Článek
Psí pianista. Internet má novou teorii o logu Lidlu. Nejde o žádný deepfake ani marketingový trik. To jen kolektivní halucinace internetu konečně našla cíl, který není konspirační – tentokrát nikoho nezajímá plochá Země, sledovací mikročipy ve vakcínách ani teze, že ptáci jsou drony. Tohle je prosté, nevinné a trochu geniální.
Začalo to nevinně. Jako vždycky
Tiktokerka @misskatiefett nešmátrala po letácích, nestála u regálů – jen klidně pohlédla na logo a pronesla větu, která se zapíše do dějin digitálních halucinací: „Někdo mi řekl, že logo Lidlu vypadá jako pes, co hraje na klavír. A teď už tam nevidím nic jiného.“
A to stačilo. Internet zachytil nápovědu, pokrčil obočím, zapnul vnitřní Photoshop a spustil nekonečné kolečko zírání. Jedni vidí „i“ jako tělo psa, červenou tečku jako hlavu, „L“ jako křídlo klavíru a žlutý kruh jako scénu zalitou světlem. Jiní tvrdí, že to pořád jsou jen písmena, a pak je tu část populace, která od té chvíle neumí projít kolem Lidlu, aniž by nevyslovila: „Hezky hraješ, chlape.“
Když se logo rozezní
Reakce přišly okamžitě. X, TikTok, Reddit i Instagram se hemžily memy, remixy, rekonstrukcemi a pokusy o hudební doprovod. Jeden uživatel vznesl teorii, že pes v logu hraje motiv z Labutího jezera – a že ho slyší jen při pohledu nalačno.
Britský bloger @skintdad nasdílel video, které se šířilo rychleji než slevové oznámení na máslo. Přineslo dva miliony zhlédnutí a lavinu komentářů: „Vidím jen psa.“ „Já tam pořád vidím písmena – jsem divný?“ „Je to míč a židle. Všichni potřebujete dovolenou.“
Značky odpovídají. Některé víc než jiné
Český Lidl mlčí, možná doufá, že pes odejde sám. Slovenský Lidl však neváhal a zveřejnil na Instagramu jednoduchou, ale odzbrojující reakci: „Áno, pravda bola odhalená. Skutočne v našom logu hrá psík na klavír.“ Žádné efekty, žádné emodži, jen strohá věta, která v době přeprodukovaného marketingu působí téměř revolučně. Oproti tomu konkurent Aldi zareagoval s typicky německou úsporností: podle nich psa vidí jen tehdy, když mají úplně zavřené oči. Možná pasivně agresivní poezie, možná suchý vtip ze Severního Porýní – v každém případě nezapomenutelné.
Když virál přeroste vizuální identitu
Marketingoví experti se teď sešli, popíjejí filtrovanou kávu a kladou otázky: „Jak dlouho trvá, než se z loga stane mem? Měli bychom se přejmenovat na psa? A hlavně – jak to monetizovat, aniž bychom tím celou tu kouzelnou absurditu zadusili?“
Jeden tábor jásá: „Virál zdarma! Engagement! Emoce!“ Druhý se bojí hygieny, asociací a možného spojení s opravdovým psem v prodejně. Tomáš Vacek z agentury Contexto suchým hlasem poznamenal: „Silueta psa u piana může působit parodicky – spíš jako vykřičený dům než moderní retail.“ A tímhle přirovnáním se z loga stala nejen koncertní scéna, ale i noční podnik s decentním osvětlením. Děkujeme, Tomáši. Teď už tam vidíme víc, než jsme kdy chtěli.
Co s tím teď? Hlavně nic. Anebo všechno
Plátěné tašky s nápisem Piano Pup Edition – Chopin pro uši, klobása pro nos? Vánoční spot, kde pejsek hraje Tichou noc a zákazník slzí nad sekanou v akci? A nebo dál nic, protože Lidl udělal všechno už tím, že neudělal vůbec nic.
Logo, které jsme roky míjeli stejně bez povšimnutí jako datum spotřeby, má najednou duši – malou červenou duši s klavírem a ocasem. Ukazuje se, že i korporátní grafika může být vtipnější než většina komedií na Netflixu a internet mezitím proměnil obyčejný leták v designovou symfonii.
Tak co, už ho tam vidíte taky? Lidl. Hudba, kterou ochutnáte.
