Článek
Klasická dovolená je spojovaná s cestou na jih, pobytem pod žhnoucím slunkem, bojem o místo na pláží a namáčením se ve slané vodě, do které ústí svod kanalizace z pobřeží. Jiným toto nevyhovuje a dávají přednost mírnějšímu klimatu třeba v Beskydech.
Takový rekreační domek vlastní soused diagonálně přes cestu a pronajímá jej k pobytu. Kus trávníku, stání pro auta, něco pro děti a bazén nad úrovni terénu. Po odebrání schůdku dost vysoko, aby malé dítě se do něj nekontrolovaně dostalo.
Problémy se sousedy nebývají, častější je přátelský kontakt nebo žádost o zapůjčení doma zapomenuté věci. Třeba hustilku k natlakování soudku piva. A někdy ten kontakt vzniká spontánně, vývojem situace.
Přijeli noví hosté, zabydlovali se a dědeček se pečlivě staral o malou vnučku. Doprovázel ji a vysvětloval vše o co projevila zájem. Došli ke vstupní brance a ta malá zkusila dosáhnout na kliku. Na špičkách a s maximálním natažením se ji to povedlo. Ale k otevření musela ustoupit dozadu a ta branka se ji zase zavřela. Opakováním pokusů se ji to nakonec povedlo. Byla na sebe hrdá. Od dědy sklidila pochvalu a ponaučení, že sama ji otevírat nebude a na cestu nesmí vycházet. Vzala na vědomí a slíbila vše dodržet, jak se od ní očekávalo.
Následující den zůstala sama s matkou. Ta na venkovním posezení u domu se věnovala činnosti, spojené s přípravou jídla k obědu. A ta malá se nudila, bloumala bezcílně kolem až došla k brance. Vzpomněla si na nově získanou dovednost a pokusila se ověřit co už umí. Mezi tím vyslechla několik varování od matky co smí a co nesmí, zejména vzdálit se nebo vyjít na cestu.
Ta cesta je vlastně jen příjezdová komunikace mezi ploty a končí jako slepá za následujícími domy. Faktem je, že provoz tam je takřka nulový. Ale je úzká a pokud by někdo zrovna vyjížděl, malé dítě by ani nemusel uvidět. Proto opakované zákazy vycházet za oplocení.
Jenže nuda, a to pokušení je veliké! Matka skloněnou hlavou ji asi nevidí. Ani vidět by zrovna neměla. Tak sáhla na kliku a branka se otevřela! Pohled na mámu, nedívá se, krok dopředu a váhání. Jít dál?
Nerozhodnou chvíli ukončil soused za plotem, kterého ze své nízké pozice přes keřík vidět nemohla. Klidným, ale rozhodným hlasem zaznělo: „Holčičko, pamatuješ co říkala maminka a co jsi slíbila?“ Zarazila se, sklopila hlavu a nenápadně couvala zpátky. Snažila se navodit situaci, já nic, ani náhodou, jak bych mohla, přece vím, to nesmím…
Její matka vše pozorovala, jen chtěla vědět, jak se ta malá zachová, proto nezasáhla dříve. Zákaz je zákaz, ale… Zvednutím paže a pokynem hlavy a úsměvem dala najevo poděkování a též, že má vše pod kontrolou.
I tak nahodile a spontánně vznikají vazby mezi cizími a úplně neznámými lidmi. A nakonec je to ke prospěchu všech.
