Článek
V Severní Koreji se konala soutěž ve vaření psího masa. To není začátek špatného vtipu, ale strohá zpráva, kterou přinesla tamní státní agentura. A že se nejednalo o žádnou marginální akci pro pár nadšenců se zavařovacími hrnci – do Pchjongjangu se sjelo přes dvě stě kuchařů a kuchařek z celé země, aby v červencovém vedru servírovali to, co u nás maximálně hlídá dvorek.
Zatímco ve většině světa je pes „člen rodiny“ a zároveň hlavní důvod, proč si luxujete gauč dvakrát denně, v Severní Koreji patří do hrnce. Tamní úřady totiž stále trvají na tom, že psí maso je „letní zdroj energie“. Možná proto, že v zemi dlouhodobě není energie jiná.
Vývar jako ideologie
Agentura Reuters citovala osmapadesátiletou kuchařku Sin Kjong-ran, která se snažila vysvětlit, že dobrá psí polévka má čirou barvu, není mastná a působí jako hovězí vývar – což je zřejmě severokorejská verze věty „udělali jsme, co se dalo“. Přítomní se na pokrmy dívali, fotili, ale nikdo moc neochutnával. Možná proto, že i v zemi plné cenzury existují jisté hranice – třeba chuťové.
Letos byl navíc zaznamenán dvojnásobný počet soutěžících oproti loňsku, což buď znamená, že kulinářská tradice sílí, nebo že se kuchaři rozhodli být raději součástí soutěže než guláše.
Kulturní dědictví s ocasem
Režim se rozhodl zapsat psí polévku jako regionální nehmotné kulturní dědictví. Což je trochu jako prohlásit zatuchlé ponožky za historický artefakt. Zatímco Jižní Korea kráčí směrem k zákazu prodeje i konzumace psího masa, jejich severní sousedé to berou jako příležitost připomenout světu, že tradice se musí vařit, i když se svět kolem mění.
A odborníci už tuší, že za tím nebude jen láska ke gastru. Celá akce mohla být velmi pečlivě naservírovaným způsobem, jak odvrátit pozornost od dlouhodobého nedostatku jídla v zemi. Protože když není rýže, dejte lidem alespoň rámus kolem vývaru.
Kim, pláž a kost do polívky
Soutěž přichází v době, kdy se režim snaží upoutat pozornost na svou kulturu – tedy na tu, která ještě zbývá. Po otevření plážového resortu (ano, resortu – ve státě, kde jsou děti rády za kukuřici) přichází další „pozitivní zpráva“. Možná se brzy dočkáme i severokorejské reality show, kde bude diktátor osobně hodnotit vývar podle intenzity slz v publiku.
Představa, že by se někde soutěžilo v tom, kdo nejlépe uvaří mazlíčka, je pro většinu světa nepoživatelná. Ale v totalitě se i vývar může stát ideologickým nástrojem. A tak zatímco někde polévka zahřeje u srdce, jinde jen tiše připomene, že svoboda chutná úplně jinak.
Přesně jako pes, který z kuchyně nikdy neodešel – jen se přestal vracet.
