Článek
Rekatolizace se protestantským Valachům vůbec nelíbila
Příčinou všech valašských rebelií byla především tzv. rekatolizace. Jednalo se o násilný proces, jehož cílem bylo obrátit protestanty po porážce stavovského povstání (1618-1620) na římskokatolickou víru. K jejímu provedení v českých zemích byli po roce 1622 přizváni jezuité. A jelikož Valaši byli povětšinou evangelíci, vznikl náboženský svár dokonce ještě před oficiálním zahájením samotné rekatolizace.
Slavný český vojevůdce a nejvyšší velitel císařských vojsk během třicetileté války Albrecht z Valdštejna totiž roku 1609 vyženil vsetínské panství a už tehdy povolal jezuity, aby z Valachů učinili katolíky. Připočteme-li k tomu ještě jistý sociální útlak, byla první valašská rebelie na světě už v roce 1612, tedy ještě před začátkem třicetileté války (1618-1648). Byla to předehra před sérií valašských lidových povstání, která proběhla ve třech fázích mezi lety 1621 až 1644.
Během českého stavovského povstání se Valaši přidali na stranu českých stavů (které byly proti panování Habsburků) a po jejich porážce na Bílé hoře (1620) se pak postavili se zbraní v ruce proti císařské armádě. Když pak na jaře 1642 vtrhla švédská vojska pod vedením Lennarta Torstensona na Moravu, Valaši se k nim přidali.
Hrabě Mikuláš Pázmány z Panazsu se v listopadu 1643 opakovaně dožadoval, aby na jeho vsetínské panství bylo vysláno vojsko a zbavilo jej rebelů. Žádal však, aby jeho zámek a městečko Vsetín bylo ušetřeno před vypálením, jelikož část vsetínských obyvatel rebely nepodporovala.
Trestná výprava byla na sklonku roku 1643 odsouhlasena a v jejím čele stanul generál Kryštof hrabě z Buchheimu (některé zdroje uvádějí Jan Kryštof z Puchheimu) a hrabě Jan z Rottalu. Oba velitelé se v Kroměříži dohodli, že armádu rozdělí a napadnou centrum povstalců ve Vsetíně zároveň ze tří stran. Jednotky generála Buchheima postupovaly ze západu přes Prostějov, Holešov a Vizovice, hrabě Rottal se blížil z jihu od Brumova a Valašských Klobouk a konečně plukovník Wellisch směřoval od Hranic a Valašského Meziříčí. Plán byl, aby se všechny sbory potkaly 27. ledna 1644 před Vsetínem.
Bitva u Vsetína. Valaši bojovali proti trojnásobné přesile
Koordinace moc nevyšla a plukovník Wellisch dorazil ke Vsetínu jako první už 26. ledna. K dispozici měl asi 2500 mužů, lepší zbraně a také děla. Přestože Valaši viděli, že jsou ve velké početní nevýhodě, srdnatě se vojákům postavili. Povstalců bylo přibližně sedm stovek pod vedením hejtmana Jana Kováře, po jejich boku stanulo na čtyřicet švédských mušketýrů z Olomouce a přibližně stejně velký počet uherských mušketýrů z Lednice na Slovensku. Valaši neměli takovou výzbroj jako vojáci a ani potřebný výcvik na boj v poli, ne který navíc nebyli zvyklí.
Povstalci neměli proti více jak trojnásobné přesile a dělostřelecké podpoře šanci a zakrátko byli rozprášeni. Většina rebelů i švédských a uherských vojáků byla zabita v boji, padli také všichni jejich vůdci včetně velitele mušketýrů z Lednice i dvou švédských praporčíků. Zbylí Valaši se rozprchli do hor a někteří uprchli až do Uher a již se nikdy nevrátili. Ztráty na straně vítězů nejsou známy, ale podle všeho nebyly nijak vysoké. Podle jednoho ze záznamů bylo odzbrojeno celkem 1936 mužů z regionu.
Wellischovy jednotky vstoupily do Vsetína a následující den dorazily i oddíly Rottala a Buchheima. Velitelé dodrželi slovo a město i zámek zachovali. Rottal, kterého císař pověřil potlačením rebelie, také Ferdinanda III. ihned písemně informoval o výsledku bitvy. Hrabě, někdejší moravský zemský hejtman a generální vojenský komisař císařské armády, který Valašsko dobře znal, získal od monarchy rozsáhlé pravomoci. Jelikož výprava byly považována za trestnou, od Rottala byly očekávána patřičná tvrdost, aby na Valašsku již žádné podobné vzpoury nikdy neproběhly.
Hrabě Jan z Rottalu.
Nejmasovější poprava trvala čtyři dny
Rottal se instrukcí držel a potrestání buřičů bylo exemplární. Za tímto účelem táhlo s armádou i několik popravčích. Exekuce ve Vsetíně probíhaly po čtyři dny na místním popravišti Šibeňáku. Údaje o popravených se rozcházejí. Nejčastěji se uvádějí dvě až tři stovky povstalců. Většina zemřela rukou katů ve Vsetíně a část byla v řetězech odvlečena do Brna. Ti, kteří cestu pro slabost nezvládali, byli pověšení po cestě. V Brně proběhl soud, kterému předsedal hrabě z Rottalu a popraveno bylo dalších zhruba 20 Valachů. Některým, kteří přijali katolickou víru a svých činů litovali, byla udělena milost.
Většina vzbouřenců se ale odmítla se podvolit a přijmout katolictví a raději za svou víru položila život. Dochoval se záznam jezuity Pavla Kempa z jezuitské koleje v Uherském Hradišti, který rozmlouval se 103 odsouzenci k smrti a snažil se je převrátit na katolickou víru. Podařilo se mu to jen u třinácti Valachů, lítost nad svými činy projevilo pouze devět mužů.
Exekuce probíhaly rozličným způsobem. K tomu asi nejčastějšímu (a nejrychlejšímu) patřilo stětí a oběšení. K těm horším cestám na onen svět lze považovat čtvrcení, rožnění na ohni, lámání končetin v kole (popř. kolem) a zmínky jsou i o narážení na kůl. Tento patrně nejděsivější a nejtrýznivější způsob popravy se však v českých zemích neujal a ani nepoužíval, týkal se spíše Orientu, Ruska apod. V kronice stojí: „Některé věšeli, jiné na rožeň dávali, jiné do kola pletli a tak i čtvrtili, že naříkání veliké a pláč jakž od manželek, tak i od dítek byl, až hrozno poslouchati bylo.“
Většina pramenů uvádí datum začátku poprav 15. únor 1644, což podporuje i záznam v prvním svazku katolické matriky vsetínského kostela z roku 1644 „…léta Páně 1644 dne 15. února nejjasnější císař Ferdinand III. donutil mečem a ohněm obyvatele panství vsetínského k povinné poslušnosti.“
V rámci potrestání vzdorovitého regionu vojáci některé okolní vesnice vyrabovali a vypálili. Jednalo se o Janovou, Ústí, Seninku a Liptál. Asi z poloviny byla vypálena Lhota u Vsetína, Pržno, Jablůnka a Zděchov, částečně pak Hovězí a Rokytnice.
Ostatní obyvatelé Valašska se museli zavázat, že oni i jejich děti budou zachovávat věrnost císaři a vrchnosti. Někteří byli násilně deportováni na jiná panství, jiní uprchli do nábožensky svobodnějších Uher.
V roce 1966 byl ve Vsetíně na památku povstání odhalen kovový pomník (Obětem valašského povstání 1621–1644). Tvoří jej 3,5 metru vysoká abstraktní socha Valacha a šest metrů dlouhá deska se jmény 95 popravených, které se v archivech podařilo dohledat.
Zdroje:
Státní okresní archiv Vsetín
Kronika města Vsetín
Baletka Ladislav: Vsetín za valašských povstání VII: Město Vsetín
