Článek
Místní pivovar má už dlouhou tradici a patří mezi ty velké a významnější. Velké určitě, aspoň co do rozlohy svého areálu. Kromě budov technického zařízení je tam i rybník a vzadu na konci je zahrádkářská kolonie využívaná zaměstnanci. Celý areál je důkladně kovově oplocen s doplňkovým ostnatým drátem. To proto, jak vysvětlil průvodce při exkurzi, že se jim ztrácely přepravky na pivní láhve. Možná by si asi nevšimli, ale v okolních obchodech jistí spoluobčané ve velkém množství vraceli prázdné přepravky a vybírali si peněžní zálohu na ně. Přitom prodej celých přepravních bedniček i s pivem byl výrazně nižší než počet vrácených.
Podél zadní strany areálu vede široký chodník, lemovaný vzrostlými stromy a trávníkem po obou stranách, až k oplocení. Ten chodník, přesněji cesta, propojuje dvě části panelákového sídliště a pro přirozenou zeleň je vítaným prostorem k relaxačním procházkám. Vždy, když tam procházím, vybavuje se mi dramatická situace a co by bylo, kdyby.
Dvě maminky s kočárky tam procházely. Jedno z dětí se probudilo a vehementně zdůrazňovalo, že „sama sama“ a „na nožičky chce“. Tak ho postavila na zem a nechala batolit se kolem. Pacholíček využil nabyté volnosti a objevoval svět, tu spadlou větev, tam zase neuklizené psi lejno, pak uviděl branku v plotu. Tu používali jen zahrádkáři, byla trvale zamčená a též opletená ostnatým drátem. Matka okamžitě reagovala výstražným varováním.
Pacholíček uviděl svou šanci, nedbal varování a pro jistotu zvolil jemu snazší a rychlejší formu pohybu. Padl na všechny čtyři a hbitě jako ještěrka zamířil do malé, leč jemu postačující škvíry pod tou brankou.
Matka také reagovala rychle. Skokem hodným fotbalového brankáře se synka snažila zachytit. On také vědom si konce nabyté volnosti nečekal a protáhl se pod brankou do areálu pivovaru. Triumfovala však matka. Nedbala vlastních odřenin a polohy nedůstojné dospělého člověka, protáhla ruku pod brankou a zachytila nohu utečence. Pak i druhou a k jeho velké nelibosti, jak dával hlasitě najevo, ho tažením za nohy protáhla zase zpět.
Pro kolemjdoucí možná úsměvná situace, ale pokusme se domyslet co by asi nastalo, kdyby jej nezachytila. Co by pak mohla konat? Na volání a hrozby takové batole zaujaté novou situaci reagovat asi nebude. Dostat se k němu už ani pro větší dítě by nebylo možné, natož pro dospělého člověka. Uvnitř areálu nebylo nikoho vidět. Zato vodní plocha se lákavě leskla. Jediný možný vstup do areálu byl přes vrátnici, právě na opačném konci. I při rychlém běhu by to bylo až za mnoho minut. Zkusit telefonem přes tísňovou linku? Pak by vrátný nesměl být zaměstnán nějakou jinou činností, okamžitě vzít hovor a pak by museli být k dispozici ještě nějací lidé, kteří by prošli areálem a utečence odchytili. Snad by se povedlo, pravděpodobnější však je opak s tragickým koncem.
Naštěstí se tak nestalo. Matce se odřeniny časem jistě zhojily a cena poničeného oblečení? To všechno dohromady pro šťastný konec se vlastně dá považovat za jakýsi dar osudu.
