba pořádně zdůraznit. Nejlépe výbuchem v přímém přenosu.
Ukrajinské letectvo tedy opět varuje obyvatele, aby zůstali v krytech, dokud nedostanou oficiální signál k odvolání poplachu. Což – vzhledem k okolnostem – může nastat někdy mezi příštími prezidentskými volbami a přistáním člověka na Marsu.
Takže co teď? Uvařit si čaj, pohodlně se usadit a sledovat další epizodu nekonečného seriálu „Jak se dělá mír v praxi“. Ještě pár takových dílů, a mír už nikdy nebude, co býval.
Naštěstí svět má smysl pro sarkasmus. Jinak bychom už dávno zešíleli.
